Název státu, ještě po polovině minulého století známého jako Persie, se překládá jako země Árijců. Rozlohou 1 648 195 kilometrů čtverečních se Írán řadí na 17. místo na světě. Stejnou příčku zastává i počtem obyvatel, kterých je podle loňského sčítání téměř 86 milionů.
Téměř všichni obyvatelé jsou muslimové (98 procent). Více než 90 procent z nich tvoří šíité (kteří ale v muslimském světě představují menšinu), zbytek pak pak sunnité a súfíjové.
Zbytek obyvatelstva se hlásí k nemuslimským náboženstvím, státem oficiálně uznané je křesťanství, judaismus a zoroastrismus, ale v zemi žijí například i hinduisté nebo vyznavači baha’i. Podle vládních statistik nejsou v zemi žádní ateisté.
Íránský nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí komentuje situaci v Sýrii. (11. prosince 2024)
Kdo vládne Íránu
Země je oficiálně islámskou prezidentskou republikou. Faktickou hlavou státu a jeho vrcholnou autoritou je Nejvyšší vůdce Íránu na základě konceptu Velájat-e fakíh, tedy vlády znalců islámského práva. Funkci vykonává doživotně.
AjatolláhVýraz se z arabštiny překládá jako znamení Alláhovo. Jde o vysoký titul šíitského islámu, udělovaný znalcům islámského práva. Většina z nich působí právě v Íránu (okolo 5000). |
Současným nejvyšším vůdcem je ajatolláh Sajjid Alí Chameneí, který se funkce ujal po smrti svého předchůdce v roce 1989.
Vůdce má poslední slovo takřka ve všech záležitostech státu – podléhají mu bezpečnostní složky, soudnictví i zákonodárná a výkonná moc. Rovněž kontroluje média. Je považován za nedotknutelného, obyvatelé jsou trestáni za jeho zpochybnění či urážku.
Islámská revoluce
Na začátku současného teokratického režimu byla íránská islámská revoluce koncem sedmdesátých let minulého století. Masivní protesty obyvatelstva, živené politickou opozicí, vedly v únoru 1979 ke svržení dosavadního autokratického, ale sekulárního režimu.
Íránci protestující proti monarchovi Mohammadu Rézovi Pahlavímu drží velký portrét ajatolláha Ruholláha Chomejního. (1. ledna 1979)
Během íránské islámské revoluce do ulic nevyšli pouze příznivci ajatolláha Ruholláha Chomejního, ale i monarchy Mohammada Rézy Pahlavího. Snímek pochází z Teheránu. (únor 1979)
Ajatolláh Ruholláh Chomejní se z Paříže vrací do Íránu. (1. února 1979)
Íránská revoluceIslámská revoluce začala v Íránu v roce 1978. Teheránem a dalšími městy otřásaly protesty nespokojených obyvatel, kteří vládnoucího šáha Rézu Pahlavího vyzývali k odchodu. Perský monarcha však místo toho vyhlásil stanné právo a osmé zářijové noci při masakru, který vešel do historie jako Černý pátek, zemřelo v hlavním městě 86 lidí (některá svědectví uvádějí až dva tisíce mrtvých). Stále větší tlak na vládu vedl 16. ledna 1979 k šáhově odletu do Spojených států. Hlavní postava revoluce, ajatolláh Ruholláh Chomejní ze svého exilu naopak přiletěl zpět do Teheránu, a to 1. února 1979. Z prozápadního Íránu se krátce nato stala teokratická islámská republika. Tento režim je v zemi dodnes. |
Odpůrci šáha Muhammada Rezy Pahlavího, vládnoucího od roku 1941, kritizovali zejména potírání světské a náboženské opozice. Početné šíitské obyvatelstvo mu rovněž vytýkalo dlouhodobou náklonnost k západnímu stylu, vysokou inflaci a korupci. Protestujícím také vadily dlouhodobé sociální problémy a chudoba.
Šíitské obyvatelstvo ale kritizovalo i šáhův dlouhodobý příklon k západnímu stylu života, „amerikanizaci“ Íránu, zálibu v plánování a velikášských projektech, vysokou míru inflace a rozbujelou korupci. Stále více Íránců bylo přesvědčeno, že šáhův program je namířen proti islámu a tradičním islámským hodnotám.
