Před dvaceti lety byla podepsána česko-německá deklarace. Jak hodnotíte současné vztahy mezi oběma zeměmi?
Velmi dobře, ať už po stránce ekonomické, kulturní nebo například v oblasti zahraniční politiky, kde došlo v poslední době k silnějšímu propojení obou zemí ve struktuře NATO. Samozřejmě je tady otázka, jak postupovat v uprchlické krizi, na níž se naše země neshodnou. Ta ale nesmí tyto dobré vztahy mezi Českem a Německem zastínit nebo překrýt.
Klaus KinkelJako ministr zahraničí Německa v letech 1992 až 1998 se podílel na sepsání česko-německé deklarace, která restartovala do té doby složité vztahy mezi oběma státy. Společně se svým českým protějškem Josefem Zieleniecem dokument dohodl před dvaceti lety. V Praze ho pak 21. ledna 1997 slavnostně podepsali tehdejší předseda vlády Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl. V nejdůležitější části deklarace obě strany jednoznačně prohlašují, že nebudou zatěžovat své vzájemné vztahy politickými a právními spory z minulosti. Na základě deklarace vznikl v roce 1998 Česko-německý fond budoucnosti, který už rozdělil 54 milionů eur (asi 1,4 miliardy Kč) na 9 500 česko-německých projektů. Dnes už osmdesátiletý Kinkel je členem Svobodné demokratické strany (FDP), kterou mezi lety 1993 až 1995 vedl. Působil také jako ministr spravedlnosti (1991–1992) a vicekancléř (1993–1998) ve vládě Helmutha Kohla. |
Česko-německé vztahy jsou podle vás v současnosti tak dobré, jako nikdy dřív, hovoříte o velké vstřícnosti mezi německými politiky směrem k Česku. Čím to je?
Před podepsáním česko-německé deklarace, ale i nějakou dobu poté, nebyl náš vzájemný vztah jednoduchý. Současný stav je výsledkem dlouhého procesu, který pokračuje posledních dvacet let. Nesmíme ale zapomínat na to, že dospět k tomuto stavu a vybudovat takhle dobré vztahy bylo obzvláště obtížné. Podepsání deklarace mělo na současný stav rozhodující vliv.
Jak těžké bylo dohodu připravit?
Velmi těžké. Na obou stranách panovala opatrnost a objevovaly se různé obtížné momenty, ale jsem velmi rád, že jsme to tehdy dokázali.
Poškodila už nějak tyto dobré vztahy Česka a Německa v posledních dvou letech migrační krize?
Neřekl bych, že poškodila. Ale vrhla na ně lehký stín. Německo příliš nerozumí tomu, proč Česko, které přece dosud ze své příslušnosti v Evropě těžilo, se najednou staví tak odmítavě k přijímání migrantů a běženců. Nechápeme, proč se najednou postoj Česka tak výrazně liší od toho německého a proč se Česko staví tak odmítavě k přijetí určitého počtu cizinců, který navíc není nijak obrovský. O tom spolu musíme otevřeně mluvit a také si přiznat, že obě země v této situaci udělaly určité chyby. Což je v případě Česka právě tato neochota běžence přijímat.
Je český postoj v otázce imigrace pro německé politiky důležitým tématem?
Není tak zásadní. Pokud bych vám ukázal dokument, který k tomuto tématu sepsalo německé ministerstvo zahraničí, viděla byste, že v něm jasně stojí, že současné vztahy obou zemí jsou v pořádku, přičemž v některých oblastech, mezi něž patří například imigrace, zatím spolu nedokážeme najít společnou řeč. Ale právě proto o tom musíme otevřeně mluvit.
Chovancovi vadí, že Malta vrací uprchlické kvóty. Kritizoval i Turky |
Zmínil jste chyby na obou stranách v otázce migrační krize. Jaké chyby podle vás udělalo Německo?
Německo nemůže samostatně rozhodovat za ostatní evropské státy, jako se to stalo v září 2015, kdy Angela Merkelová otevřela hranice pro všechny, kdo tehdy uvázli na zavřené maďarské hranici. Měli jsme se nejdřív dohodnout s ostatními evropskými zeměmi, kterých se problém týkal. To se nestalo. Ale i přes tuto chybu by ostatní země včetně Česka měly být v uprchlické otázce alespoň do určité míry solidární.
A pokud ze strany Česka tato solidarita nenastane?
Samozřejmě, že se nestane nic zásadního, o nátlaku, trestech nebo sankcích nemůže být řeč, to by bylo velmi nerozumné. Udržení přátelských vztahů s Českem je pro nás prioritou. Tou další je, že chceme udržet Evropu pohromadě. Po brexitu a vítězství Donalda Trumpa ve Spojených státech je to úkol obzvlášť důležitý. To je i v zájmu Česka, v tomto globalizovaném světě by samotné evropské státy neměly šanci uspět. Ani Německo ne.
Budoucnost Evropy mi opravdu leží na srdci – a měla by ležet i České republice. Evropa je náš osud. A opakuji ještě jednou: uprchlická otázka nesmí překrýt dobré česko-německé vztahy.
