Jozef de Veuster, jak zní občanské jméno skromného hrdiny, byl jako Vinnetou. Ovšemže netřímal pušku ani oštěp, jeho zbraní byla slova. A neústupnost. Slova si opravdu nevybíral.
Byla-li naděje, že může byť jen o píď zlepšit neradostný úděl malomocných vyděděnců, byl otec Damien schopen jít do tvrdého konfliktu skutečně s každým.
Svět na něj nezapomněl, jeho odhodlání až k sebezničení pomáhat i těm nejposlednějším stále fascinuje i ty, kterým je jinak katolictví bytostně cizí. Na Havaji je dodnes legendární postavou. A jeho někdejší krajané ho před čtyřmi lety zvolili "největším Belgičanem všech dob".
V neděli, 120 let po jeho smrti, pak papež Benedikt XVI. uvedl otce Damiena mezi svaté. Mimo jiné to znamená, že od nynějška už výjimečnému knězi nelze upřít "právo" být zobrazován se svatozáří.
Seslalo ho samo nebe
Malomocenství bývalo za časů Jozefa de Veuster něčím jako "dobovým AIDS". I když snad s ještě těžším stigmatem. Znamenalo totální vyloučení ze společnosti a nekonečné živoření na jejím okraji. Za nemocnými nikdo nemohl.
"Dejte pozor, jsme malomocní, vyhněte se nám," museli křičet, když se k nim blížili zdraví. Choroba byla chápána jako Boží trest za těžké hříchy, především za zhýralý sexuální život.
Když přišel otec Damien v roce 1873 do kolonie malomocných na Molokai, prý tam panovalo boží dopuštění. Krádeže, znásilňování, každý se snažil urvat, co mohl.
Znetvoření lidé tam živořili ve špíně ponechaní sobě napospas. O zdravotní stav nešťastníků se nikdo nestaral. Jen jednou za měsíc přijížděla loď s potravinami. Odhodlaného kněze snad seslalo samo nebe.
Otec Damien začal rázně konat. Spolu s těmi, kteří ještě byli při síle, postavil nové chatrče, nemocnici pro umírající. Založil kapelu. Školu. Kostel. Přinesl útěchu a péči.
S nemocnými prožil čtrnáct let a nakonec jim obětoval i vlastní život. Infekční chorobou se sám nakazil a v roce 1889 na ni také zemřel. Jako devětačtyřicetiletý.
Kolonie malomocných na čarokrásném ostrově Molokai dosud existuje, byť nemoc dnes už zdaleka není takovou metlou. Nemocných tam však už žije jen pár. Vymírají. Až na věčnost odejde poslední malomocný, vznikne tu nejspíš nějaké muzeum. Alespoň takové jsou prý záměry.
Dílo otce Damiena tak zůstane v nějaké podobě zachováno. Ale i kdyby ne, přinejmenším v srdcích obyvatel Havaje má trvalé místo jisté.
Tvrdí to i tak "silná váha", jakou je americký prezident Barack Obama. Mimochodem havajský rodák. "I v naší době, kdy miliony trpí pandemickými nemocemi, jako je AIDS, můžeme čerpat naději z příkladu otce Damiena," uvedl podle AP Obama.