S konečnou platností se šáhův režim v Íránu zhroutil 11. února 1979 krátce poté, co se po 14 letech vyhnanství v Iráku a Francii triumfálně vrátil náboženský vůdce (ajatolláh) Rúholláh Chomejní, který se stal hlavní tváří revoluce. Šáha k odchodu do exilu donutily protesty hned následující měsíc. Nová íránská islámská republika byla vyhlášena 1. dubna 1979 a rychle začalo pronásledování odpůrců.
Nová prosincová ústava, schválená lidovým hlasováním, zakotvila vedoucí roli šíitského duchovenstva. V čele státu stál ajatolláh Chomejní, který vyhlásil důslednou islamizaci všech oblastí života a prozápadní Írán rychle přetvořil na teokratickou islámskou republiku.
„Než byl režim Muhammada Pahlavího svržen, můžeme charakterizovat vztahy mezi Íránem a Izraelem jako přátelské nebo minimálně jako kooperativní,“ řekl v podcastu Českého rozhlasu Josef Kraus, politolog a přední český expert na Írán z Masarykovy univerzity v Brně. Po revoluci podle něj došlo na úplné otočení íránské domácí i zahraniční politiky. V podstatě to, co zastával šáh, bylo vnímáno jako zlé, zkažené, špatné. Tedy i vztahy s USA a Izraelem.
Jaký je íránský režim
Režim dlouhodobě potlačuje lidská práva. Diskriminaci a násilí jsou vystaveny etnické i náboženské menšiny, ženy a dívky či LGBT+ lidé.
Na nošení hidžábu přímo v ulicích dohlíží takzvaná mravnostní policie, jejíž účastníci jsou zodpovědní za úmrtí mnoha žen. V zemi existuje Úřad pro podporu ctností a prevenci neřestí, do jehož gesce spadá i dohled nad dodržováním zákona, nařizujícího ženám nosit na veřejnosti hidžáb.
Íránci pochodující ke hrobu Mahsá Amíniové ve městě Saqqez na severozápadě země. Zemřela po zatčení kvůli špatně nasazenému hidžábu. Její smrt vedla k celostátním protestům.
Notoricky nespravedlivé je i soudnictví. V zemi jsou běžné kruté tresty a mučení. Výjimkou nejsou podle Amnesty International popravy, kterých nejsou ušetřeny ani děti. Vládnoucí režim používá trest smrti svévolně, z minulosti jsou známy případy, kdy neúměrně postihoval etnické menšiny a migranty. Neobvyklé nejsou ani únosy.
Volební systém v Íránu
Volby se v zemi konají pravidelně, podle americké neziskové organizace Freedom House však nesplňují demokratické požadavky, jelikož jsou pravidelně vyřazováni kandidáti považovaní za nevhodné.
Vůdce země Alí Chameneí nemůže být ze své funkce odvolán žádným legálním procesem, ze své pozice navíc sám určuje složení dalších institucí, které mají vliv na přijímání zákonů.
Cenzura
V zemi platí tvrdá cenzura masových médií. Organizace Freedom House ji také umisťuje na nejspodnější příčky žebříčku svobody internetu. Velmi omezená jsou také práva na svobodu projevu a shromažďování.
Možný konec teokracie
V souvislosti s aktuálním konfliktem se mluví i o možném konci íránského teokratického režimu, který čelí největší krizi od islámské revoluce. Současná vláda je podle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua velmi slabá, po protirežimní vzpouře volá z exilu i syn bývalého šáha Kýros Rezá Pahlaví. Výzvy však vyzněly do prázdna. „Povstat pro Íránce v tu chvíli (Netanjahuova vzkazu) nebyla hlavní priorita. Tou je v době bombardování přežití,“ řekl íránský novinář Kian Šarífí v podcastu Seznam zpráv 5.59.
Kolik vojáků je v Íránu
Íránské ozbrojené síly se dělí na čtyři složky. Hlavní vojenskou silou je Íránská armáda spolu s Revolučními gardami, doplněná letectvem a námořnictvem.
