Jaké bylo vyrůstat na Kubě jako dcera disidenta?
Pamatuji si těžké dětství. Všechna ta zatčení a to, že otec trpěl. Náš dům jednou úplně zdemolovali a počmárali stěny. Napsali tam nápis „červ“, což je označení pro lidi jako byl můj otec, disidenty. Pamatuju si ten strach, který jsem měla.
Rosa Maria Payá Narodila se v Havaně v roce 1989 známému disidentovi Oswaldu Payá Sardinasovi. Její otec bojoval za demokracii na Kubě a patřil k přátelům bývalého českého prezidenta Václava Havla. V roce 2012 zemřel při autonehodě za podivných okolností. Rosa Maria Payá tvrdí, že šlo ovraždu a snaží se donutit úřady, aby případ řádně prošetřily. Sama pokračuje ve šlépějích svého otce a je členkou kubánské opozice. Založila iniciativu "Kuba rozhoduje", která usiluje o to, aby si lidé na Kubě mohli zvolit, že chtějí v zemi svobodné volby. Do prahy přijela na pozvání Knihovny Václava Havla. |
Na druhou stranu si pamatuji, že doma jsme byli šťastní. Rodiče dbali na to, aby doma panovala radost a svoboda. Naši kamarádi a partneři věděli, že jsou dva způsoby, jak mluvit. Že jinak se mluví doma a jinak s kamarády. Když jsem tohle řekla rodičům, tak mi řekli, že můžu říkat, co chci, a oni se s tím vyrovnají. Cítím to jako výsadu, kterou jsem měla oproti ostatním. Mí bratři a já jsme tak mohli žít svobodně v zemi, která žije v útlaku.
Litovala jste někdy, že jste nežila jako ostatní?
Ani ne. Pro mě a bratry to byla věc, na kterou jsme byli hrdí, a tak jsme žili. Jedna ze strategií režimu je, že se vás snaží izolovat a jdou nejen po vás, ale i po vaší rodině a přátelích. I když jsme měli tuhle špatnou zkušenost, stále jsme měli přátele, kteří při nás stáli.
Inspirovalo vás to k politické kariéře?
Já si ani nejsem jistá, jestli to, co dělám, je politická kariéra. Na Kubě je jen jedna oficiální strana. Není žádná politická soutěž. Ostatní strany jsou ilegální. Můj boj a boj mého otce byl pro to, aby lidé vůbec měli práva. Aby měli demokracii. Způsob, jakým toho dosáhnout, může být politický, ale cíl není politický, je humanistický.
Takže neuvažujete, že pokud by se prostředí na Kubě změnilo, tak byste vstoupila do politiky?
To je rozhodnutí, které nemůžu říct teď. Existuje plno věcí, které jsou teď na Kubě potřeba. My Kubánci nepotřebujeme dalšího charismatického lídra, dalšího mesiáše. Co potřebujeme, je právní společnost.
Žijete v současné době na Kubě?
Nejsem tam pořád, ale jezdím tam. Na Kubě je to tak, že když tam dva roky nejste, tak přijdete o občanství. Já jsem tam v minulých letech byla několikrát. Když přijedu, tak mě sledují všude. Minule na mě křičeli: „Zabijeme tě“.
Není to bezpečné, to vůbec ne. Policie po vraždě našeho otce všude pronásledovala mé bratry. A nebylo to jen napíchnutí telefonů a nenápadné pronásledování, sledovali je muži v uniformách, aby všichni věděli, že jsou hlídaní.
Kubánský režim se k vraždě vašeho otce nikdy nepřiznal a případ je stále otevřený. Pokročilo vyšetřování nějak?
Organizace Human Rights Watch dala před čtrnácti dny nový impuls, aby se případ znovu prošetřil. Otevřený je znovu už dva roky, ale teď jsou nové důkazy. Doufám, že vláda jednou přijme důsledky svých činů, uzná, že to byla jejich vina a přestane zabíjení a utlačování.
Nežádáme zásah do vnitrostátních věcí, ale solidaritu
Poslední měsíce se hodně mluví o sbližování USA a Kuby. Prezident Obama se sešel s Raúlem Castrem, země si vyměnily diplomaty a čeká se další spolupráce. Může to změně politického prostředí na Kubě pomoct?
Já jsem ráda za to, že je více pozornosti upřené na ostrov, ale je třeba si udržet nadhled. Americká vláda mluví s kubánskou vládou, ne s Kubánci. Jediné, co se změnilo, je vnější politika USA ve vztahu ke Kubě. Vnitřní politika kubánské oligarchie zůstala beze změny.
Nemyslíte si, že je to jen první krok a že další změny k demokratizaci budou následovat?
Víte, já vždycky říkám, dávejte pozor na fakta, ne na to, co někdo říká. Nevím, co má Obama ve svém srdci. Věřím, že je to dobrý muž. My ale musíme koukat na to, co už udělal, a zatím jen jedná s kubánskou vládou a není v kontaktu s Kubánci. V tom ale není problém. Ona americká administrativa se totiž nemusí měnit, protože ona není pravým důvodem mizérie Kubánců. To, co se musí změnit, je kubánská vláda, a to je rozhodnutí, které je v rukách kubánských občanů. Aby si však mohli rozhodnout, potřebují mezinárodní solidaritu.
Sblížení s USA je jen symbolické, na reálné kroky se zatím čekáRozhovor s odborníkem na Latinskou Ameriku Josefem Opatrným |
Věříte, že pokud Kubánci získají mezinárodní podporu, tak opravdu řeknou současnému režimu „ne“?
Kubánci už řekli „ne“ mnohokrát v minulosti a říkají to i teď. My od EU, USA a mezinárodního společenství nepotřebujeme deklarace podpory vládnoucí straně, ale agendu, která pomůže přímo kubánským lidem. Proč nediskutují s kubánskou vládou možnosti plebiscitu, liberalizaci politického prostředí nebo ukončení beztrestnosti?
Nebylo by to ale potom zasahování do politiky suverénního státu?
Jediné, co chceme, je, aby pomohli dát Kubáncům hlas, aby mohli volit. Nežádám o zásah do vnitrostátních věcí, žádám o solidaritu, abychom vůbec vnitrostátní politiku měli. Věřím, že když lidé dostanou šanci si zvolit svobodu, tak půjdou volit.
