Americký prezident Barack Obama ve středu ujišťoval Poláky a potažmo všechny obyvatele evropského kontinentu, kteří mají strach z rozpínavých ambic ruského režimu, že bude-li nejhůř, nebudou Spojené státy jen tak nečinně všemu přihlížet.
"Jako spojenci máme jednoznačnou povinnost bránit vaši územní celistvost. A taky to uděláme," podotkl šéf Bílého domu a oznámil, že jeho vláda trochu navýší počet svých vojáků rozmístěných v Evropě (více o jeho vystoupení zde).
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Ich bin ein Berliner v novém vydání, to jest, Ich bin ein Východoevropan? Aby se tomu dalo věřit, musel by to říkat někdo jiný než muž, o němž se bohužel už hodně dobře ví, že jeho slovní girlandy často nejsou nic než snůška prázdných řečí. Dobře se poslouchají, jenže to je tak vše na rozdíl od Johna F. Kennedyho.
Zrovna loni touhle dobou Obama určoval "červenou čáru" ohledně syrského konfliktu, přes kterou prý nepojede vlak. Pokud Bašár Asad ještě jednou použije chemické zbraně, děl šéf Bílého domu v návaznosti na nasazení zbraní hromadného ničení proti civilistům, dostane facku. Američané na něj letecky zaútočí.
Jenže s Asadem to nehnulo. Zanedlouho, bylo to jednoho srpnového dne časně po ránu, dopadly bomby plné toxického sarinu na rebely ovládanou damašskou čtvrť Ghúta. Lide spali ve sklepích, jak to měli ve zvyku dělat ze strachu před režimními dělostřeleckými útoky. Plyn, těžší než vzduch, je tam rychle našel. Tisíce utrpěly zranění, stovky přišly o život v bolestivých křečích. Žádná facka však nepadla. Obama se projevil jako slibotechna.
Co když Sobotka řekl svůj názor?
Už proto je bizarní, že český premiér Bohuslav Sobotka považoval za nutné říct, že si zvýšenou přítomnost amerických vojáků nepřeje, jakkoli by stejně byla symbolická. Proč, čeho se bojí? Nebo snad v srdci chová - jako ministr obrany Martin Stropnický - scestné představy o tom, že pár Američanů ve zbrani by mohlo být drtivou vojenskou holínkou, podobnou té sovětské, která kdysi sešlápla českou kotlinu?
A vůbec, copak jsme na tom geograficky opravdu o tolik lépe než Poláci, kteří naopak po co největším navýšení sil USA na svém území volají vzhledem k tomu, jak kremelský územní apetit nabírá v poslední době na obrátkách? Žijeme snad v Portugalsku?
Možná je Sobotka jen nezkušený a plácl hloupost, jak si to myslí prezident Miloš Zeman. Anebo premiér zase tak hloupý není a vyslovil své autentické přesvědčení. Což by znamenalo, že je názorově v geopolitických věcech podobně nastavený jako čeští komunisté či například stoupenci aktivistického uskupení Ne základnám. To se před lety profilovalo hysterickou ideologickou palbou v debatě kolem záměru postavit v brdském újezdu protiraketový radar americké armády.
Připomeňme, že debata o radaru bohužel nedospěla k rozuzlení, protože právě Obama smetl po svém nástupu plán ze stolu. Kdyby verdikt měla a dopadla by ve prospěch radaru, byla by dnes česká politika v bezpečnostních věcech asi řekněme polštější. V opačném případě, kdyby Češi i po vyjednání všech smluv nakonec stejně poslali Američany do háje, byla by asi mnohem řekněme rakouštější, tedy ve smyslu představ o své pomyslné globální neutralitě a zápecnických jistotách.
Ale nestalo se a teď jen tápeme kdesi mezi. Sobotkovo prohlášení zkrátka do hry na české scéně vrací míč, který před pár lety skončil v autu. Vzhledem k tomu, jak Vladimir Putin přitvrdil, bylo by fajn tentokrát už hru dohrát. S tím, nutno dodat, že alespoň víme, za koho chce kopat český ministerský předseda.
Obamova cesta souvisí s pětadvacátým výročím pádu komunismu v Evropě a sedmdesátým výročím vylodění v Normandii. Zazní ještě spousta hezkých slov o spojenectví a obětování se za druhého.
To však nic nemění na skepsi, že zrovna tento americký prezident by sem možná žádné vojáky bojovat neposlal, kdyby musel svá slova naplnit činem. I tak je ale šílené se k jeho nabídce obracet zády. Ruský prezident si jistě vzal poučení z toho, jak Bašáru Asadovi vše krásně prošlo.
