Trumpova popularita sice na začátku krize poskočila, rychle se ale zase propadla. Poslední průzkum agentury Gallup ukázal, že jeho práci dnes hodnotí kladně 43 procent Američanů. To je o šest procentních bodů méně než před měsícem.
Je třeba zdůraznit, že pro Trumpa to není propad do bezprecedentních hlubin. V průzkumech se vrátil zhruba na stejnou úroveň, na níž se pohyboval před koronavirovou krizí. Jeho podpora mezi republikány zůstává stabilní.
Pro Trumpovy poradce a volební stratégy však poslední průzkumy musí být znepokojující. Naznačují totiž, že prezidentovi se během koronavirové krize, v níž si počínal poněkud chaoticky (více zde: Od hoaxu k pandemii. Jak Trump měnil názor na koronavirus), nepodařilo Američany sjednotit.
Dvě třetiny Američanů si podle průzkumu Pew Research Center myslí, že prezident reagoval na šíření nemoci covid-19 příliš pomalu a většina lidí je přesvědčena, že se situaci snaží lakovat narůžovo. Sonda CNN ukázala, že 55 procent lidí si myslí, že Trump v boji s virem odvádí špatnou práci.
Už nyní je jasné, že pandemie je pověstnou černou labutí, která rozhodne letošní prezidentské volby. „Současná zdravotní a ekonomická krize je nepochybně největší výzvou jeho prezidentství. Mohla by ohrozit Trumpovu pozici v posledním roce jeho prvního funkčního období a jeho šance na znovuzvolení,“ míní analytici agentury Gallup.
Nevalná podpora Donalda Trumpa je obzvlášť zarážející ve srovnání se statistikami jeho předchůdců, kterým popularita v době krize vždy raketově vzrostla. Například práci George W. Bushe po teroristických útocích z 11. září hodnotilo kladně devadesát procent Američanů. Popularita Johna F. Kennedyho během kubánské krize vyskočila o třináct procentních bodů na 74 procent.
Koronavirus nakopl popularitu Merkelové i Conteho
Podobný efekt můžeme nyní sledovat po celém světě. Stačí se podívat do Itálie. Více než 22 000 mrtvých se přičítá pomalé reakci vlády, která karanténní opatření zaváděla příliš pomalu. Popularita premiéra Giuseppa Conteho přesto v současnosti dosahuje 71 procent, o 27 procentních bodů více než před krizí.
Koronavirus ve světě   |
Emmanuel Macron v polovině března dosáhl na 51 procent. Pro prezidenta, který v posledních letech čelil masovým protestům Žlutých vest, to byla nejvyšší čísla za poslední rok a půl.
Vláda Borise Johnsona, který se s chorobou covid-19 sám ocitl na jednotce intenzivní péče, je dnes nejpopulárnějším britským kabinetem za posledních deset let. Kroky Sebastiana Kurze v boji s pandemií schvaluje neuvěřitelných 77 procent Rakušanů.
A Angela Merkelová, jejíž koaliční vláda se ještě nedávno potácela od krize ke krizi, zatímco voliči křesťanských demokratů utíkali k Zeleným nebo Alternativě pro Německo? Kancléřku dnes podporuje 79 procent Němců, tedy o jedenáct procentních bodů víc než před pandemií.
Společnost nelze neustále mobilizovat
Čím to, že se i vůdci nejvíce zasažených zemí těší rostoucí podpoře? Podle The New York Times je to dané tím, že lidé v době katastrof zapomínají na politické neshody. Jsou vystrašení a mají tendenci věřit vládě, že je ochrání. Představa, že lidé v čele státu jsou také zmatení, vystrašení a nejspíš i nekompetentní, by pro mnohé byla nesnesitelná.
„V nouzovém stavu lidé chtějí věřit těm, kteří jim vládnou. A to platí jak pro špatné politiky, tak pro ty kompetentní,“ vysvětluje italská politoložka Nathalie Tocciová z think-tanku Istituto Affari Internazionali. Vládnoucím politikům nahrává i to, že opozice má méně mediálního prostoru a očekává se od ní, že je v zájmu „národní jednoty“ podpoří.
Experti nicméně upozorňují, že taková popularita nemá dlouhého trvání. „Prvotním instinktem je sjednotit se kolem vlajky. Opačné chování je považováno za nevlastenecké a jako projev neochoty pomáhat. Ale společnost nemůžete neustále mobilizovat. Lidé se unaví a začnou klást nepříjemné otázky,“ míní britský politolog Mark Leonard.
Už nyní se to ukazuje ve Francii. Popularita prezidenta Macrona, který v pondělí přiznal, že země nebyla na pandemii připravena a oznámil prodloužení karanténních opatření, po prvotním nárůstu klesla k 43 procentům.
„Francouzi jsou frustrovaní, začínají se ptát na nedostatek respirátorů a připravenost země na pandemii. Jsem si jistý, že po konci karanténních opatření se rozvíří velká veřejná debata a opozice se bude tyto problémy využít k obviňování vlády,“ podotkl Christian Lequesne z Pařížského institutu politických věd.
Populisté čekají na svou šanci
Koronavirus má ještě jeden politický důsledek. Veřejnost v době ohrožení přestává věřit populistům a začíná naslouchat expertům. V průzkumech nyní ztrácí Matteo Salvini, Alternativa pro Německo i Marine Le Penová.
Vše o koronaviru
|
„Vzestup nacionalistického populismu z posledních let se odehrával v době, kdy si lidé mohli dovolit hrát si s ohněm. Ale nyní je situace skutečně špatná, nebezpečná. Lidé teď nejsou zvědaví na populisty, kteří jsou sice mediálně obratní, ale nabízejí nesmyslné recepty,“ míní Nathalie Tocciová.
Podle deníku The Guardian je však i tento efekt jen krátkodobý. Zdravotní krizi může následovat krize ekonomická a populisté z toho mohou těžit.
„Lidé nebudou mít práci. Ať už vlády a EU udělají cokoliv, pořád se to bude zdát málo. A žádný politický lídr nemůže kandidovat s heslem ‚mohlo to být daleko horší‘. A to je příležitost pro populisty,“ říká britská odbornice na evropská populistická hnutí Catherine Fieschiová.
20. března 2020 |
