Třicet let, dvacet tisíc obletů Země, 833 milionů kilometrů vesmírného putování. Také čtrnáct zmařených lidských životů a zklamání některých nadějí. Zalistujte historií raketoplánů a připomeňte si první let Enterprise, dým, v němž vyhasly životy posádky Challengeru či fascinující snímky z oběžné dráhy.
Jak to vlastně všechno začalo? V roce 1969 začali Američané přemýšlet, co přijde po projektu Apollo, vesmírných lodích, s nimiž lidé poprvé přistáli na jiném kosmickém tělese - na Měsíci.
Spustit infografikuPřipomeňte si milníky třicetileté éry raketoplánů |
Plány to byly smělé: za tři roky vyšleme na dráhu okolo Země menší orbitální stanici, v roce 1975 začneme létat s raketoplány, za další rok vznikne stálá stanice s lidskou posádkou kroužící kolem Měsíce. Vyzkoušíme atomový motor, kolem roku 1990 bude na oběžné dráze Země stanice s dvanácti kosmonauty, stálá základna na Měsíci a začneme přemýšlet o Marsu...
Ale konstruktéři měli na mysli i přízemnější cíl: plavidlo, které bude moci letět do vesmíru až stokrát, uveze sedm lidí a dvacet tun nákladu a časem nahradí klasické rakety. Vznikl tak nejsložitější stroj, který lidé do té doby postavili, se 2,5 milionu součástek a 370 kilometry kabelů.
Ve čtvrtek večer odstartoval k poslednímu letu raketoplán Discovery. Derniéra během letoška čeká i Atlantis a Endeavour. Pak se tyto kosmické stroje stanou uzavřenou kapitolou průzkumu vesmíru. |
Celá sestava - orbitální část, palivová nádrž a dva doutníky raketových motorů po straně - vážila víc než dva tisíce tun a stála přes dvě miliardy dolarů.
Začátek byl velmi nadějný: 12. dubna 1981, na den přesně dvacet let po slavném letu Jurije Gagarina, zaburácely motory Columbie a oči světa se upnuly k Johnu Youngovi a Robertu Crippenovi, kteří v ní dva dny létali kolem Země. Američané poprvé vypustili pilotovaný stroj, který předtím neozkoušeli v automatické verzi - to je v kosmonautice dost velké riziko.
Expedice dopadla skvěle, kompozitní destičky tepelného štítu dobře odolaly žáru (z více než 34 tisíc jich odpadlo jen šestnáct) a nové éře kosmonautiky zdánlivě nestálo nic v cestě. Konstruktéři si byli jisti vysokou spolehlivostí raketoplánů.
Mýlili se, dva stroje havarovaly v okamžicích, kdy to nikdo nečekal. Sedmičlenné posádky zahynuly. Způsobily to chyby a nepozornost pozemního personálu, ale to není omluva. (čtěte Pokračujeme na plný výkon, zněla poslední slova z Challengeru)
Také příprava raketoplánů ke startu byla složitější, než se čekalo. Každý start vyšel asi na 600-750 milionů dolarů, navíc vysílaných družic nebylo tolik. Rychlý nástup miniaturizace umožnil satelity značně zmenšit a k jejich vynášení postačily klasické rakety. Novou práci raketoplány dostaly při stavbě Mezinárodní kosmické stanice. Rovněž vynášely těžké astronomické a špionážní družice.
Třebaže americké raketoplány odvedly velký kus práce, ukázaly se - aspoň v této konfiguraci - být slepou cestou. Ovšem to se při rozvoji nové techniky občas stává, to je riziko všech tvůrců.
