Tento autobus s dieselovým pohonem pojme kolem 60 cestujících a jejich vozidel a díky dostatečnému počtu jízd přepraví více než 2 tisíce lidí denně. Je vybavený přední částí se sedadly, ale polovinu jeho kovového rámu tvoří otevřený prostor pro náklad.
Cestující nastupují po speciální rampě a po celou dobu jízdy zůstávají u svých jednostopých vozidel, přičemž se drží madel namontovaných na stěnách, aby udrželi rovnováhu. V tunelu není povolená jízda na bicyklech, motorkách ani skútrech.
Amerikanistka: Trumpova blokáda dopadá nejvíc na chudé a Kubu dál řídí Raúl Castro |
Ciclobús sice není žádnou novinkou, ale ještě nikdy nebyl tak oblíbený a potřebný jako v době, kdy se Kuba potýká s nejvážnější energetickou krizí za několik posledních desetiletí.
Energetická blokáda, kterou na zemi v lednu uvalil americký prezident Donald Trump, zemi donutila omezit benzín na pouhých 20 litrů na vozidlo prostřednictvím zdlouhavého procesu objednávání, který může trvat týdny nebo dokonce měsíce.
Veřejná doprava se tím prakticky zastavila a v těchto dnech jsou ulice Havany téměř bez aut. Zato se hemží tisíci jízdních kol a malých elektrických motocyklů, které se staly jediným způsobem osobní přepravy.
Na invazi z USA jsme připravení, vzkázal prezident Kuby k výročí pokusu v Zátoce sviní |
„Můj manžel má kolo, takže jezdím společně s ním,“ řekla agentuře AP Ingrid Quintanaová při čekání na Ciclobús. „Je to jediná možnost, kterou máme, protože tu nejezdí veřejná doprava a soukromé taxi si nemůžeme dovolit. Tak jezdíme Ciclobúsem,“ dodala Quintanaová, která s manželem bydlí ve východní Havaně, ale pracují ve staré části kubánské metropole.
Cena taxíku je oproti autobusu astronomická
Ciclobús je nejkratší trasou veřejné dopravy na ostrově a vzdálenost tří kilometrů ujede přibližně za 15 minut.
Po nástupu poblíž tunelu Havana Bay ve staré Havaně čeká na cestující kodrcavá jízda temným podvodním tunelem. Vyjíždějí ve východní Havaně, rozlehlé obytné zóně, kde žijí stovky tisíc lidí.
Naproti tomu alternativní pozemní trasa vede kolem obrovského zálivu, což představuje 16 kilometrů dlouhou cestu přes řídce osídlené a špatně zpevněné průmyslové přístavní oblasti.
Cena za jízdu Ciclobúsem se pohybuje od dvou do pěti kubánských pesos (na černém trhu zlomek amerického dolaru) podle toho, jestli přepravujete kolo nebo motocykl. Pro srovnání, jízda sdíleným taxíkem z východních čtvrtí přes tunel stojí tisíc kubánských pesos (asi dva dolary, tedy necelých 42 korun). Dělník měsíčně vydělává asi 7 tisíc kubánských pesos.
Zbídačená Kuba přichází o zdroj příjmů. Její lékaře poslali pryč z další země |
Ciclobús, který vlastní havanská státní dopravní společnost, se objevil v 90. letech minulého století během takzvaného „zvláštního období“. Toto označení dostala krize vyvolaná rozpadem Sovětského svazu, která ostrov izolovala a přiměla tehdejšího prezidenta Fidela Castra, aby začal obyvatelům rozdávat kola čínské výroby.
Postupem času tato služba ztratila část své přitažlivosti, protože obyvatelé začali upřednostňovat běžné autobusy nebo sdílené taxíky. Nyní však zažívá renesanci, protože nedostatek paliva nutí stále více Kubánců spoléhat se při každodenním dojíždění na jízdní kola, elektrické tříkolky, skútry a motocykly.
„Většina pracovních míst je na druhé straně, ve městě, a proto musíme jet tunelem, abychom se tam dostali,“ řekl 32letý učitel tělocviku Bárbaro Cabral a pevně se držel svého kola, zatímco se Ciclobús začal plnit cestujícími.
22. března 2026 |
