Tento článek je mimořádně zmatený, nesrozumitelný, a částečně i nesmyslný.
Začíná příběhem prominentního francouzského politologa, který kdysi sexuálně zneužíval nebo znásilňoval svého nevlastního syna. Sexuální zneužívání je libovolně zaměňováno za znásilnění - takže není jasné, o co vlastně šlo.
Pokračuje konstatováním konce "jednoho rodinného tabu", čímž je pravděpodobně míněn incest, jelikož sexuální zneužívání dětí rodiči a přibuznými je prakticky ve všech zemích světa všudypřítomné a velmi časté - nejedná se o nic výjimečného, skrývaného ani tabuizovaného.
Potíž s incestem spočívá v tom, že ve Francii incest není trestným činem ani přestupkem (stejně jako např. v zemích Beneluxu, Itálii, Litvě, Lotyšsku. Izraeli, Indii, Japonsku, Argentině nebo Brazílii), a tudíž tam jen stěží může působit skandálně. Nemluvě o tom, že v daném případě dokonce ani o incest nejde, jelikož mezi oběma aktéry není pokrevní příbuznost.
Z nevysvětlitelných důvodů je pak incest uveden do specifické souvislosti s politickou levicí, a z toho už zůstává rozum stát. Následuje úvaha o kruté analýze ideologie, která má patrně s incestem něco společného, ale nevíme, co.
Degradace moci ve Francii se v závěrečném odstavci zčistajasna prezentuje jako fait accompli, aniž by byl zdokumentován aspoň náznak jejího mechanismu.
Tak snad někdy příště... 
