V noci z pondělí na úterý v USA proběhla dlouho očekávaná první ze série tří debat prezidentských kandidátů Donalda Trumpa a Hillary Clintonové. Již před debatou bylo jasné, že pokud chce některý z nich získat náskok, bude muset vystoupit ze zaběhnutých kolejí svého dosavadního vystupování, aby dokázal zaujmout nerozhodnuté a váhající voliče. U Trumpa by taková změna znamenala věcnější debatu založenou na argumentech, u Clintonové naopak představení své lidské stránky a ukázání emocí.
Miloš Gregor Vystudoval politologii, v současnosti je vyučujícím na katedře politologie Masarykovy univerzity v Brně. Profesně se věnuje volebním kampaním, politickému marketingu, komunikaci a propagandě. Sám se na řadě kampaní podílel. |
Z tohoto pohledu debata začala pro oba slibně: Hillary Clintonová se snažila polidštit už úvodním vstupem, ve kterém jakoby mimoděk sdělila, že její vnučka právě slaví druhé narozeniny. I Donald Trump začal duel dobře – takto klidného, vyrovnaného a logicky argumentujícího jsme jej v debatách během primárek neviděli. Vůči Clintonové si dokonce dovolil gentlemanské gesto, když prohlásil, že chce, aby se Hillary měla dobře a aby byla šťastná.
Skákání do řeči
Během úvodního bloku bylo znát, že si oba kandidáti dávají pozor a velmi opatrně váží slova. Hrálo se o hodně. Volební preference jsou těsné a z historie moc dobře víme, že i jedna televizní debata dokáže rozhodnout volby. Nejznámějším příkladem toho je duel mezi Johnem F. Kennedym a Richardem M. Nixonem z roku 1960, díky níž velmi vyrovnaný volební souboj velmi těsně vyhrál Kennedy.
Nicméně už v první třetině souboje Trump začal skákat do řeči nejen Clintonové, ale i moderátorovi Lesteru Holtovi. Od této chvíli už připomínal Trumpa, jakého si pamatujeme z debat během primárek.
Moderátor se sice občas snažil Trumpa vracet k tématu otázek (například ke zveřejnění jeho daňového přiznání), ale ani tak se mu republikánského kandidáta nepodařilo udržet disciplinovaného. Nejpatrnější to bylo ve chvíli, kdy se ho zeptal na jeho výroky zpochybňující pravost rodného listu Baracka Obamy, načež se Trump začal vyjadřovat k ISIS.
Nejen že to nebylo tématem debaty (zahraničně bezpečnostním otázkám se bude věnovat jeden z následujících duelů), ale moderátor beze slova přešel i Trumpovo tvrzení, že Clintonová proti ISIS bojuje po celý svůj život. Což nemůže být pravda už jen proto, že ISIS se objevuje od roku 2014 a o předchůdcích jsou první zmínky z roku 1999.
Clintonová bez tempa
Z pohledu schopnosti věcně odpovídat na položené otázky si nepřekvapivě lépe vedla Hillary Clintonová. Donald Trump potvrdil, že je šikovný v získání a udržení mediálního prostoru.
U republikánského kandidáta také byl velmi znát rozdíl mezi tím, zda odpovídal na otázku uvozující novou tématickou oblast, nebo zda reagoval na slova protikandidátky. Zatímco v prvním případě měl odpověď připravenou a ta díky tomu měla logickou strukturu a byla věcná, při reakcích na Clintonovou už byl útočný, odpovídal často vyhýbavě a několikrát se zdálo, že slova vrší za sebe bez jasného smyslu a souvislostí.
A že se v komentáři věnuji zejména Trumpovi? Nejedná se o náhodu; reflektuje to skutečnost, kdo udával dynamiku debaty. Což se ještě umocnilo v závěrečné třetině debaty, kdy měl Trump výrazně více prostoru než Clintonová. V jednu chvíli to vypadalo spíše jako rozhovor Trumpa s moderátorem než jako debata dvou kandidátů.
Byť v mnoha ohledech dopadla debata pro Hillary Clintonovou o něco lépe než pro jejího soka, alarmujícím faktem zůstává, že tomu tak nebylo jejím přičiněním. Podobně jako v kampani, i v televizní debatě platilo, že dynamiku udával Trump.
Pokud Clintonová nedokáže udávat tempo a je pouze ve vleku toho, zda se Trump k něčemu vyjádří šikovně nebo skandálně, je to velice smutný obrázek o kampani demokratické kandidátky. Vzhledem k tomu, jak nízká očekávání od Trumpa byla před debatou, můžeme předpokládat, že se televizní duel do vývoje preferencí obou kandidátů projeví jen mírně, žádné zemětřesení se konat nebude. Ne po této debatě. Stále však před sebou máme další dva duely a šest týdnů kampaní.
Tohle rozhodně není konec.
