V listopadu minulého roku se na základní škole v Jakartě rozezněly výbuchy. Začaly ve zdejší mešitě a jídelně a zranily 97 lidí.
Výbušniny nastražil sedmnáctiletý mladík. Do školy přinesl i airsoftovou zbraň pokrytou neonacistickými slogany, symboly či jmény pachatelů předchozích krajně pravicových útoků v čele s Brentonem Tarrantem, zastáncem bílé nadřazenosti, který v roce 2019 ve dvou mešitách v Christchurchi spáchal nejhorší teroristický útok v dějinách Nového Zélandu. Podle policie byl mladík osamělým vlkem, jehož inspirovaly masakry spáchané krajně pravicovými teroristy.
Indonésie, nejlidnatější muslimská země na světě, měla doposud potíže převážně s islamistickým terorismem, útoky na mešity jsou tam vzácné. Útok v Jakartě vyvolal otázky, zda se neobjevuje nové nebezpečí. „Tento případ nelze podcenit jako izolovaný incident,“ uvedl mluvčí indonéské protiteroristické jednotky Densus 88 Mayndra Wardhana. „Více mladistvých může být online vystaveno těmto idejím. A tato hrozba poroste s rozšiřováním digitálních komunit.“
V prosinci indonéská policie oznámila, že zaznamenala případy 68 dětí v 18 provinciích, které pod vlivem neonacismu a ideologie takzvané bělošské nadřazenosti hodlaly spáchat násilné útoky, přičemž si k tomu pořídily zbraně. Extremistické ideologie se u nich šířily prostřednictvím true crime online komunit zaměřených na obsesivní zájem o masové vrahy.
Indonésanka dostala 140 ran holí za nemanželský sex, v bolestech omdlela |
„Data ukazují, že za poslední tři roky, především v letech 2023 až 2025, došlo k výraznému zvýšení viditelnosti takových radikálních ideologií, netolerance, extremismu a dokonce terorismu,“ podotýká Wardhana.
Trend v celé východní Asii
Trend průniku krajně pravicových myšlenek, symboliky a vzorců není omezen jen na Indonésii, ale zaznamenávají jej i jiné východoasijské státy. V Singapuru úřady zadržely sedmnáctiletého mladíka, který hodlal spáchat útoky na mešity a zabíjet muslimy, přičemž i jemu byl inspirací Tarrant. Mladík nesmí bez souhlasu úřadů ze země ani navštěvovat sociální sítě.
Bezpečnostní orgány podobně postupovaly i v případě osmnáctiletého Nicka Lee Sing Čchiou zadrženého před ním. Oba mladí muži čínského původu spolu byli v kontaktu přes internet, útoky však chystali nezávisle na sobě. I Lee považoval Tarranta za vzor a nesnášel muslimy.
Oba se rovněž považovali za takzvané „východoasijské supremacisty“, tedy zastánce nadřazenosti Japonců, Číňanů a Korejců nad Malajci a Indy. Věřili v teorii takzvaného Velkého nahrazení, populární u západní krajní pravice, podle níž je bílá většina ohrožena etnickými menšinami; v jejich případě panuje přesvědčení, že singapurští Číňané čelí hrozbě nahrazení Malajci.
Varování před soudným dnem. „Zelený islám“ v Indonésii se snaží učit o ekologii |
Lee také podporoval ideologii bělošské nadřazenosti, protože se domníval, že islám je hrozbou pro bělošskou kulturu. Jiný radikalizovaný šestnáctiletý mladík, rovněž Singapurec čínského původu, dokonce doufal, že jej západní krajně pravicové skupiny rekrutují, aby „bojoval za bělochy“ v USA, Francii, Itálii či Rusku.
Paradox? Ne úplně
Skutečnost, že se někteří Asijci zhlédli v rasistických myšlenkách prosazujících nadřazenost bělošské rasy, není podle pozorovatelů tak paradoxní, jak se na první pohled může zdát. Meziregionální institut pro výzkum kriminality a spravedlnosti Organizace spojených národů (UNICRI) poznamenává, že neonacismus v Asii nenese tak negativní konotace jako v Evropě a USA, neboť zde jsou spíše probírány zločiny imperiálního Japonska než hitlerovského Německa.
„Vance je tlustý podčlověk.“ Nové krajně pravicové hnutí trpí obsesí zjevem |
Organizace Global Project Against Hate and Extremism (GPAHE) připomíná střelce hispánského původu Mauricia Garciu, který v Texasu zabil osm lidí, jako příklad přijetí neonacistických idejí lidmi, vůči nimž se tyto skupiny přitom často vymezují. „Zatímco původní nacisté chápali ‚nadřazenou‘ skupinu jako ‚Árijce‘, moderní neonacisté obvykle vnímají ‚geneticky čistou‘ skupinu v širším smyslu než nacisté,“ podotýká GPAHE.
Politoložka Christina Beltranová hovoří o takzvaném „mnohorasovém bělošství“. „Nezáleží tolik na barvě pleti jako na ideologickém základu,“ dodává také specialista na terorismus ze singapurské Národní univerzity Bilveer Singh.
Podle některých pozorovatelů ale případy z východní Asie ukazují především na prostupnost dnešní digitální kultury, kdy se online představy z jednoho prostoru snadno zapustí kořeny v jiném, jinak v mnohém odlišném. Portál Global Network on Extremism and Technology (GNET) v této souvislosti mluví o takzvané memetické radikalizaci, tedy přejímání extremismu napodobováním jeho vzorců a estetiky.
Trend tak zapadá do širšího fenoménu osamělosti a frustrace některých mladých mužů, kterým imponuje agresivní násilí pachatelů vražedných činů. To se jim může jevit jako projev nekompromisní maskulinity a způsob, jak zanechat stopu ve světě.
