To je skutečná zpráva těchto dnů. No, že by tam bylo plno růžové, se prohlásit nedá. Ale jedno je teď třeba říct. Alláhovy mlýny, pokud je taky má, rozhodně melou.
Kaddáfí si nezasloužil zemřít jako penzista, který vytvořil dynastii, když předtím předal moc některému ze svých synů. A nebylo by zrovna výchovné, kdyby dožil někde v přepychovém bungalovu v Zimbabwe nebo ve vile v Saúdské Arábii jako jiní vyhnaní diktátoři.
Na jeho rukou byla krev a do jeho duše se navždy zažral černý stín viny. Jeho režim podporoval penězi, zbraněmi i semtexem teroristy po celém světě, kul pikle v mnoha zemích, dokonce vedl válku se svým sousedem. Lockerbie, ale taky letoun Air France zničený explozí nad Saharou, bulharské sestry, výcvikové tábory pro severoirské i palestinské teroristy, válka s Čadem - to jsou poznámky pod čarou, jimiž se zapsal do dějin.
Na druhé straně je třeba říct, že Kaddáfí, jakkoli vypadal jako klaun, byl muž, který se dokázal udržet u moci přes čtyřicet let a přelstil všechny. To on, nikoliv maršál Rommel, byl skutečnou Liškou pouště. Udělal hlupáka z George Bushe, když se přihlásil jako polepšený teroristický hříšník k jeho válce s terorismem a okamžitě od něj dostal milost i vstupenku do salonu.
Pohádky na dobrou noc
Nemám nejmenší rozpaky z toho, že Kaddáfího dostali. Cítím však rozpaky nad tím, jak trapnou roli sehrál kolem Kaddáfího v posledních letech Západ.
Když se vykroutil ze svěrací kazajky psance, byl to největší přítel, všichni mu šli na ruku, někteří ho dokonce objímali a líbali. Byli to titíž, kteří na něj potom poslali letadla.
Proč se to zvrhlo? To bychom asi měli vědět, protože nám to NATO, které poslalo své letouny na Libyi, ještě neřeklo. Dluží to. Vysvětlení, že muselo chránit civilisty, má věrohodnost pohádky na dobrou noc. Už se děti, na nic neptejte a spát...
Ale nebylo by asi od věci to vědět. Bylo to kvůli ropě? Nebo ze špatného svědomí, protože předtím v případě Tuniska a Egypta stál Západ na údajně špatné straně?
Protože není vysvětlení, a protože akci táhly země, které měly v Libyi největší ropné zájmy - Francie, Británie a Itálie, nelze se divit ani tomu, že už se šíří spiklenecké teorie, jak Kaddáfí nakonec krví zaplatil za to, že chtěl po vypršení smluv s evropskými těžaři uzavřít nové už s Číňany.
Zbyde zmatek a pachuť: teď bylo správné ho sejmout. Předtím bylo správné se s ním muckat. Tak co, k čertu, bylo doopravdy správně? Nebo si snad nastavujeme pravidla hry, jak se nám to momentálně hodí?
Co bude teď?
Vzpomínáte ještě, jak dopadli Saddáma? Taky se tehdy jásalo, že to konečně zastaví střílečky po Iráku. Stejně jako teď i tenkrát politici lacině plácali, že je to bod obratu a tečka za despocií.
Ve skutečnosti to bylo ještě horší. Ukázalo se totiž, že Iráčané už nebojují proto, aby jako skalní fandové dělali radost vůdci na útěku. Už jim za to nestál, byl pro ně uzavřenou kapitolou - oni hleděli dávno dopředu a rozdávali si to mezi sebou o moc v novém státě.
V Libyi je to velmi podobné. Už celé týdny nešlo o Kaddáfího, o boj mezi starým a novým. To byly jen okrajové epizody. Tím hlavním je tam boj nového s novým. Rebelové se přetlačují o moc a občas se o ni i rvou.
Šéf Předchodné národní rady před několika dny oznámil, že asi skončí, protože už všechny ty koně, kteří táhnou každý jinam, nemůže udržet na uzdě. Západní noviny popisují, jak si jednotlivé klany parcelují Tripolis a pro jistotu nechtějí odevzdávat zbraně. Města se přou o zásluhy a myslí, že za ně by měly dostat víc míst ve vládě.
Jestli je něco spojovalo, byl to Kaddáfí.
Jestli je nyní mrtev, není to pro Libyi konec. Pokud nebude mít porci štěstí, je to jen gong, který ohlašuje druhé kolo.
