Dvacetiletý Miša se narodil v Jekatěrinburgu, jednadvacetiletý Ljoša v severokavkazském Mozdoku. Arťomovi je 22 a je z jihoruské Kubaně, Dimovi je 23 a je z nedalekého Vladikavkazu. Další vojáci jsou z ruských měst Čity, Norilska a Ulan-Ude. Ještě nedávno sloužili ve svých ruských posádkách, před několika týdny se ale všechno změnilo, píše v páteční reportáži Barabanov.
Nyní slouží bez výložek ve východoukrajinské Horlivce, Debalceve nebo Vuhlehirsku a svá selfie posílají na Facebook odtud. Do války se dostali koncem ledna, odjeli na Ukrajinu na cvičení bez určeného data návratu. Jejich velitelé jim vysvětlili, proč právě teď je třeba bránit vlast.
Do Donbasu neodcházeli po celých jednotkách, ale ve tříčlenných skupinách jako osádka obrněného vozidla. Na místě je rozdělili do různých bojových oddílů Doněcké lidové republiky.
Všichni se usmívají, všichni všechno chápou
Logika vojenských akcí je v posledních měsících poměrně prostá: k plnění bojových úkolů samozvaných republik vyjíždějí ti, kdo skutečně umějí bojovat. Po splnění bojových úkolů se stahují.
V obsazených obcích, na velitelstvích a na palebných postech pak novináře vítají místní ozbrojenci a ochotně jim vyprávějí o své hornické minulosti. Na okamžik je možné se domnívat, že do války s „juntou“ se vydali skutečně jen místní, ale po chvílí se vždycky někdo prořekne. Všichni se pak usmívají, všichni všechno chápou.
V posledních dnech před útokem na Debalceve v obavě před prozrazením novinářům zakázali cestovat do Vuhlehirsku, odkud útok směřoval. Až za několik dní Debalceve úplně „vyčistí“, na palebné posty zase postaví horníky a pozvou novináře.
Po ovládnutí Debalceve se linie fronty znovu „vyrovnala“. Není vyloučeno, že minské dohody o příměří se teď budou nějakou dobu plnit, že palba zcela nebo na měsíc či dva ustane - dokud si někdo nevzpomene, že bez Mariupolu, Artěmivsku nebo Lysyčansku se samozvané republiky neobejdou. Pak se v jednotkách ve velikém Rusku znovu ozvou „politruci“ s vyprávěním, jak je důležité pomoci svobodomyslnému Donbasu před západní agresí.
Miša, Ljoša, Arťom i Dima před odjezdem podepsali žádost o propuštění do civilu. Pokud by někomu z nich při útoku na Debalceve nepřálo štěstí, pak by šlo o dobrovolníka, který v době své smrti neměl s tou či jinou ruskou jednotkou nic společného.
Před odjezdem do Donbasu ruským vojákům řekli, že jedou na Ukrajinu zastavit válku. Na obrněných vozidlech ale válku zastavit nelze. Museli by slézt a odejít domů, píše Kommersant v reportáži.
Situace na východě Ukrajiny po stažení vládních vojsk z Debalceve (18. února 2015)
