Než uprchl, působil v severokorejské dělostřelecké jednotce jako kapitán a psal propagandu pro režim. Poprvé utekl v roce 1996, kdy se přišlo na to, že udržuje kontakt se svým strýcem žijícím v Jižní Koreji. V jednom z čínských přístavů jej však zatkli a poslali zpět. Podruhé to zkusil ve chvíli, kdy ho vlakem převáželi do Pchjongjangu, jak sám říká, „na jistou popravu“. Stráž čekala venku, když vyskočil z okénka na záchodě.
Tentokrát už se mu podařilo dojít až do Soulu. Psal se rok 1999. O pět let později Kim Sung-min založil Free North Korea Radio a od té doby vysílá. Vždy se chtěl stát básníkem. Na rozhlasovou práci se však podle svých slov dal proto, že cítil, že jeho krajané doma nepotřebují jen chleba, ale i pravdu. Dvakrát denně tak díky němu do nejuzavřenějšího režimu světa proudí informace, které se Kim Čong-un, stejně jako jeho předchůdce Kim Čong-il, snaží potlačit.
„Severní Korea se svým lidem zachází jako s žábou uvězněnou v hluboké studni. Vysíláme proto, abychom jim pomohli uvědomit si, že je s jejich politickým systémem něco špatně,“ vypráví dvaašedesátiletý muž pro list The New York Times ze svého domu v Soulu.
V nedávných relacích mluvil třeba o tom, jak světové společenství vnímá přítomnost severokorejských vojáků ve válce na Ukrajině, pozval si také uprchlé vojačky-veteránky, aby pohovořily o svých zkušenostech se sexuálním násilím v armádě. Uprchlíci u mikrofonu domů předávají třeba i fakt, že v jihokorejských domácnostech běžně teče ze sprchových hlavic horká voda – na severu se obyčejní lidé koupou ve studené vodě i v zimě.
Jižní Korea je nepřátelský stát, potvrdila KLDR. Zničila silnice i železnice |
Zakladatel stanice Free North Korea Radio má stále přehled o dění doma. Díky čínským SIM kartám mu lidé z KLDR posílají fotky i zprávy plné novinek. V roce 2013 tak Kim informoval o popravě diktátorova strýce Čang Song-tcheka ještě předtím, než ji režim oficiálně přiznal. Peníze na provoz rádia plynou jak z jihokorejských, tak z amerických lidskoprávních a náboženských organizací. Kolik má posluchačů, Kim netuší.
Ví však, že existují. Na webu rádia je zveřejněn i záznam vysílání pořízený v některé z „podvratných“ domácností. „Když jsme začínali, říkal jsem si, že i kdyby poslouchal jediný Severokorejec, bude to stačit. Ale on to není jen jeden,“ řekl kdysi Kim pro CNN. Jednou z členek jeho týmu je Lee Si-young. Do stanice přišla před osmi lety a říká, že ho poslouchala už doma. „Pro Severokorejce je naše rádio jako maják v temnotě. Přináší naději, že jednou nastanou lepší časy,“ popisuje.
Nedávno se Kim přestěhoval do svého ostrovního domku. Každý den jej tam střeží dva policisté. Za celá ta léta totiž dostal bezpočet výhrůžek – třeba od Jihokorejců, kteří Kima obviňují z vyhrocování napětí mezi oběma Korejemi. Přicházely mu také nepodepsané balíky s mrtvými myšmi nebo rudě potřísněnými panenkami, kterým odesílatelé zabodli nůž do hrudi.
Důstojník severokorejské tajné policie, se kterým se kdysi znal, mu prý také jednou zavolal z Číny a hrozil, že ublíží jeho sestrám. Ty stále žijí v KLDR. Kim však s vysíláním nepřestal ani tehdy. V červenci mu za to jihokorejská vláda udělila cenu. V poslední době jsou tyto snahy uprchlíků vzhledem k odhodlání režimu zatrhnout všechny „protisocialistické“ tendence čím dál těžší.
Oholíme vám hlavy. Severní Korea zakazuje vysoký cop i účes „na Kima“ |
I poprava může hrozit těm, kdo se tajně dívají na jihokorejské zpravodajské kanály, telenovely či filmy a šíří je dál. Policie si navíc může přijít i pro toho, kdo si zpívá, obléká se nebo jen mluví podobně jako jižní sousedé, a poslat ho na dva roky do pracovního tábora. Vojáci na hranicích mají rozkaz zastřelit každého, kdo se pokusí uprchnout nebo naopak do země pašuje zapovězené „západní“ zboží. Kim Čong-un také Jižní Koreu označil za nepřátelský stát. Silnice na jihu vyhodil do povětří, zničil i tratě.
Posledních sedm let navíc Kim Sung-min bojuje také s rakovinou. Ta už se mu rozšířila do plic, jater i mozku. Bez prášků proti bolesti už nemůže ani spát. Přesto pokračuje v práci, kterou před dvaceti lety začal. Není sám, severokorejští uprchlíci žijící v Jižní Koreji se do své vlasti snaží dostat zakázané informace i jinými cestami.
„Kim byl pionýrem, prvním severokorejským uprchlíkem, který rozjel rádio vysílající na sever. Promlouval hlouběji do srdcí Severokorejců, protože vysílal v severokorejských dialektech,“ vysvětluje Lee Min-bok, který tehdy začal přes hranice posílat balónky s letáky. Oblíbenému rozhlasovému moderátorovi nyní podle lékařů zbývá pár měsíců života. „Umřu šťastný,“ říká Severokorejec. Ví totiž, že práci, kterou kdysi začal, po něm převezme mladá generace.
