Ekonomickou krizi na Kubě zhoršila mimo jiné pandemie covidu-19, která způsobila výpadek příjmů z cestovního ruchu. Dlouhodobě je za ní také americké obchodní embargo, trvající od 60. let, a v posledních letech i ekonomická krize ve Venezuele, která spřízněnému režimu na Kubě dlouho pomáhala, píše španělský deník El País.
Podle statistiky amerického Úřadu celní a hraniční ochrany (CBP), která ukazuje pouze žadatele o azyl, uteklo z Kuby do Spojených států od 1. října 2021 do 30. září loňského roku 533 000 Kubánců a poté do konce letošního srpna dalších 208 000. Od roku 2023 také dostalo 110 000 Kubánců dočasné humanitární povolení k pobytu.
Z Kuby prchá nejvíc lidí od revoluce, přišla o půl milionu lidí |
„Pokles populace pokračuje,“ řekl deníku El País kubánský ekonom a demograf Juan Carlos Albizu-Campos. Podle něj nyní na Kubě nežije přes 11 milionů obyvatel, jak tvrdí tamní úřady, ale jen 8,6 milionu. Albizu-Campos také upozornil, že na Kubě klesá počet narozených dětí a roste úmrtnost a exodus též způsobuje odliv pracovní síly.
Velkou migrační vlnu zažila Kuba v letech 1959 až 1962, kdy po vítězství revoluce, která svrhla diktaturu Fulgencia Batisty, ze země uprchlo na čtvrt milionu lidí v obavě z represí nového režimu.
Další exodus z Kuby se odehrál v letech 1965 až 1973, kdy během takzvaných letů svobody, dohodnutých kubánskou a americkou vládou, karibský ostrov opustilo na 300 000 Kubánců.
Kuba na kolenou: není zboží, elektřina, došly i nápady. Ostrov se blíží kolapsu |
Další dohodnutou akcí, která byla reakcí na snahu tisíců Kubánců získat azyl na peruánské ambasádě v Havaně, byl takzvaný exodus z Mariel v roce 1980, kdy na jih Floridy za pět měsíců přijelo na 125 000 Kubánců.
Známá je také migrační vlna z roku 1994, kdy Kubánci prchali do USA i kvůli hospodářské krizi, způsobené rozpadem Sovětského svazu, který Kubě výrazně ekonomicky pomáhal. Takzvaným balseros (ze španělského balsear – plout na voru) tehdejší lídr Fidel Castro v útěku nebránil a jen v srpnu 1994 tak uprchlo asi 35 000 Kubánců.
Konec „nejbezpečnější země na světě“
Obyvatelé ostrova navíc v poslední době vnímají nárůst pouliční a drogové kriminality, což ale úřady v oficiálních statistikách popírají, uvedla stanice BBC News. Policie podle ní v některých případech oznámení o spáchaných zločinech jednoduše ignoruje.
Dlouholetý kubánský komunistický vůdce Fidel Castro tvrdil, že Kuba je „nejbezpečnější zemí na světě“. Kritici však poukazovali na to, že nízkou kriminalitu se daří udržovat díky popírání zásad právního státu a přebujelému policejním aparátu.
 |
Mnozí Kubánci si však v poslední době všímají výrazného nárůstu kriminality, na což poukazují na sociálních sítích. To je i případ Samanthy Gonzálezové, která žije v chudé čtvrti Cayo Hueso v Havaně. Její devatenáctiletý bratr Jan Franco byl před dvěma měsíci zavražděn při banální hádce. „Letos bylo zabito mnoho mladých lidí,“ uvádí Gonzálezová, podle které se násilí začalo vymykat kontrole.
Rostoucí násilí souvisí s působením pouličních gangů a šířením nové syntetické drogy zvané quimico a dalších omamných látek. Existenci nových drog přiznal v srpnovém vysílání státní televize i šéf protidrogového oddělení ministerstva vnitra Juan Carlos Poey Guerra. Podobně jako v případě ekonomických problémů vláda vidí příčinu ve vlivu ze zahraničí. Podle ní se na šíření drog na ostrově podílí ve velké míře Kubánci žijící v zahraničí.
Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne |
Úřady však ve svých statistikách popírají, že by kriminalita na Kubě výrazně vzrostla. Tvrdí, že jen devět procent zločinů má násilný charakter. V rozhovoru se stanicí BBC místopředsedkyně kubánského nejvyššího soudu Maricela Sosaová Ravelová uvedla, že vnímaní kriminality zkreslují sociální sítě. Vyloučila také, že Kubánci nehlásí trestné činy kvůli nedůvěře v policii a justici. „Na Kubě má policie velkou míru objasnění zločinů. Tady nevidíme lidi, kteří by brali spravedlnost do vlastních rukou, což se stává v jiných částech Latinské Ameriky i jinde,“ uvedla soudkyně. Podle ní to je důkaz, že obyvatelé justici věří.
V některých případech se však policie vůbec zločiny, o kterých dostává hlášení od obyvatel, nezabývá. Transgenderová aktivistka Shyra britské stanici popsala svou zkušenost s hlídkou policie poté, co byla přepadena na ulici. „Jasně mi řekli – nejsme tady pro takové věci,“ řekla s tím, že policisté vůbec nereagovali na její oznámení a popis útočníka.
27. ledna 2024 |
