Tipuji, že v kubánské Havaně bychom tenhle rozhovor vést nemohli, protože by se asi rozlétly dveře a přišla by tajná policie...
Na Kubě se nemůžete vyjadřovat proti režimu a tamní vládě. Nemohou to dělat ani normální lidé, ani politici. Nade vším dohlíží tamní bezpečnostní policie. Když jste zmínil ten příklad, že by nás asi zastavili, tak to by se určitě stalo. Měla by to na starosti právě bezpečnostní policie. Kuba totiž není diktatura, ale totalitní režim. Diktatura je o něco lepší. Ponechává aspoň některá občanská práva.
Ileana ÁlvarezováÁlvarezová je kubánská básnířka, novinářka, spisovatelka. Vystudovala filologii na univerzitě v Las Villas. Jejím hlavním tématem, které se prolíná i do její literární tvorbou, je feminismus. Na Kubě vydává nezávislý časopis Alas Tensas. Do Česka přijela letos poprvé, aby se zúčastnila konference Forum 2000. |
Správně by novinář o zpovídaném člověku měl všechno vědět předem, ale ve vašem případě to moc nejde kvůli uzavřenosti Kuby. Můžete o sobě něco říct?
V mém životě se objevují takové dva rozměry. Na jedné straně poezie a literatura a na druhé straně feminismus. Feminismus je i hlavním tématem mojí literární tvorby. Vydala jsem přibližně dvacet knih, poezii a eseje. Psát jsem začala v šestnácti. První sbírku poezie jsem vydala, když mi bylo dvacet. Získala jsem několik novinářských cen a soustředím se na žurnalistiku. Řídím časopis Alas Tensas (Napjatá křídla), který vznikl v říjnu 2016.
Svobodně myslící člověk musí na Kubě nutně brzy narazit na režim a cenzuru. Narazila jste už?
Kuba bohužel patří k zemím, kde se lidé dívají negativně na jakýkoli projev alternativního myšlení. Člověk čelí represím nejen ze strany institucí, ale také ze samotné společnosti. Často jsem se setkala s morální cenzurou a izolací ze strany kolegů, kteří se mě ptají, proč jsem nezvolila raději tu jednodušší cestu. Náš časopis není zakázaný, ale to je možná proto, že vznikl teprve nedávno – v říjnu 2016. Vznikl však ve vhodný čas. Zrodila se celá skupina nezávislých médií. Lidé jsou už unavení z těch oficiálních. Nedávno uniklo video místopředsedy komunistické strany, který řekl, že chce zaútočit na alternativní média – nazval je kyberžoldáky USA. Napsal také, že přijímají peníze ze strany USA, což je nesmysl.
Něco se ale mění – Kubu navštívil americký prezident Barack Obama, USA tam otevřely ambasádu...
Nevím, jestli jste slyšel o tom, co se stalo na americké ambasádě. (Američtí diplomaté mají zdravotní problémy a existuje podezření na útoky akustickou zbraní – pozn. red.) I když v posledních letech se situace obracela. Nedávno došlo k oteplení ve vztazích s USA. Mělo to vliv na všechny Kubánce, kteří to cítí a radují se. První americký prezident navštívil Kubu, minimálně první od revoluce v roce 1959. Barack Obama měl také projev, ve kterém se obracel na občany. Byl to projev plný důvěry a svobody. Kubánci na to nebyli zvyklí. Díky tomu oteplení vztahů můžeme cestovat mezi USA a Kubou. Mnoho Kubánců má blízké a příbuzné ve Spojených státech a mohou se navštěvovat více systematickým způsobem než dříve. Začaly se otevírat zcela nové obchody.
K tomu byl loni na Kubě povolen internet.
Internet je jedním z důsledků oteplení vztahů s USA. Ještě před několika lety jsme si nedokázali představit, že bychom ho mohli na Kubě využívat.
Došlo i k dalším změnám?
Dříve Kubánci potřebovali povolení, aby mohli vycestovat ze země. To bylo zrušeno. Mohou již také podnikat na vlastní účet, ale na druhou stranu všechny tyto změny jsou nedostatečné. Navíc teď s nástupem Donalda Trumpa pozoruji znatelné ochlazování vztahů s USA. To bude mít asi dopad a některé nové obchody budou muset zase zavřít, protože existují díky penězům zasílaným na Kubu ze Spojených států. Jsem zastánkyní zrušení amerického embarga. Kubánská vláda za ně jen schovává svou neschopnost rozvíjet nějak ekonomiku.
