Korunovace Karla III.
Sledovat další díly na iDNES.tvObchodníci zdobili své výlohy předměty s korunovační tématikou, v ulicích visely barevné transparenty a ulice The Mall, která vede okolo památníku královny Viktorie před Buckinghamským palácem, byla ozdobena obřími korunami zavěšenými na postranních stožárech, popisuje tehdejší atmosféru agentura AP.
Na korunovaci Alžběty II. dodnes vzpomíná mnoho lidí s ohromením. Jedním z nich je také jednaosmdesátiletý James Wilkinson, který byl tehdy členem sboru Westminsterského opatství a zpíval během ceremonie. „Celý Londýn byl jakýmsi kotlem lidí, kteří spěchali, aby se podívali, co se děje.“
Král je mrtev
Wilkinsonovy vzpomínky ovšem začínají už více než rok před korunovací, a to v dobách, kdy navštěvoval zvláštní internátní školu pro členy sboru. Živě si pamatuje na hodinu latiny, kdy velký tenorový zvon opatství začal každou minutu odbíjet, a do třídy přišel ředitel se zprávou, že král zemřel.
„Co nás tehdy nadchlo, byla skutečnost, že budou nové mince a známky s podobiznou královny, protože jsme je všichni sbírali,“ popsal prvotní pocity Wilkinson a doplnil, že sboristé strávili měsíce přípravami, aby se naučili hudbu a texty písní, které pak během při bohoslužbě během tříhodinového obřadu zpívali.
Královna během korunovace přijala královské žezlo, jablko a roucho. (2. června 1953)
Opatství bylo tehdy zavřené a instalovaly se řady sedadel, aby se zčtyřnásobila kapacita pro více jak osm tisíc hostů. Probíhaly také přípravy na televizní vysílání, které bylo stále ještě v začátcích – korunovace královny Alžběty II. se stala důležitým mezníkem v dějinách televize.
Okamžik impéria
Dokonce i na karibském ostrově Dominika, který byl ještě součástí britského impéria, se děti připravovaly na korunovaci a učili se písně. Na jednu si stále pamatuje i Sylius Toussaint, jemuž je nyní 83 let.
Přesto, že se ji učil před sedmdesáti lety, stále si vybavuje slova. „Až v prachu opatství zhnědne a zvony se rozezní londýnským městem, královna, která je korunována zlatou korunou, ať je korunována, ať je korunována, ať je korunována láskou tvých dětí,“ zpívá zvesela Toussaint.
BBC slaví 100 let. Zlomem ve vysílání byl přenos z korunovace královny |
Ve vesnici Saint Joseph, vzdálené asi 10 mil od hlavního města Roseau, nebyla navíc ani televize, a tak se dospělí shlukli kolem dvou rádií, aby poslouchali, co se děje v Londýně. Pro Toussainta a jeho přátele to tak byl den jídla, her a vlasteneckých písní. „Lidé o ní (královně) mluvili a vždy jsme ji chtěli vidět. Byli jsme vychováni jako Britové a byli jsme hrdí na to, že jsme Britové.“
Jeho pohled se změnil až po přestěhování do severní Anglie za prací, kde se dozvěděl o rasismu. Tisíce lidí se totiž ocitly v pasti vládních zátahů proti imigraci. Mnozí z těch, kteří nebyli schopni předložit doklady prokazující jejich právo na pobyt v zemi, přišli o práci, bydlení a dávky. Vláda byla následně nucena se jim omluvit a zaplatit odškodné.
Toussaint ovšem ze skandálu obviňuje zvolenou britskou vládu, nikoli monarchii. A navzdory rozporuplným zkušenostem má tak v plánu sledovat 6. května i korunovaci krále Karla III. „S potěšením mohu říci ‚Charlesi, jste král. Bůh vám žehnej a dělejte dobrou práci.‘ A rád to oslavím se svými sousedy a přáteli.“
Korunovace Karla III.
Sledovat další díly na iDNES.tvPoslední snímky
Tehdy devatenáctiletý Max Hancock byl v době korunovace americkým letcem umístěným na základně RAF Brize Norton poblíž Oxfordu. Hancock jakožto Američan necítil potřebu oddanosti britskému panovníkovi, ale tušil, že korunovace bude historickou událostí. Proto také podnikl spolu s kamarády dlouhý výlet do Londýna, kde se připojili k davu lidí s nadějí, že uvidí královnu procházet.
Hancock vzpomíná, že za mlhavého deštivého dne zaplnily chodníky přibližně tři miliony lidí. Našel si místo na Regent Street a vyšplhal s kamerou na barikádu, aby měl na kavalérie a členy královské rodiny lepší výhled. U sebe měl ale pouze jednu roli filmu s pětadvaceti snímky a alespoň na jedné fotografii chtěl zvěčnit budoucí královnu.
Několik snímků promrhal, jelikož omylem vyfotil kočár, v němž nakonec seděla Alžbětina sestra, princezna Margaret, a královna matka, a zůstaly mu tak jen dva snímky. Když se ovšem objevil zlatý kočár tažený osmi bílými koňmi, věděl, že je čas fotografovat. Dodnes na daný okamžik vzpomíná a popisuje ho se slovy, že „to byla to ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl.“
„Vidět ten průvod a vidět nadšené lidi, kteří tam byli... to bylo pro mě ohromující,“ uvedl nostalgicky. „Věděl jsem, že vidím něco zvláštního, co si budu po zbytek svého života pamatovat.“
Královna Alžběta II. během své korunovace ve Westminsterském opatství v Londýně (2. června 1953)
Vrchol kariéry
James Wilkinson se účastnil korunovace jako budoucí novinář BBC, vše si tak zaznamenával na stránky svého deníku. Vzpomíná na to, jak čekal na zahájení obřadu a sledoval účastníky, kteří byli odění do slavnostních rób, jak si potají pod čepicemi schovávají miniaturní lahvičky whisky či brandy a upíjí.
Jako nejlepší moment však popisuje průběh samotné korunovace, kdy arcibiskup z Canterbury zdvihl masivní zlatou korunu svatého Eduarda vysoko do vzduchu a pomalu ji nasadil na královninu hlavu.
Přesto, že neměl dobrý výhled, jelikož hlava královny byla skrytá za vysokým opěradlem korunovačního křesla, Wilkinson věděl, že je svědkem něčeho mimořádného. „Věděl jsem, že to bude věc, na kterou bych nikdy neměl zapomenout, a sledoval jsem to s vědomím, že to je vrchol jeho kariéry. Byla to úžasná akce,“ říká dnes.
V sobotu 6. května se slavnostní ceremoniál po sedmdesáti letech zopakuje, a králem se stane syn Alžběty II. – Karel III. Samotný obřad bude však podle informací skromnější a i králova cesta Londýnem o něco kratší.
SPECIÁLBritská královská rodina  |
