I když Turci nejsou Arabové a červen už na Blízkém východě není jaro, konečně tu máme arabské jaro, které si zaslouží znamínko plus.
Turecké nepokojePROTESTY: Demonstranti se dobývali k premiérovi KYBERÚTOK: Protesty zuří i na internetu ANALÝZA: Z boje o stromy je politika ČEŠKA: Připomíná mi to Listopad 1989 SBÍRKA: Demonstranti vybrali milion na inzerát ERDOGAN: Nejsem diktátor POLITOLOŽKA: Premiér přišel o charisma |
Zatímco dříve Západ naivně blouznil o davech toužících po svobodě, z nichž se ovšem vyklubali islamisté, tady islamisté naopak dostávají kapky. Ale nejsou to žádní vousáči, dokonce jsou to takoví naši islamisté, spojenečtí. Ze srdce jim ovšem ty potíže přejme, protože Turecku to půjde jen k duhu.
Stejně to pořád vypadá neuvěřitelně: Turecko bylo nejméně pravděpodobnou hvězdou v dalším díle telenovely Náměstí se bouří. Povrchní poznávací znamení – začalo to na náměstí s podobnými jmény, policie je brutální a demonstrantům pomáhá Twitter a Facebook (v Turecku ovšem doopravdy) – dokonce svádějí k hodně splašené otázce: bude Taksim novým náměstím Tahrír? To bylo to náměstí, kde nakonec Egypťané svrhli Mubaraka.
Odpověď zní, že nebude. Turecký premiér Erdogan, proti němuž hněv míří, se třást nemusí. Je deset let nejpopulárnějším politikem země a ve volbách (byly čisté) třikrát dostal hlasy zhruba poloviny Turků. Jak by taky ne, když tohle "turecké hospodářství" prožívá celou tu dobu bezprecedentní ekonomický růst, země se stává regionálním gigantem a političtí stratégové Západu o ní hovoří jako o jedné z příštích světových mocností.
"Turecko už nebude hovořit o světě," řekl nedávno Erdogan, "teď svět bude hovořit o Turecku." Ale takhle si to asi nepředstavoval. Zavinil si to sám. Nikdo totiž není dokonalý, ani premiér Erdogan.
Vy si myslíte, že ho neznáte. Ale znáte. A moc dobře. Jen se podívejte: Erdogan demokracii ořezal jen na volby, po nichž rozhoduje o všem. Opozice nemá do čeho mluvit, a když to zkusí, tak ji okřikne. Nepřipomíná to českou politiku?
Někdy to je k dobru věci, třeba když se historicky smíří s Kurdy, jindy ne, to když, ač sám spíše jen islamista light, nabádá ženy, aby se zahalovaly, jeho úřady zakazují alkohol a vytvářejí ovzduší, v němž snaživí manažeři zakazují letuškám Turkish Airlines malovat si na červeno, a tudíž "neislámsky" rty a nehty.
Opozice má obavu, že spouští velkou vodu podemílající grunty moderního Turecka, otáčí ho směrem od západu k východu a především – že demokracie by měla vypadat jinak. Erdoganova zuřivá reakce, s níž na protesty vyrazil, jí dává za pravdu.
Teď by chtěl být i Putinem naruby: protože už nemůže být víckrát premiérem, chce předělat ústavu na prezidentský systém a ucházet se o tenhle úřad. Teď dostal zpětnou vazbu. A tak náměstí může poprvé být i na Blízkém východě vynikající medicína.
