Ani lídr pravicové opozice Richard Sulík a jeho Svoboda a Solidarita. Ani jeden z nich téměř totiž nemůže sestavit smysluplnou vládu.
Do parlamentu se dostalo hned několik antisystémových stran, které jak pravici, tak případné vládě Směru s některou z méně „protificovsky“ vyhraněných uskupení, ubraly tolik hlasů, že většinu 75 poslanců nelze téměř dát dohromady.
V parlamentu, kde jsou otevření neonacisté ze Lidové strany Naše Slovensko, nebo čistí populisté formace Jsme rodina Borise Kollára, je najednou i Slovenská národní strana Andreje Danka „standardní stranou“, byť ze svého tvrdého nacionalismu ustoupila jen opticky.
Obě nejsilnější pravicové strany Sulíkova Svoboda a Solidarita a Obyčejní lidé
Slovenské volby vyhrál Ficův Směr-SD, ztratil však většinu v parlamentu |
dosáhly svůj dvojciferný výsledek díky tomu, že se v předvolební kampani vymezily ostře proti Směru Roberta Fica. Proto si jednoduše nemohou dovolit s ním jít do regulérní vlády.
Podobně si ale ani občanská strana Most-Híd nemůže dovolit jít do koalice se Směrem a Slovenskou národní stranou, před jejímž vstupem do vlády celou předvolební kampaň varovala. A tak by se dalo pokračovat.
Robertovi Ficovi a politikům stran, které se dostali do parlamentu, se buď podaří v příštích týdnech a měsících překročit hranice představitelného a vytvořit vládu z dosud nepředstavitelné kombinace politických uskupení.
Nebo Slovensko čeká jiná dosud nepředstavitelná věc. Tou je úřednická vláda sestavená prezidentem Andrejem Kiskou, která by v čele Slovenska stála v období, kdy země bude od konce června předsedat Evropské unii. A do roka nové předčasné volby, v nichž by voliči slovenským politikům rozdali znovu karty. Možná lepší, možná ale ještě horší.
Slovensko, vítej ve střední Evropě nových divných časů.