Již šestnáct let stojí most přes průliv Öresund mezi Dánskem a Švédskem. Most je fungujícím příkladem, jak může nová infrastruktura napomoci odstranit zastaralé hranice a vybudovat nové regiony. Jenže od začátku roku je zase třeba ukazovat v půli regionu, na hranici tzv. Greater Copenhagen průkaz totožnosti.
Uprchlická krize ve Skandinávii zblízkaPřečtěte si seriál reportáží iDNES.cz z Dánska a ze Švédska |
Normálně trvala cesta vlakem z hlavního nádraží v Kodani na hlavní nádraží Malmö zhruba 35 minut, nyní je to dvakrát tolik. Pro lidi, kteří pracují na druhé straně mostu, než na které bydlí, a takových je hodně, je to nepříjemný zásah do každodenního života. Navíc pro mnoho z nich je to šok, jelikož volný pohyb bez pasů platí mezi severskými státy již od padesátých let.
Z mostu přes Öresund je pomník uprchlické krize, pro běžence se uzavřel |
Švédsko a Dánsko jsou státy, které mají mnoho společného, kulturně i politicky. Jenže pokud hledáme odpověď na současnou krizi regionální integrace související s přílivem uprchlíků, najdeme na každé straně mostu podstatně odlišnou interpretaci. V Dánsku vláda tvrdí, že krizi způsobili Švédové svojí velkorysou azylovou politikou, a ve Švédsku naopak, že za krizi může Dánsko a další nezodpovědné Evropské státy, které odmítají plnit své závazky vyplývající z mezinárodních úmluv.
K nám nejezděte!
Dánsko patří mezi premianty Evropy v takzvané signální politice neboli negativním marketingu vlastního státu. Loni publikovalo například v libanonských novinách inzeráty oznamující, nakolik se v Dánsku zhoršily podmínky pro uprchlíky. Signál byl tedy zřejmý: „k nám nejezděte!“ Dalším příkladem je nedávná novelizace zákona, který státu umožňuje odebrat žadateli o azyl cennosti. Jedná se o novinku, za kterou dánská vláda čelila silné mezinárodní kritice, a to bylo patrně přesně to, čeho chtěli Dánové dosáhnout. Opět silný signál pro lidi na útěku, jak špatné jsou podmínky v Dánsku.
Mats BraunMats Braun je politolog a působí na Metropolitní univerzitě v Praze a na Dalarna University ve Švédsku. Je také externím výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. |
Koneckonců většina států, a to včetně Švédska, uplatňuje princip, že žadatel o azyl nemá nárok na dávky, má-li majetek, který mu umožňuje žít bez dávek. Naopak Švédové, kteří sice považovali za nutné zavést hraniční kontroly, a tím pádem znemožnit cestu do Švédska většině uprchlíků, kteří cestují bez dokladů totožnosti, i nadále tvrdí, že dánské řešení jenom přesouvá uprchlíky do jiných států Evropské unie. Proto je jedním z vyřčených cílů nové švédské restriktivnější politiky právě to, donutit ostatní Evropské státy, aby přijaly svou odpovědnost za řešení uprchlické krize. Do Švédska přijelo během minulého roku 163 000 žadatelů o azyl, zatímco do Dánska jen asi 18 500.
Švédská vláda sice nyní zavedením hraničních kontrol zastavila příliv uprchlíků do vlastní země, zároveň ovšem nechce soutěžit s Dánskem v tom, který z obou států nabídne žadatelů o azyl horší podmínky. Je až s podivem, jak moc se liší politický diskurs o uprchlicích v těch dvou státech. Zatímco Dánsko se pod vlivem populistické Dánské lidové strany během posledních patnácti let transformovalo do státu, v němž politické strany soutěží o to, kdo má nejradikálnější návrh, jak zastavit příliv uprchlíků, ve Švédsku naopak hrozí, že další restrikce azylového práva mohou zapříčinit pád vlády, jelikož její část ji již dnes považuje za nedůstojnou.
Zároveň si ovšem málokdo myslí, že má Švédsko letos ještě kapacitu přijmout podobný počet uprchlíků jako během minulého roku. Sice se odhaduje, že až 50 % žadatelů o azyl bude nakonec zamítnuto, ale i v takových případech jsou náklady spojené s azylovým řízením vysoké. Proto je klíčová otázka, zda budou současná opatření stačit či nikoliv.
Nervozita ve vládě je očividně vysoká, a proto se nelze divit, že ze strany vlády zaznívá, že Švédsko v budoucnu přispěje podstatně méně do rozpočtu EU.
