KOMENTÁŘ: Zlověstný íránský labyrint. Jaderná smlouva je jediné řešení

  13:52aktualizováno  13:52
Evropské mocnosti se snaží zachránit dohodu s Íránem o jaderném programu, kterou však odmítá americký prezident Donald Trump. Tato nebo podobná smlouva je však jediné řešení, ostatní varianty jsou horší, píše v komentáři velvyslanec ve Spojených státech Hynek Kmoníček.

Íránské balistické rakety Ghadr H (uprostřed) a Sadžíl (vlevo) a portrét íránského ajatolláha Aliho Chameneího jsou vystaveny vedle sebe na „obranném týdnu“, který každoročně připomíná začátek irácko-íránské války v září 1980. (24. září 2017) | foto: AP

Evropané se z posledních sil snaží zachránit jadernou dohodu s Íránem. Tu, již prezident Donald Trump opakovaně označil za nejhorší, jakou kdy USA podepsaly, kterou jeho předchůdce Obama považoval za svůj hlavní zahraničněpolitický úspěch a na niž má dnes názor každý, kdo ji vlastně nikdy nečetl. Ano, složité, technické a mnohostranné smlouvy obvykle kromě odborníků nikdo nečte. A pokud, tak jim stejně nerozumí.

Nemějme iluzi o tom, že průměrný politik disponující pravomocemi velet armádám tuší, o co jde v dohodě, jejíž text tvrdí, že „íránský výzkum obohaceného uranu bude pro příštích deset let omezen na centrifugy typů IR- 4,5, 6 a 8 specifikované v Dodatku jedna a v průběhu osmi a půl let omezí počet centrifug IR-6 a 8 na třicet“. To vše je ozdobeno perskými jazykovými výšivkami, že vše se bude dít „v rozumném tempu“, které z pragmatického evropského textu na první pohled trčí jako složitá orientální mozaika z brutalisticky bílé zdi naší architektury.

Omezme se na konstatování, že dohoda Íránu, USA, Ruska, Francie, Číny, Německa a Velké Británie je prostě přiznáním faktu, že válčit s Íránem nechceme. Proto jsme se rozhodli vyměnit ukončení našich ekonomických sankcí, které lze zavést znovu, za slib, že Írán sice bude jaderný, ale svoji jadernou technologii použije jen pro civilní účely.

Fotogalerie

K uplatnění celého textu dohody dojde mezi lety 2015 až 2025. V roce 2020 zrušíme embargo OSN na prodej zbraní Íránu a v roce 2023 jim bude možno prodat i balistické rakety. Ty jim dodá Rusko, které by jinak smlouvu nepodepsalo. Což vysvětluje zuřivý odpor Izraele a Trumpovu velkou motivaci splnit další ze svých předvolebních slibů a z mnohostranné dohody odstoupit.

Každý, kdo se nad smlouvou zamyslí, dojde k izraelsko-trumpovskému závěru, že je výhodnější pro Teherán. Írán se stane jadernou mocností pomaleji a my mu za to pomůžeme ekonomicky. Mnohem problematičtější chvíle ovšem přijde, pokud se zeptáme, jaké máme jiné možnosti.

V čem bude naše pozice lepší bez této dohody. V zásadě máme jen tři jiné možnosti. Vstoupit do ozbrojeného konfliktu, kličkovat a čekat na změnu režimu v Íránu, kterému bude možno více věřit a jinak se s ním dohodnout, či rychle dohodnout jinou a lepší dohodu.

První možnost, ozbrojený konflikt, v podstatě nikdy neležela na stole soudných politiků. Íránská armáda je 21krát větší než česká se sedminásobkem našeho rozpočtu na obranu. A potkáte ji všude – od Libanonu přes Sýrii po Irák. Armádní rozpočet tvoří sice zanedbatelných 2,5 procenta rozpočtu sankcemi zchudlého Íránu, Teherán však dokáže v případě konfliktu vygenerovat tolik prostředků a vojáků, že by irácký či afghánský konflikt vypadal jako procházka zahradou mateřské školy.

Druhá možnost, kličkování s čekáním na změnu režimu, trvá již od roku 1979 a za tu dobu se stalo jediné – režim se upevnil. Můžeme ještě pár let kličkovat a za odměnu nejspíš dostaneme jadernou bombu pro využití výše popsanou armádou.

Tato a nějaká nová jaderná dohoda s Íránem proto představuje jedinou reálnou možnost. Prezident Emmanuel Macron i kancléřka Angela Merkelová se o tom snažili přesvědčit Donalda Trumpa. Pravděpodobně marně. Americký prezident nejspíš další odklad íránských sankcí nepodepíše, čímž se otevřou dveře jednáním s Teheránem o tom, jestli dohoda ještě platí. Zbylí signatáři smlouvy budou schopni některé části dohody plnit a motivovat tím Írán k témuž, pokud přesvědčí Američany, aby jim to třeba v Radě bezpečnosti neshazovali a nenechali americké šerify honit krajinou představitele neamerických firem obchodujících s Íránem. Obtížné, ale představitelné.

