Když Kim v srpnu vyslal tisíce mladých lidí, aby pomohli s následky ničivých povodní, severokorejská média je oslavovala. Agentura KCNA je přirovnala k „obráncům země, kteří v 50. letech minulého století dobrovolně a s rostoucím vlastenectvím odešli na frontu“ a naznačila, že i jejich činy budou v kronikách „posvátné historie korejské revoluce“ uváděny jako „vzácné výkony vlastenecké mládeže“, která „zasvětila své mládí svaté věci přinést dříve světlou budoucnost“.
I letos je KCNA plná zpráv o „dobrovolnické práci“ mladých lidí, kteří v severokorejských provinciích staví nové domy, údajně schopné přetrvat možné nové potopy. Sám Kim Čong-un je v prosinci ocenil se slovy, že „průběh velkolepé výstavby je dobrou příležitostí k výchově našich mladých lidí, aby se stali pevnými obránci a spolehlivými budovateli socialismu“.
Podle listu The Wall Street Journal má severokorejský režim velmi dobré důvody, proč mladé a jejich oddanost straně tolik vyzdvihovat. „V ohrožení je Kimova schopnost zachovat iluzi Severní Koreje jako socialistického ráje, což je klíčem k udržení jeho moci. A žádná skupina není tak zranitelná vůči ideologickému skluzu jako nejmladší občané Severní Koreje.“
Za prodej hotdogů nucené práce, rozhodl Kim a zakázal americké jídlo |
Kim si je nebezpečí vědom. Za doby své vlády výrazně posílil opatření proti šíření jihokorejského kulturního obsahu mezi mladými lidmi, jenž by v nich mohl vyvolat pochybnosti o vládnoucí straně. Mladé lidi, kteří šíří jihokorejské filmy, nutí k veřejným omluvám, posílá je do pracovních táborů nebo rovnou vraždí. Zakazuje nejen jihokorejské filmy či rádio, ale i západní oblečení, účesy či jídlo.
Režim využívá rozsáhlé metody indoktrinace, jako jsou například povinná sebekritická setkání, při nichž se účastníci musí svěřit se svými proviněními vůči straně. Studenti se učí vše o vládnoucí rodině Kimů, podléhají ideologickému výcviku a jsou povinni se účastnit pracovních aktivit, jako je „dobrovolnická“ pomoc s povodněmi.
„Kim Čong-un chce zaměstnat mladé lidi prací, aby jim zabránil scházet se u jihokorejské televize a rozvíjet kacířské myšlenky o státu,“ uvádí analytik soulského think-tanku Sejong Institute Peter Ward.
Bojový podtext
Snaha zajistit si loajalitu mladých lidí má svůj vojenský podtext. KLDR je shromažďuje do takzvané úderné brigády mládeže pektusanských hrdinů. Právě tu vyslala pomoci s povodněmi. V jejích řadách je více než 300 tisíc lidí.
V březnu 2023 se členové brigády podle státních médií přidávali k armádě a žádali režim, aby se „mohli postavit do čela velké války za národní sjednocení“ a bránit zem proti „válečným štváčům“ v podobě Jižní Koreje a USA, které pořádaly společná vojenská cvičení.
Granát pod bradu a sláva Kimovi. Vojáci z KLDR nasadili sebevražednou taktiku |
Vojenskou rétoriku používají severokorejská média i pro běžné pracovní aktivity mladých lidí. Před dvěma lety chválila osmnáctiletou „panenku vojačku“, která zemřela při práci na rekordně rychle postaveném skleníku. Ve svém deníku se omluvila Kim Čong-unovi za nesplnění svých každodenních úkonů.
Její příběh, zřejmě dramaticky přikrášlený, ukazuje na nebezpečí, kterému severokorejská mládež při plnění přání komunistické strany čelí. Na tehdy sedmnáctiletého člena úderné brigády Čo Čung-huia se během hloubení tunelu zřítily stěny a skončil s poraněnými zády. Někteří jeho společníci utrpěli zlomeniny, jiní zemřeli.
Čo Čung-hui byl na spodním místě severokorejského společenského, kastovního systému a vstup do brigády pro něj byl cestou k přidání se ke straně a tím i možné kariéře. Někteří mladí lidé se kvůli podobným možnostem přidávají do brigád dobrovolně. Jiní tam vstoupili z donucení.
Funguje Kimova indoktrinace?
Existují náznaky, že KLDR se daří část mladých lidí přesvědčit o své pravdě. Podle průzkumu Soulské státní univerzity mezi uprchlíky ze sousední země z roku 2020 více jak polovina příslušníků mladé generace cítila pýchu na severokorejskou státní ideologii čučche, zatímco většina starších lidí hrdost necítila.
Mladší lidé též víc než starší věřili, že Kim Čong-un má většinovou podporu, a méně slyšeli o jeho kritice.
Portál Asia Times ilustruje sílu severokorejské propagandy na příkladu osmidílných pamětí zakladatele KLDR Kim Ir-Sena. Podle severokorejských uprchlíků jsou pro Severokorejce něčím na způsob homérských eposů. Jejich obliba je taková, že v knihovnách bývají neustále rozpůjčované.