Prezident Donald Trump musel být pro Kubánce zklamáním.
Donald Trump skutečně zklamal důvěru, kterou jsme vkládali do zlepšení vztahů mezi Kubou a Spojenými státy. Lidé měli rádi prezidenta Obamu a Donalda Trumpa odmítají. Zmíním současné polouzavření ambasád – americké na Kubě a kubánské ve Spojených státech. Teď se třeba pozastavilo vydávání víz. Moje matka měla navštívit dceru ve Spojených státech, ale schůzka byla odložena na neurčito. To jsou reálné dopady současného ochlazení vztahů. Donald Trump jedná z pozice síly, a proto ho lidé nemají rádi. Navíc je mizogyn. V mnoha svých projevech opovrhoval ženami a to já jako feministka nemohu podporovat. Sexisticky zaútočil nejenom na Hillary Clintonovou, ale na ženy obecně.
V Česku si myslíme, že naše země má u vás pořád výsadní postavení. Díky tomu, že u nás za socialismu žilo hodně Kubánců a díky zájmu Václava Havla o Kubu. Platí to pořád?
Lidé si stále myslí, že Česká republika je Československo, tedy ti běžní lidé. Intelektuálové znají rozdíl. Moje maminka mi říkala, že jedu do Československa a že to je přece komunistická země.
Četl jsem, že průměrný plat Kubánců dosahuje 23 dolarů. Zvyšuje se tam životní úroveň? Nebo se to dá srovnat se současnou Venezuelou, kde lidé stojí fronty na jídlo?
Já si myslím, že se Kuba nachází ve finanční krizi, je tam nedostatek potravin. Jenom se na to média tak nezaměřují. Turisté, kteří přijedou na Kubu, míří do hotelových resortů a nedostanou se tolik do kontaktu s každodenním životem. Nechápu, jak mohou Kubánci přežívat, když je takový nedostatek jídla, a pokud nějaké seženete, tak je strava nevyvážená. Na ostrově funguje přídělový systém. Každý má knížečku, která určuje, kolik toho může obdržet. Vždycky dostane určité množství rýže, fazolí, cukru a podobně. Ale i to množství je nedostatečné, zvlášť v kombinaci s nízkou mzdou. S Venezuelou se to však nedá srovnávat, protože tam se k tomu přidává ještě násilí.
Jako feministka jistě oceňujete, že Kuba byla jednou z prvních zemí, které zavedly volební právo i pro ženy.
V republikánském období bylo feministické hnutí velmi silné a už v roce 1918 dosáhlo toho, že se na Kubě uzákonila možnost rozvodu. Kuba byla v tomto ohledu jednou z prvních latinskoamerických zemí. Následně v roce 1934 bylo uzákoněno volební právo žen, došlo k tomu o něco dříve než třeba ve Francii. Na ostrově se dokonce konaly dva feministické kongresy, ale pak přišla revoluce v roce 1959 a ta zpřetrhala všechny vazby. Lidé zapomněli na problémy žen, protože si mysleli, že revoluce vyřeší automaticky všechno.Také v současnosti se skrývají určité aspekty postavení žen – domácí násilí a vraždy žen.
Proč jste přijela na Forum 2000?
Žít zde je jako žít v pohádce. Bylo mým snem navštívit Prahu, protože mám ráda Franze Kafku. Na Forum 2000 jsem přijela a hovořila jako feministka. Bylo to poprvé, co jsem se podobné akce mohla zúčastnit.
Jaká je nejmladší generace Kubánců, tedy lidé kolem dvaceti let? Myslíte, že už izolaci Kuby prolomí?
Já se domnívám, že většina mladých v systém nevěří. I toho se vláda bojí a snaží se je ovlivnit. Životní projekt většiny mladých spočívá v tom, že chtějí odejít ze země. Domnívají se, že změna není možná. Ještě více je v jejich názoru utvrdilo, když Američané zrušili politiku, podle které dostane azyl každý, kdo dopluje a vstoupí na americkou pevninu. Mladí Kubánci se však ohlížejí i po jiných zemích, mimo jiné po zbytku Latinské Ameriky a Evropě.