Zejména chce snížit příspěvek na kohezní politiku s odůvodněním, že když ostatní státy nesplní své závazky, tak proč by tak mělo činit Švédsko? Je patrné, že tato hrozba se zaměřuje zejména na státy Visegrádské skupiny. Frustrace švédské vlády je zřejmá, ale pravděpodobnost, že by se hrozba nakonec realizovala, zatím malá.
Uprchlíci? Krátkodobě výhodní
Není příliš pravděpodobné, že by Švédsko prostě přestalo platit, jak někteří opoziční politici navrhovali. Můžeme ovšem očekávat, že při příštím jednání o rozpočtu a například během letošního hodnocení (tzv. midterm review) víceletého finančního rámce EU na období 2014-2020 bude přístup Švédska ostřejší než v minulosti.
Zároveň ovšem platí, že Švédsko s velmi konkurenceschopnou ekonomikou patří mezi státy, které na jednotném trhu EU vydělávají vůbec nejvíce. Podle prognóz bude i letošní rok ekonomicky úspěšný s růstem kolem 3,5 %. Z tohoto důvodu lze i tak předpokládat, že Švédsko nebude chtít jít do střetu, který by mohl fungování jednotného trhu jakýkoliv způsobem ohrozit.
Uprchlická krizeŽENY: Uprchlice po nocích drží hlídky DÁNSKO: Přes úžinu na plachetnici STOCKHOLM: No-go zóna na vlastní kůži ARKTIDA: Běženci přivykají polární noci PAŠERÁK: Zastaví nás jen armáda POBŘEŽNÍ STRÁŽ: Jedeme na 150 procent ŠVÉDŠTÍ DEMOKRATÉ: Počet azylantů by měl být nula ÖRESUND: Z mostu je pomník uprchlické krize UČITELKA: Česky naučila stovky uprchlíků KODAŇ: Všichni jsme rasisté, říká šéf klubu pro běžence MALMÖ: Reportáž z města, které je branou do Švédska ŘECKO: V Egejském moři roste zeď proti běžencům PŘEHLEDNĚ: Jak Evropa zavírá dveře |
Navíc, minimálně krátkodobě lze předpokládat, že příliv uprchlíků přispěje k ekonomickému růstu země, jelikož zvyšuje poptávku i zaměstnaní v některých odvětvích. Vliv přílivu uprchlíků na ekonomiku v delším časovém horizontu je méně jasný. Záleží na tom, zda uprchlíci zaprvé zůstanou ve Švédsku delší dobu, a zadruhé do jaké míry se dokáží na pracovním trhu integrovat.
Chceme-li být optimističtí, můžeme se podívat na vlnu přistěhovalectví z Bosny a Hercegoviny v 90. letech 20. století. Tato skupina se dokázala rychle integrovat na pracovním trhu a dnes není mezi těmito lidmi a rodilými Švédy velký rozdíl v zaměstnání a výši průměrného platu.
A pokud bychom se dívali pouze na uprchlíky, kteří tenkrát přijeli jako děti, zjistíme, že dokonce mají o něco vyšší vzdělání, než je průměr pro stejnou věkovou kategorii rodilých Švédů. Takže nelze vyloučit, že i tato vlna uprchlíků bude mít nakonec pozitivní ekonomický přínos.
Je ovšem nutné si uvědomit, že tentokrát přijelo mnoho lidí, kteří mají pouze velmi základní vzdělání, třeba jen pár let v základní škole, a švédská ekonomika má zároveň nejmenší počet nekvalifikovaných pracovních míst v Evropě.
Proto se nyní ve Švédsku hlavně diskutuje, jaké reformy pracovního trhu bude nutné provést, aby lidé, kteří úspěšně žádali o azyl, také našli práci. V tomto kontextu je nyní asi nejfrekventovanějším slovem politiků „utmaning“ čili výzva. I když se politici snaží používat optimistický slovník, je v něm přítomná i frustrace. Zejména existují velké regionální rozdíly. Některé obce skoro žádné uprchlíky nepřijímají, jiné, jako právě Malmö, nemají možnost přílivu uprchlíků do města zabránit. A vnitřní debata ve Švédsku tak trochu připomíná tu evropskou. Tento týden vstupuje v platnost nový zákon, který obce donutí uprchlíky přijmout.
V Malmö doufají, že hraniční kontroly brzy zmizí a vládu žádají o kompenzaci za ekonomické ztráty. Lze ovšem pochybovat, zda mohou hraniční kontroly mezi Švédskem a Dánskem zmizet dříve, než bude na stole celoevropské řešení uprchlické krize. O krok blíž takovému řešení budeme ve chvíli, když politici na obou stranách mostu, stejně jako jinde v Evropě pochopí, že kouzelné tlačítko, které by mohlo zastavit příliv uprchlíků do Evropy, neexistuje, a to ani ve Stockholmu, Berlíně nebo Aténách.