Islámský stát (IS) přináší Kremlu jeden dárek za druhým. Úspěchy IS na Blízkém východě (spolu s bezzubostí aliance, vedené Spojenými státy) umožnily Moskvě posílit vojenskou přítomnost v Sýrii a svou vojenskou kampaň, spočívající v leteckých a raketových úderech proti různým protivníkům Asada, vydávat za ruský příspěvek boje proti terorismu.
Následoval útok na ruské letadlo, který přesvědčil i váhající ruské občany o tom, že se jim teroristé chystají podpálit jejich vlastní domy, a proto je nutné utáhnout opasek o další dírku a poskytnout armádě dodatečné prostředky. A pak přišly útoky v Paříži, které vyděsily evropské veřejné mínění do té míry, že z Ruska dělají už dokonce spojence Západu – tedy alespoň v boji proti IS.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Zatím to tedy vypadá na naprostý úspěch kremelské taktiky – a to přesto, že z počátku nebyly karty rozdány nijak jednoznačně. Původní cíle ruského angažmá na straně Asada byly v zásadě trojí:
Zaprvé dodávkami zbraní a přímou vojenskou podporou odvrátit rychlou blížící se porážku diktátora a udržet ho ve hře jako vlivnou kartu, kterou bude možné případně směnit za něco jiného. Tím by byl podpořen druhý a dlouhodobý cíl Kremlu, tedy udržení geopolitického postavení v Sýrii (jednoduše řečeno ruské vojenské základny).
Třetím cílem bylo dosažení takového stavu, kdy by dlouhodobý konflikt v Sýrii odpoutal pozornost od ruské agrese proti Ukrajině. Boje v Donbasu se v posledních měsících dostaly přesně do toho stavu, který vyhovuje Moskvě. Stal se z něj zamražený konflikt, který Kreml skoro nic nestojí, přitom neustále odčerpává zdroje i pozornost Kyjeva a tím mu ztěžuje jeho případné sbližování s Evropou.
Moskva přitom neměla jednoduchou pozici. Především – jeho podpora Asada něco stojí a ruská vláda má díky nízkým cenám ropy a zemního plynu poměrně hluboko do kapsy. Kreml proto musel zvažovat, zda má své tenčící se prostředky investovat do dobrodružství, jehož výsledek byl a stále je poněkud nejasný.
Další komplikací je skutečnost, že podpora Damašku znamená také podporu Teheránu, jehož milice jsou jediným spojencem vládnoucího režimu. To ale s sebou nese zhoršení vztahů s většinou arabských zemí.
Nezapomínejme, že to nebyl ani tak Západ, jako především Liga arabských zemí, která před dvěma lety uznala syrskou opozici a Asadův režim odmítla považovat za legitimního reprezentanta Sýrie. Putinovo angažmá v Sýrii tak postavilo Moskvu na stranu menšinových šiítů a okrajových alávitů, proti sunnitské většině. Tento krok by mohl mít vliv i na ruskou vnitřní politiku, protože muslimové žijící v Ruské federaci patří většinou k sunnitské větvi islámu.
Bude se opakovat historie?
Válka v SýriiSOLNCEPJOK: Rusové poslali Asadovi smrtící raketomet KOMANDA: USA pošle do Sýrie speciální jednotku TOW: Syrské tanky krotí rakety řízené po drátě ŠEST POHLEDŮ: Orli se zamalovanými hvězdami a zvěsti o Kubáncích HODNÍ HOŠI: Existuje ještě v Sýrii umírněná opozice? VOTÁPEK: Putin zastínil Západ, ale zbrojení ho stojí čím dál víc VÝZBROJ: Co nasadili Rusové v Sýrii? |
Všechny tyto úvahy ale z pohledu Kremlu přebila možnost vymanit se pomocí syrské krize a tzv. boje proti terorismu z mezinárodní izolace, do které se Moskva dostala po své agresi proti Ukrajině. A tento kalkul Putinovi vyšel na sto procent.
Francie a další západní země tak dnes hledí na Moskvu jako na spojence v boji proti terorismu. Není to poprvé – spíše naopak. Boj proti terorismu je z pohledu Kremlu velmi oblíbené téma, které mělo a má vracet Rusko do centra mezinárodních vztahů, odkud opakovaně vypadává - ať už vzhledem ke své ekonomické nedostatečnosti, nebo v důsledku agresivity vůči sousedům.
S velmi podobnou nabídkou přispěchal prezident Putin například bezprostředně po útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Praxe ale ukázala, že její skutečný přínos je poněkud problematický.
V okamžiku, kdy se Washington rozhodl zasáhnout proti al-Káidě a Talibanu přímo na území Afghánistánu, slibovaná kremelská pomoc připomínala spíš sypání písku do ložisek. Moskva se všemi prostředky snažila vytěsnit ze Střední Asie americké základny a důsledně komplikovala logistické toky pro zásobování aliančních sil. Spolupráci Moskvy a Západu také komplikovala skutečnost, že boj proti terorismu v podání Západu a především Spojených států byl spojován s podporou demokratizačních hnutí. A to byl pro Kreml obrovský problém.
Nicméně výsledky tzv. arabského jara jsou velmi problematické. V řadě zemí byly sice svrženy autoritativní a diktátorské režimy (ať už vlastními silami nebo s pomocí Západu), výsledkem ale byl většinou chaos a zhoršení situace obyčejných lidí. Odstranění represivních režimů otevřelo dveře změnám – brzy se ale ukázalo, že pro využití této šance byly nejlépe připravené nikoli rodící se a slabé demokratické síly, ale už dávno zformovaní a mnohaletým bojem zakalení islamisté.
Válka v Sýrii |
Jejich radikalismus se v jednotlivých zemích liší, ale protidemokratická a protizápadní orientace je nesporná. V Egyptě se nakonec vše vrátilo do starých kolejí, v zemi jsou desetitisíce politických vězňů a vládnoucí režim se od toho předchozího liší jenom osobou hlavy státu. V Lybii se stát zhroutil do naprostého chaosu a také v Sýrii se zdá, že s Asadovým režimem by odešel i zbytek syrské státnosti. Vlna revolucí tak přinesla očekávaný výsledek pouze ve své kolébce – Tunisku.
Vstřícný neznamená hloupý
Zdá se tedy, že Západ je pro nejbližší období nucen od sebe oddělit boj proti terorismu a podporu demokratických změn, což mu dává příležitost ověřit si upřímnost kremelských návrhů na spolupráci.
Jsem přesvědčen, že různost motivací obou stran se velmi brzy ukáže a plánovaná spolupráce nic významného nepřinese. Přesto si snad Západ může dovolit být, alespoň zpočátku, otevřený a vstřícný.
To ale neznamená hloupý. Přes všechny změny na mezinárodní scéně by neměli evropští státníci zapomenout, že to nebyl IS, ale Moskva, která vojensky obsadila část území členského státu OBSE a rozpoutala na jeho území ozbrojený konflikt, využívající i těžké konvenční zbraně. V Paříži zemřelo 130 nevinných lidí, ale počet obětí bojů na východě Ukrajiny jde do tisíců. A to je nepoměr, na který nesmíme zapomenout.
Ruské nálety ničí ropná pole Islámského státu:
