Podle ruských pramenů se narodil 16. února 1941 na Sibiři, kam se jeho otec Kim Ir-sen coby partyzán uchýlil před japonskou armádou. V severokorejských učebnicích historie se ale dočteme, že Kim Čong-il se narodil o rok později na úpatí mýtické hory Pektusan.
Kimův konec |
O jeho mládí se ví jen to, že mu brzy zemřela matka. Během korejské války žil v Číně a do školy chodil v bývalém východním Německu, kde se prý naučil pilotovat.
V roce 1964 dokončil na Kim Ir-senově univerzitě v Pchjongjangu studia politických věd a ekonomie. Pak nastoupil v aparátu Korejské strany práce, kde vystřídal řadu funkcí. Relativně dlouho zůstával v pozadí mocenského aparátu. Zvěsti o jeho následnictví se v zahraničním tisku poprvé objevily v roce 1974. Tehdy se kolem něj začal šířit pečlivě budovaný kult osobnosti.
Vznikaly oslavné písně a jeho spisy se staly předmětem vědeckých konferencí. Poslední kroky stvrzující Kim Čong-ilovo nástupnictví byly učiněny v roce 1982, kdy byl vyznamenán titulem hrdiny KLDR. O rok později byl označen za budoucího vůdce strany a státu.
Hladomor a jaderné zbraně
Vlády se chopil oficiálně v září 1998, fakticky se ale stal vůdcem hned po otcově smrti v červenci 1994. Hospodářsky zaostalý stát ještě více rozvrátil a izoloval. V druhé polovině 90. let vypukl v zemi hladomor, který si vyžádal přes dva miliony obětí.
"Velký vůdce a drahý soudruh" opíral svou moc o rozvětvený bezpečnostní aparát a dvoumilionovou armádu. Vykreslován býval jako noční tajnůstkář, který zřídkakdy svolává porady a s členy nejužšího vedení KSP jedná individuálně.
Západ měl tendenci ho charakterizovat jako brutálního, náladového a nevypočitatelného paranoika. Doma se těšil kultu osobnosti, jeho ideologická pojednání a portréty nesměly chybět v žádné domácnosti, na žádném veřejném prostranství.
Podle ruských diplomatů byl neobyčejně bystrý a měl jiný styl řízení země než jeho otec. Na rozdíl od Kim Ir-sena prý nemiloval projevy a nerad opouštěl KLDR. Když už musel za hranice vyjet, používal obrněný vlak, k letecké přepravě totiž choval nedůvěru.
Možná proto, že byl považován za ideového osnovatele výbuchu jihokorejského letadla u barmského pobřeží v roce 1987, při kterém zahynulo 115 lidí. Prsty měl prý i v dalších mezinárodních zločinech. Údajně byl zodpovědný za pumový atentát na jihokorejskou vládní delegaci v barmském Rangúnu v roce 1983 (18 mrtvých), za pašování drog a padělání peněz, a zejména za šíření jaderných zbraní.
Výhrůžným trumfem Kimova režimu byl jaderný program budovaný od 80. let minulého století. Kim údajně před třemi lety prodělal mozkovou mrtvici, měl cukrovku a kolabovaly mu ledviny. Na veřejnosti vystupoval jen zřídka.