Poté, co Trump nepodepíše odklad sankcí či případně vyváže USA z dohody úplně, začneme v oslabení jednat s Teheránem o textu, který se nebude smět jmenovat dohoda, protože tu už máme. Íránci nás budou vydírat tím, že se nám nedá věřit, protože oni vše plnili a Američané z ní stejně odstoupili. Do toho bude pomalu přitápět izraelský premiér Benjamin Netanjahu, kterému začínají dělat vrásky Íránci v Sýrii a nejraději by tam s nimi začal bojovat až do posledního Syřana. K tomu ostatně může některé z nich i přemluvit. Evropa ovšem nebude mít zájem na eskalaci konfliktu na Blízkém východě, který by se tak stával „bližší a bližší“ a vyráběl nám další uprchlické vlny.

Írán lhal o svém jaderném programu, máme důkazy, řekl Netanjahu

Dohoda s Íránem je možná špatná, ale lepší s ním dojednat neumíme. Silou ho k ní dotlačit nelze. Současnou komfortní pozici by navíc Teherán nikdy neměl, kdyby nedostal darem válku v Iráku. Tam ho Západ zbavil jediného skutečného problému – Saddáma Husajna. Není náhodou, že těsně před oběšením Saddám nenadával nám, ale právě šíitům a Íránu.

Proto se Evropané snaží dojednat dodatečný text, který by přinesl Trumpovi symbolické vítězství a splnění předvolebního slibu bez destrukce léta dojednávané dohody, zpomalil Izraelce a zachoval nám jedinou smlouvu, jaké jsme schopni dosáhnout. To je nejméně špatná ze špatných možností.

Pokud dohoda padne, což je téměř jisté, zbývají nám zbylé dvě alternativy. Válka, která by skončila nějakou dohodou, anebo dojednávání dohody velmi podobné té, kterou nyní boříme. Vstupujeme do šedé zóny nejistot. Pohybujeme se v kruhu íránského labyrintu, který je na našich mapách posledních 2 500 let, a snažíme se nepotkat příšeru, která tam prý taky někde bydlí.

Autor:

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Vraha své dcery potkala v metru, sedl si přímo proti ní. Zhroutila se

Roberta Kučerová s fotografií své zavražděné dcery Reginy

Před dvaceti lety přišla Roberta Kučerová o jediné dítě. Její sedmadvacetiletou dceru Reginu nechal zavraždit Zdeněk...

Hašek titul JUDr. neměl získat. Jeho práce by propadla i jako seminárka

MF DNES získala rigorózní práci Michala Haška

Rigorózní práci, díky které Michal Hašek získal titul JUDr. ve slovenském Sládkovičově, exhejtman 7 let tají. MF DNES...

Liberecký podnikatel vystřelil po mladé rodině, teď mu hrozí osm let

Jiří Vařil na snímku z července 2009

Policie prověřuje incident z poloviny ledna v liberecké části Harcov. Devětatřicetiletý muž tam tehdy vyběhl z honosné...

Hmyz rychle vymírá, podle vědců do 100 let zmizí. Přírodu čeká kolaps

SOSÁNÍ. Hmyz saje nektar z květu pampelišky v lese nedaleko běloruského...

Katastroficky rychle neumírají pouze včely. Každý rok ze světa zmizí 2,5 procenta z celkového objemu veškerého hmyzu....

Imigranti chtějí ve školách místo angličtiny turečtinu, Němci se bouří

Výuka islámské věrouky v německém Offenburgu.

Učme na základních školách místo angličtiny turečtinu, polštinu či ruštinu. S tímto návrhem přišla Rada pro integraci v...

Další z rubriky

Polský premiér do Jeruzaléma nepojede, Netanjahu ho urazil

Polský premiér Mateusz Morawiecki na bezpečnostní konferenci v Mnichově (17....

Polský premiér Mateusz Morawiecki zrušil cestu do Jeruzaléma, na summitu visegrádské čtyřky s Izraelem jej příští týden...

Eurokomisařka Jourová: Zákony by se měly dodržovat i na sociálních sítích

Eurokomisařka Věra Jourová v Rozstřelu (16. února 2018)

České eurokomisařky Věry Jourové se obávají i ti největší internetoví giganti. Zastupuje trh EU, na němž má jen u...

Čínští dělníci se hlásí o svůj podíl, chtějí víc než jen drobky

Čínský dělník

Pro člověka, který se živí rukama, je život v Číně neobyčejně tvrdý. S tím, jak se v zemi dál rozevírají nůžky mezi...

Najdete na iDNES.cz