- Armáda: 350 000 profesionálních vojáků, 200 000 záložníků
- Letectvo: 52 000 vojáků
- Námořnictvo: 28 000 námořníků
Revoluční gardy
Za obranu národní bezpečnosti jsou odpovědné samostatné Revoluční gardy. Vznikly v roce 1979 na popud Rúholláha Chomejního s cílem upevnit kontrolu nad zemí. Jsou oddělené od íránské armády a mají vlastní námořnictvo, letectvo i rozvědku. Spojené státy je řadí na seznam teroristických organizací.
- Mají okolo 100 000 vojáků a 20 000 námořníků.
- Počet záložníků se pohybuje okolo 300 000.
Jejich součástí jsou i tajné elitní jednotky Al-Kuds (případně Quds – název odkazuje na arabské pojmenování Jeruzaléma), zodpovědné za zahraniční operace. Zaměřují se na výcvik a ozbrojování íránských spojeneckých sil v celém regionu a podporu převratů, atentáty nebo zpravodajské služby. Odhaduje se, že mají asi 15 tisíc vojáků a operativců.
Íránské Revoluční gardy během vojenské přehlídky k výročí íránsko-irácké války (21. září 2024)
Má Írán jadernou zbraň?
Írán je dlouhodobě řazen k rizikovým zemím, u kterých je podezření na snahu o výrobu jaderných zbraní. Režim však tato nařčení odmítá a zdůrazňuje, že atomovou energii používá jen k civilním účelům, což je předmětem dlouholetých sporů s dalšími státy.
Jednotlivá jaderná zařízení v zemi se během letošního června stala cílem izraelských útoků. Zasaženo bylo například jaderné zařízení v Natanzu, kde je podle Izraele vybavení k výrobě atomových zbraní. Už dříve se tu cílem útoku staly centrifugy na obohacování uranu.
Kromě desítek dalších vojenských cílů zaútočila izraelská armáda také na těžkovodní reaktor v Aráku, který má potenciál vyrábět plutonium, potřebné pro produkci jaderných zbraní. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii však teprve probíhala výstavba, a reaktor proto nebyl funkční a neobsahoval jaderný materiál.
Satelitní snímek íránského jaderného zařízení v Aráku (14. června 2025)
V souvislosti s íránským jaderným programem se také často mluví o komplexu Fordo, což je podzemní zařízení pro obohacování uranu.
Kolik národů je v Íránu
Etnické složení obyvatelstva je rozmanité. V zemi, podle loňského sčítání, žije téměř 86 milionů lidí. Nejpočetnější jsou Peršané (okolo 60 procent), Ázerbajdžánci (okolo 16 procent) a Kurdové (okolo 10 procent). V Íránu žije i mnoho menších etnických skupin, například Lúrové, Balúčové, Turkmeni, Kaškajové, Arméni, Arabové nebo Židé.
Jak se mluví v Íránu
Úředním jazykem země je perština, kterou mluví zhruba dvě třetiny obyvatel, ovládá jej ale ještě větší část. Mezi nejrozšířenější menšinové jazyky patří ázerbajdžánština nebo kurdština.
Čím se platí v Íránu
Oficiální měnou země je íránský rijál, dělený na sto dinárů, které se však kvůli vysoké inflaci nepoužívají. Jedna Kč má hodnotu téměř 2000 rijálů.
Čím je Írán známý
Západní část země zasahuje do oblasti takzvaného úrodného půlměsíce, který je považován za jednu z kolébek civilizace. Díky tisíciletím trvalého osídlení má Írán bohatou historii a kulturu. V zemi najdete 28 památek světového dědictví UNESCO, například pozůstatky starověkého města Persepolis.
Císařský palác v Isfahánu.
Persepolis
Sheikh Safi al-din in Ardabil
Významnými symboly je město Isfahán, považované za jedno z nejkrásnějších měst na světě, nebo Svatyně imáma Husajna, řadící se k nejposvátnějším místům islámu. Írán je také známý tradičními řemesly, například ručně tkanými koberci, a rozsáhlými nalezišti ropy a plynu, což z něj tvoří důležitého světového hráče na trhu s energiemi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
