Zdroje z jihokorejských tajných služeb britskému deníku The Daily Telegraph potvrdily, že suma až donedávna ležela na účtech ve švýcarských bankách.
Když se ale nad švýcarským bankovním rájem začala stahovat mračna a úřady přitvrdily v regulaci toků peněz, tak Kimovi lidé neváhali a čtyři miliardy dolarů začali přesouvat do Lucemburska.
Operace prý probíhala především v hotovosti, aby po transferech nezůstalo příliš stop. Zdroje ale zároveň upozorňují, že suma už dávno mohla putovat dál do daňových rájů po celém světě.
Zmrazení fondu by mohlo změnit historii
"Myslím, že to byla největší operace praní špinavých peněz v dějinách organizovaného zločinu. Příliš se ani nepátrá po tom, kde tajné fondy skončily," řekl britskému listu ředitel organizace Human Rights in Asia Ken Kato.
Zároveň upozornil, že by zmražení fondu mohlo pozměnit historii. "Bez nich by musel respektovat lidská práva, přestat s jaderným programem a prosit mezinárodní společenství, aby fond odblokovalo, protože ty peníze potřebuje ke kupování loajality nejvyšších činitelů režimu," vysvětlil Kato.
Zdroj z jihokorejské tajné služby upozornil, že by zpráva o existenci fondu mohla rozdmýchat i nepokoje mezi nespokojenými Severokorejci. Kim Čong-il by pak unikl vrtulníkem nebo tajnými tunely nejspíše do Číny. (více o Kimových únikových cestách čtěte zde)
Lucemburské účty používali i další diktátoři
Mluvčí lucemburské vlády potvrdil, že úřady transakce KLDR prověřují. "Problém je, že na nich není napsáno Severní Korea," uvedl mluvčí. "Snaží se skrýt a zničit všechny stopy," doplnil.
Lucemburské banky se přitom v souvislosti s diktátory nezmiňují poprvé. Odborník na mezinárodní kriminalitu Peter Lilley dokonce říká, že země je jedním z černých koňů. Místní účty už prý využíval i libyjský vůdce Muammar Kaddáfí nebo irácký diktátor Saddám Husajn.
