Nakonec toho bylo dvě stě kilo zavazadel plných sportovního vybavení. S tím Tomáš Zapletal uspořádal v Keni olympiádu pro děti z komunitního centra Rusinga Island of Hope na Viktoriině jezeře. Napadlo ho to poté, co pět let pravidelně podporoval studentku Belindu jako adoptivní rodič na dálku.
„Hlavní myšlenkou bylo přivézt tam nářadí na sporty, které ty děti většinou nikdy nedělaly. Vysvětlit jim pravidla a naučit je, jak s náčiním zacházet. Hlavně jsem jim tam chtěl všechny ty věci nechat, aby je potom mohly dál používat ve výuce i volném čase,“ vysvětlil iDNES.cz. Přiznává, že sporty vybíral i podle toho, nakolik bylo reálné dopravit potřebné nástroje z Česka do Afriky.
Většinu vybavení vezl po dvou až třech kusech, například dva luky, ke každému sportu dva míče a tři rozložitelné kurty na badminton. Sbalit všechno do letadla nebylo jen tak.
I když míče kvůli jejich objemu před cestou vyfoukl, ne všechno náčiní bylo snadné sbalit. „Například hole na golf či luky jsou rozměrnější, takže jsem měl velký problém sehnat zavazadlo, které by těm rozměrům odpovídalo. Nakonec jsem koupil papírové krabice, nařezal je a vybavení zabalil do nich,“ popsal Zapletal.
V areálu Ostrova naděje, kde se měla olympiáda konat, už hřiště bylo. Na něm se také soutěžilo ve většině skupinových sportů. Potíže nastaly při umisťování gymnastických kruhů. „Kruhy jsme zavěsili na nejvyšší strom, který tam v tom areálu je. Byl to opravdu třeba 20 metrů vysoký, mohutný strom,“ popsal Zapletal. „Basketbalové koše taky nebylo kam přidělat. S místními učiteli jsme tedy vždycky vzali dvě dlouhé tyče, nahoře je spojili a zakotvili je v zemi. Na to jsme koše přidělali,“ doplnil.
Vítězové jsou všichni
Plánování sportovního svátku pro 140 dětí mezi třinácti a osmnácti lety zabralo rok. Sportovci se rozdělili podle věku do dvou skupin po sedmdesáti. Po zapálení pomyslného olympijského ohně se skupiny ve sportech po dnech střídaly.
Během deseti dnů děti z komunitního centra mohly soutěžily ve třinácti disciplínách - vrhu koulí, basketbalu, kroketu, lukostřelbě, fotbalu, golfu, skoku do dálky, pétanque, baseballu, skoku do dálky, badmintonu, na gymnastických kruzích a v šipkách. Přitom z televize znaly jen fotbal.
„Všichni do toho byli vážně zapálení. S nářadím si děti hrály i ve volném čase a pořád se mě na něco vyptávaly. Nejde říct, že by se jim nějaký ze sportů líbil méně,“ popsal reakce Zapletal.
Olympiáda na Rusinga Island, kterou připravil pro děti Ostrova Naděje dobrovolník Tomáš, je v plném proudu 
-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-\-
The Olympics on Rusing Island, which a volunteer Tomas prepared for children from the Island of Hope, is in full swing;)
Největší oblibu však prý pro svůj věhlas sklidil jednoznačně fotbal. Naopak sporty jako lukostřelba děti vyloženě překvapily. „Nejsložitější bylo těm třináctiletým dětem vysvětlit pravidla baseballu. Ten sport není světově příliš známý,“ dodal Zapletal.
Chtěl jsem do té komunity něco přinést
Jako „adoptivní rodič“ podporoval Tomáš Zapletal keňskou dívku Belindu Nafula prostřednictvím Centra Narovinu už od roku 2013. Nápad uspořádat pro děti olympiádu se zrodil o čtyři roky později, když se sám rozhodl Keňu navštívit. „Chtěl jsem do té komunity i něco přinést,“ vysvětlil Zapletal. A jelikož se často pohyboval ve sportovním prostředí, olympiáda se mu zdála jako ideální prostředek.
Cena olympiády se vyšplhala na přibližně sto tisíc korun, většinu potřebného vybavení získal od sponzorů. „Když jsem třeba potřeboval gymnastické kruhy, tak jsem se podíval, kdo je nabízí. Oslovil jsem několik firem, napsal jsem jim, co organizuji, kam jedu. Většina neodpověděla. Odpověděly třeba tři a z toho jedna souhlasila, že mi kruhy dá,“ popsal Zapletal.
Zlatou medaili nakonec dostaly všechny děti, které se olympiády zúčastnily. „Smyslem nebylo vyhrát, ale zúčastnit se a naučit se něco nového. Chtěl jsem jim ukázat, že jsou vítězové všichni,“ dodává hlavní organizátor.
