Díky tomuto zákonu přestaly stoupat náklady na zdravotnictví a nově se pojistily desítky milionů dříve vůbec nepojištěných lidí. Tento klíčový zákon je teď ale vydán na milost republikánskému Kongresu a Donaldu Trumpovi. Jednání o jeho budoucnosti budou i s ohledem na obrovské lobbistické tlaky náročná. Netroufám si tedy ani odhadnout, jak nakonec tento nejdůležitější zákon iniciovaný Barackem Obamou dopadne.
V dalších šesti letech vládnul Obama zároveň s republikánským Kongresem, který byl sjednocený ve své tvrdošíjné opozici proti jakýmkoli Obamovým návrhům. Jen s velkými obtížemi se schvaloval samotný rozpočet, který je klíčový pro samotné fungování státu.
Kryštof Kozák Vedoucí Katedry amerických studií při Institutu mezinárodních studií na FSV UK. Absolvent doktorského programu mezinárodní teritoriální studia a magisterského oboru Americká studia na Institutu mezinárodních studií FSV UK, rovněž absolvent oboru právo na Právnické fakultě UK. V rámci Fulbrightova stipendia absolvoval v roce 2004/05 výzkumný pobyt na University of California, San Diego. |
Navíc, Nejvyšší soud sice podpořil reformu zdravotnictví, nicméně v řadě klíčových rozhodnutích vykládal ústavu spíše v souladu s republikánskou ideologií, například v otázce neomezeného toku lobbistických peněz do politiky či v otázce držení zbraní.
Prezident USA nemůže přehlasovat Kongres a musí respektovat rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto se ve svém druhém období Obama uchyloval k tzv. exekutivnímu vládnutí, kdy vydával prezidentské vyhlášky, jež neměly sílu zákona.
Tímto způsobem se například postavil za děti a studenty, kteří jsou v USA kvůli svým rodičům ilegálně, nicméně jsou plně integrováni do americké společnosti. Prezident totiž může nařídit policii a státním zástupcům, aby se nezaměřovali na tuto skupinu „zločinů“.
Dále se Obama takto postavil za postupnou legalizaci marihuany v řadě států, a to opět tím, že policii a státním zástupcům nařídil, aby se nezaměřovali na tento typ kriminality (prodej marihuany zůstává stále na federální úrovni zakázán).
Přes svoji snahu se Barack Obama dopustil i několika závažných chyb:
V otázce zdravotnictví se mu nepodařilo prosadit systém vládního pojištění, který by byl obdobný naší VZP a který měl potenciál ještě výrazněji snížit výdaje za zdravotní péči.
V oblasti národní bezpečnosti se z nedostatku jiných alternativ spoléhal na útoky dronů bez dostatečného ohledu na civilní oběti. I když bylo dosaženo významných taktických úspěchů, tak z dlouhodobého hlediska tento přístup zásadně poškozuje pověst Spojených států, a to zejména v oblastech, kde drony útočí.
Barack Obama sice na poslední chvíli zmírnil trest Chelsea Manningové, nedostatečně se však postavil za Edwarda Snowdena či Juliana Assange. Tito lidé měli být symbolicky potrestáni, neboť porušili americké zákony, nicméně si nezaslouží drsné pronásledování a kruté zacházení. Debata ohledně zneužívání citlivých osobních dat vládami a velkými korporacemi je velmi důležitá a někdo ji začít musel.
Nedokázal zastavit Rusy ovlivňující kampaň
Barack Obama jako prezident řídí také bezpečnostní a zpravodajské složky. To, že se nepodařilo včas odhalit rozsah a závažnost ruského ovlivňování prezidentské kampaně, ve které nakonec těsně zvítězil favorit Vladimira Putina, je závažná chyba, která Baracka Obamu jistě zpětně velmi mrzí.
Baracku Obamovi se také nepodařilo výrazněji zlepšit situaci nejchudších Američanů v etnických ghettech, i když svoji kariéru začínal právě jako aktivista v nejhorší oblasti jižního Chicaga. Nepodařilo se také zastavit trend zvyšující se sociální nerovnosti, a to ani v klíčové oblasti vzdělávání.
I přes všechny jeho chyby budeme zřejmě vzpomínat na Baracka Obamu v dobrém, už proto, že jeho styl politiky nebyl zbytečně konfrontační. V zahraniční politice mu bude vytýkán jeho nedostatek agresivity a neochota nasazovat americkou armádu do nových konfliktů. Tento postoj ale vedl ke zlepšení mezinárodní situace v řadě oblastí a regionů, i ke zlepšení mezinárodní prestiže USA. Nedostatek ochoty k vojenské konfrontaci ale zároveň posílil autokraty a diktátory, kteří se najednou přestali amerického vojenského zásahu bát - Putinova politika na Ukrajině je toho jasným důkazem.
Humanitární krize v Sýrii nabyla postupně takových rozměrů, že se americká (ale i evropská) nečinnost stala oprávněným terčem kritiky.
Zvítězí u Trumpa pragmatismus před přízemním instinktem?
Ve srovnání s Donaldem Trumpem bude Barack Obama jistě s odstupem hodnocen pozitivněji - samotné Trumpovo zvolení je však pro Obamu velkou osobní prohrou. Po osmi letech jeho vlády nastupuje do prezidentského úřadu člověk, na nějž má podle zprávy amerických tajných služeb Rusko vysoce kvalitní kompromitující materiál. Trumpovo arogantní, sexistické a často i nenávistné vystupování je v ostrém kontrastu s kultivovaným a inspirujícím Obamou.
Donald Trump je velmi chytrý člověk s dobrou politickou intuicí, který by se nedostal tam, kam se dostal, pokud by nebyl schopen základního politického pragmatismu. Určitá naděje do budoucna tedy spočívá právě v tom, že jeho pragmatičtější já v klíčových rozhodnutích převládne nad jeho přízemnějšími instinkty.
Trumpovi nejbližší poradci jako Steve Bannon, Jared Kushner, Reince Preibus či Ivanka Trump také naštěstí nejsou hloupí lidé, jejichž cílem by bylo rozvrátit a zplundrovat vlastní zemi. Je ale velkou otázkou do budoucna, zda budou mít dostatek odvahy přihlásit se k pragmatickým řešením a opustit nenávistnou a politicky záměrně polarizující rétoriku i návrhy, které je do Bílého domu vynesly.
Video jak šel čas s Barackem Obamou:
2. listopadu 2016 |
