KOMENTÁŘ: Putinovo Rusko připomíná SSSR, nablýskané PR maskuje zahnívání

  • 783
Ruský prezident Vladimir Putin se sice umně stylizuje do role nezdolného vladaře potírajícího všechny zlořády, realita je ale podstatně chmurnější. V příštích letech ho čeká hora problémů, nastartování nezbytných reforem i boj s korupcí, uvádí v předvolebním komentáři analytik Karel Svoboda z Univerzity Karlovy.

Nejprve je dobré si zrekapitulovat, v jakém stavu se vlastně Rusko nachází. Jestli přitom Vladimir Putin a jeho okolí něco doopravdy umí, tak je to PR. Od počátku staví svůj obraz na kontrastu s Borisem Jelcinem. 

Na kontrastu Putinovy síly, zdraví, schopnosti zajistit bezpečnost a silnou pozici Ruska ve světě, schopnosti bojovat s oligarchy a korupcí proti slabosti, nemocem a alkoholismu, slabé armádě i neschopnosti oponovat Západu, navíc vnitřnímu rozvratu země a její zkorumpovanosti jelcinského období. Výsledky jsou ale poněkud rozporuplné.

Kremelští princové nastupují. Putin připravuje Rusko na svůj možný konec

Stačí se podívat na ruskou ekonomiku. Za poslední rok oslavilo Rusko růst hrubého domácího produktu o 1,4 procenta, což je velmi slabý výsledek, zvláště pokud si uvědomíme, že celosvětový růst dosáhl kolem 3,5 procenta a vyspělé ekonomiky rostly o dvě procenta. Nejde přitom o ojedinělý výkyv, od roku 2008 ruská ekonomika prakticky nevzrostla. 

Rusko se tak nachází již někdy od roku 2012, tedy roku, kdy začalo další volební období prezidenta Putina, ve stagnaci. A každým rokem Rusové slýchají, že bude lépe, že růst již klepe na dveře. Situace se nedá přitom svádět na sankce či na nízké ceny ropy. Obojí sice mělo svůj vliv na konci roku 2014, ale nyní je jejich efekt pro růst jen omezený. 

Potěšit tak může jen inflace, kterou se, alespoň podle oficiálních údajů, podařilo dostat pod kontrolu. Naproti tomu oznámený růst reálných příjmů obyvatelstva byl jen statistickým trikem, kdy nezapočtení jednorázových výplat důchodů na začátku roku 2016 snížilo základ, a tedy vyrobilo růst pro rok 2017.

Ještě o něco horší je situace se strukturou ekonomiky. Rusko se dlouhodobě není schopné vymanit ze závislosti na ropě a zemním plynu. Projekt Skolkovo, tedy ruské Silicon Valley, nelze nazvat zrovna úspěchem. Další projekty směřované k modernizaci ekonomiky nezaznamenaly výrazně lepší výsledky.

O vývozu hotových výrobků s vysokou přidanou hodnotou nelze ani mluvit. A zbraně, ve kterých Rusko představuje druhého největšího vývozce na světě po USA, situaci rozhodně nezachrání. Většinu produkce ruského obranného průmyslu navíc spotřebuje sama ruská armáda.

Místo stability stagnace

Zemi se tak nedaří stále modernizovat. Celkově se ze stability, kterou tak rád Putin zdůrazňuje, stává spíše stagnace. Stále více se tak začíná podobat Sovětskému svazu, který sice obilí pro svoje obyvatele musel dovážet a celá jeho ekonomika byla zoufale nefunkční, ale na propagandistické akce typu letů do vesmíru či rozšiřování okruhu svých přátel z řad soudruhů z třetího světa měl vždycky. 

Časem se ale i propagandistické úspěchy a geopolitická vítězství poněkud zajídala. Lidé nehladověli a země nekrachovala, jen prostě tak nějak zahnívala. Ne nadarmo se v dnešním Rusku rozmohl obrázek pozdního Sovětského svazu jako relativně úspěšného státu, který, nebýt Gorbačova a Jelcina, mohl svoje dočasné problémy v klidu přežít.

Karel Svoboda

Působí na Katedře ruských a východoevropských studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřuje se na Ukrajinu, Rusko, politickou ekonomii či postsovětskou integraci.

Poslední volební období, pokud ponecháme stranou možnosti jako změna ústavy či navrácení se ke scénáři loutkového prezidenta, kterého by Vladimir Putin řídil z pozice premiéra, dává ruskému prezidentovi možnost se věnovat reformám, které Rusko nezbytně potřebuje. 

Nemusí se přitom ohlížet na voličské preference, může sáhnout i k nepopulárním opatřením. Část jich už ruští úředníci naznačili, byť zatím jen velmi opatrně. Například o zvýšení věku odchodu do důchodu jako nezbytnému prostředku boje s celkovým stárnutím obyvatelstva se mluví již delší dobu, i když právě nyní před volbami je snaha se takovým řečem vyhnout.

Otázkou ale je, co udělá Vladimir Putin s hlavním problémem, který trápí nejen ruskou ekonomiku, ale i všechna ostatní odvětví. Tím je všeobecná korupce a neefektivita státní správy vůbec. Ta není schopná vytvářet předvídatelné a srozumitelné podmínky, vzájemně kolidující předpisy jen ztěžují orientaci pro podnikatele. Časté kontroly, nejisté vlastnické právo a další problémy představují prostředí, ve kterém se jen těžko může dařit soukromému podnikání. 

Prezidentské volby v Rusku

První kolo prezidentských voleb v Rusku 2018 se koná 18. března, případné druhé by mělo proběhnout 8. dubna. Vyzyvateli dosavadního prezidenta Vladimira Putina jsou: Sergej Baburin, Grigorij Javlinskij, Pavel Grudinin, Xenija Sobčaková, Maxim Surajkin, Vladimir Žirinovskij a Boris Titov.

A navíc, díky moderním technologiím se stále více dostávají na povrch korupční kauzy. Stačí si jen připomenout pojmy jako Nasťa Rybka či domek pro kachny z filmů opozičníka Alexeje Navalného. Jistě, ten kandidovat nemůže a ani Putina svými filmy nesvrhne, ale to, že naleptává obraz úspěšného boje proti korupci, je více než zjevné.

Problémem je, že Vladimir Putin v té či oné podobě vládne Rusku už téměř dvacet let. Systém, který nyní v zemi panuje, je jeho systémem, důsledkem vertikály, kterou sám vystavěl. A v tom je právě nebezpečí i Navalného kritiky. Ač Putinovo zvolení neohrozí, filmy o jeho blízkých podrývají právě ono pečlivě budované PR. 

Boj proti korupci vypadá nedůvěryhodně, pokud má váš premiér chaty za miliardy, pokud se zakázky až podezřele často dostávají k vašemu nejbližšímu okolí, jen těžko můžete mluvit o likvidaci oligarchie. Otázkou také je, jak dlouho bude obyvatelstvo ochotné poslouchat o dalších geopolitických úspěších, pokud se jeho materiální situace nebude zlepšovat.

Vladimira Putina tak čeká obrovská hora problémů, které musí čelit. Jak se zdá, stále se může opřít o vykreslování ruské situace jako situace země ohrožované ze strany Západu. 

Nicméně to nic nemění na tom, že bude muset, nechce-li zůstat doživotním vůdcem jako jeho čínský kolega, hledat svého nástupce. On sám přitom doufá, že podobně jako Andropov nezvolí nového Gorbačova. A co je snad ještě obtížnější, zvláště s ohledem na bezmála dvacet let pokusů, bude muset zemi znovu nastartovat.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video