Ve stručnosti je možné konstatovat, že výsledek voleb mírně překročil očekávání Kremlu, který svého času vydal regionům pokyn, že předpokládá účast alespoň 60 procent s tím, že pro návrh ústavních změn má hlasovat asi 70 procent voličů.
Otázkou dlouho zůstávalo, proč se Vladimir Putin rozhodl změnit současnou ústavu. Zákony jsou v Rusku už dávno upraveny podle potřeb Kremlu a jejich výklad se navíc spolehlivě mění podle toho, co si přeje Putin a jeho okolí. Stejně záhadná byla otázka, proč měly být ústavní změny schváleny nejen parlamentem, ale také v celonárodním referendu. Mechanismus změny ústavy je podrobně popsán ruskými zákony a o všelidovém hlasování v něm není ani slovo.
Poté se ukázalo, že návrhy změn základního zákona země nemají připravit ústavní právníci, ale že se na formulaci změn má podílet co nejširší společenské spektrum – od akademiků, přes herce, lékaře, manažery a politiky, až po příslovečné ošetřovatelky dojnic. Práce nad novou ústavou se zúčastnila i vynikající skokanka o tyči, Jelena Isimbajevová, která se v přítomnosti televizních kamer rovnou přiznala, že až dosud ústavu vůbec nečetla, ale teď pochopila, že je to velmi důležitá kniha.
Hlavní zápletku nakonec prozradila kosmonautka Valentina Těreškovová, když navrhla, aby pro současného prezidenta neplatil zákaz opakované kandidatury na nejvyšší funkci. Postupně se tak stalo jasné, že celý proces ústavních změn bude jedna velká show, která měla demonstrovat lásku pracujícího lidu ke svému vůdci, a tím mu poskytnout legitimitu k tomu, aby se nechával znovu a znovu volit do funkce prezidenta. Jinými slovy vyřešit akutní problém nástupnictví hlavy státu prostě tím, že se odsune do budoucnosti.
Nakonec se z chaosu lidové tvořivosti vynořily návrhy na úpravu celkem 206 míst ústavy Ruské federace. To je tak veliké množství, že na úrovni průměrného voliče vylučuje racionální diskusi nad navrhovanými ústavními změnami a ponechává mu jenom jednu volbu – navržené úpravy buď přijmout, nebo odmítnout jako celek.
Některé návrhy by si přitom podrobnější analýzu zasloužily. Snad nejproblematičtějším momentem jsou ustanovení kritizovaná takzvanou Benátskou komisí. Tento poradní sbor Rady Evropy upozornil ruskou vládu, že navrhované změny ústavy jsou v rozporu se závazky, které na sebe země vzala, když v roce 1996 do Rady Evropy vstoupila. Tím, že RF ratifikovala Evropskou úmluvu o lidských právech, se dobrovolně podřídila jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva. Jeho nálezy musí zůstat v Ruské federaci vykonatelné bez ohledu na mínění ruské vlády nebo místních soudů.
Text navrhovaných změn ústavy, umožňujících Ústavnímu soudu RF zablokovat rozhodnutí mezinárodních organizací, včetně vykonatelnosti rozsudků ESLP, je ovšem v přímém rozporu se závazkem, který vyplývá z členství RF v Radě Evropy. Můžeme tedy očekávat, že ruská vláda bude ke svým mezinárodním závazkům přistupovat v budoucnosti ještě méně odpovědně než dosud. Tím spíše, že nezávislost případného arbitra, tedy Ústavního soudu, je dále zpochybněna jiným navrhovaným ustanovením, dávajícím Radě federace pravomoc ukončit na návrh prezidenta mandát soudců, včetně soudu ústavního. Až dosud takový návrh na odvolání musel přijít ze soudní moci, nikoli od prezidenta.
Druhá skupina problematických změn se týká postavení prezidenta a rovnováhy mocí ve státě. Přesto, že ústava zapovídá zvolit do úřadu hlavy státu stejnou osobu více než dvakrát po sobě, pro současného prezidenta takové omezení neplatí. To znamená, že Vladimir Putin může teoreticky zůstat ve svém úřadu až do roku 2036, tedy do svých 84 let. Pak se může stát senátorem Rady federace a navíc se bude těšit doživotní imunitě.
Ostatní změny jsou spíše ideologické než vyloženě nebezpečné. V nové ústavě se objevuje odkaz na víru v Boha, zakotvuje se nepřijatelnost snižování významu hrdinství lidu při obraně vlasti, Rusko se zavazuje bránit „historickou pravdu“. Jinými slovy, Kreml dostává do rukou další nástroj, který mu umožní bránit pokřivený sovětský pohled na historii.
Rusové v referendu změnili ústavu. Putin může být u moci až do roku 2036 |
Nová verze ústavy také prohlašuje děti za nejdůležitější prioritu státní politiky RF. Je přitom obtížné odhadnout, co tím autoři změn vlastně myslí. Vzhledem k současné realitě asi nepůjde o vyjádření závazku vlády zajistit hmotně a kulturně zdravý rozvoj dětí, bez ohledu na jejich sociální původ. Mnohem spíše může jít o výhrůžku lidem, kteří jsou k současné vládě kritičtí a jejichž děti tedy z pohledu Kremlu vyrůstají v nezdravém prostředí.
Co znamenají změny ruské ústavy pro Evropu a Českou republiku? V zásadě nic nového. O tom, že Vladimir Putin bude vládnout Rusku, dokud mu to umožní fyzické a duševní zdraví, asi nikdo nepochyboval. To, že Rusko nedodržuje své závazky a porušuje mezinárodní právo, je také známá věc. Nezávislosti ruského soudnictví mohl věřit jen ten, kdo o Rusku vůbec nic nevěděl.
Stejně tak je známo, že Kreml tvrdě odmítá pokusy revidovat sovětský pohled na historii, včetně dějin druhé světové války. V Rusku se tedy přijetím ústavních změn nestane nic nového. Jenom se mnohé špatné tendence dál prohloubí a Rusko se zase o pár kroků vzdálí společenství vyspělých demokratických zemí. Klubu, do kterého chtělo svého času také patřit.
