Členové skupiny od roku 2015 vyzpovídali celkem 683 severokorejských uprchlíků, aby jim pomohli určit místa, kde se konaly popravy, a zjistit, jakým způsobem se jejich provedení měnilo od vzestupu severokorejského vůdce do nejvyšších pater moci.
Zjistili, že režim vyvinul značné úsilí, aby zabíjení skryl před světem. Zatímco dříve konal popravy ve vesnicích a vězeňských táborech, nyní se snaží vyhýbat pohraničním oblastem a dalším územím, které lze snadno monitorovat satelity.
Aktivity režimu podle skupiny naznačují, že reagují na mezinárodní tlak na dodržování lidských práv a snaží se zlepšit svůj obraz v očích světa. Úřady teď pečlivěji kontrolují, kdo se exekucí účastní, aby zabránily jejich zfilmování.
Kim se též snaží na veřejnosti vystupovat jako milosrdný vůdce, který odsouzené příležitostně zachrání před trestem smrti. Děje se to zvlášť tehdy, je-li přítomen shromážděný dav.
„Nelidské zacházení s obviněným před popravou, které je využíváno jako varování pro veřejnost, však nadále přetrvává,“ podotýká skupina. Proto stále dochází k veřejným popravám. Z 27 exekucí jich bylo určených pro veřejnost celých 23. Z toho 21 lidí zastřelila popravčí četa a dva lidé byli oběšeni.
Uprchlíci z KLDR dosvědčili, že byli svědky krutého zacházení. Z roku 2014 dokumentují případ muže, jehož popravčí četa uvázala k dřevěnému kůlu a do úst mu nacpala oblázky. Režim však používá i mnohem morbidnější způsoby fyzické likvidace. V Pchjongjangu před shromážděným davem popravčí spálili tělo popraveného muže plamenometem. „Otec odsouzeného poté, co viděl syna hořet před očima, ztratil vědomí,“ svědčí členové lidskoprávní skupiny.
Propašoval do KLDR Hru na oliheň, popraví ho. Ti, co se dívali, jdou do lágru |
Úřady nadále nutí rodiny obviněných, sousedy, ale i studenty či pracovníky, aby se těchto exekucí účastnili. Cílem je odradit je od režimem neschvalovaného jednání.
Tresty smrti v průběhu let odhalují také měnící se koncepci hlavních provinění. Zatímco zakladatel KLDR Kim Ir-sen v době upevňování moci pronásledoval politické oponenty, jeho syn Kim Čong-il pak vzhledem k rozsáhlým hospodářským problémům a hladomoru prováděl „ekonomické popravy“. Modus operandi Kim Čong-una je nyní především kultura. Vede tažení proti „rakovině“ ztělesněné jihokorejskými filmy a popové hudbě (K-pop). Přechovávání flash disků s takovýmto uměním se rovná rozsudku smrti.
Deset let s Kimem jako na houpačce. Dnes diktátor čelí dosud nejtěžším výzvám |
Obrazy jihokorejské hojnosti, diverzity a bohatství jsou v přímém kontrastu s šedivým a mizerným životem v KLDR. Pro režim, který věnuje značné úsilí k propagandistickému vykreslování Severní Koreje jako komunistického ráje na zemi, představují proto videa značné nebezpečí.
Celkem sedm Kimových poprav se tak uskutečnilo za sledování a šíření jihokorejských videí. Pět za trestné činy související s drogami, pět za prostituci, čtyři za obchodování s lidmi, tři za vraždu nebo pokus o vraždu a tři za obscénnost.
