Po téměř půltisíciletí na papežský stolec opět usedl Němec.
Bělovlasý Prof. Dr. Joseph Ratzinger, velký milovník Mozarta, pro svoji tvrdošíjnost přezdívaný také Kladivo boží nebo Kardinál tank, patří k těm starším kardinálům. Ostatně v sobotu oslavil už osmasedmdesáté narozeniny.
Až do svého vzestupu v církevní kariéře byl vnímán hlavně jako teolog. Především je to však jeden z posledních lidí, který má za sebou pestrou životní zkušenost 20. století.
"Jeho styl, nepopiratelná intelektuální úroveň a rovněž jeho vyšší věk z něho činí jednoho z nejnadějnějších kardinálů," napsal před pár dny o Ratzingerovi italský list La Stampa. Jak předvídavé!
Přinejmenším posledních dvacet let byl v pořadí 265. pontifik římskokatolické církve považován za muže číslo dva v katolické hierarchii, hovořilo se o něm dokonce jako o jakémsi "vicepapeži". Od roku 1981 vedl Kongregaci pro nauku víry, což je považováno za velice vlivnou pozici.
Často se mluví o jeho mimořádné inteligenci. Vypovídá o tom i neobyčejně rychlá kariéra. Ve čtyřiadvaceti letech se stal docentem a knězem. V jedenatřiceti profesorem. V devětačtyřiceti mnichovským biskupem. V padesáti kardinálem. Hovoří deseti jazyky.
Nová hlava katolické církve si potrpí na pravidelný životní režim. Vstává v šest, spát chodí v deset večer. Rád se dívá na satelitní televizi, ale výhradně na zpravodajství.
Staví se proti přílišným změnám v církvi
Benedikt XVI. je pokládán za zástupce konzervativního křídla v církvi, ve Vatikánu platí za odpůrce přílišných změn. Už před lety se celou vahou své osobnosti postavil proti respektování homosexuality, kterou označil za morální zlo.
Ostře se rovněž staví proti feminismu, který považuje za ideologii rozbíjející rodinu. Trnem v oku mu rovněž byly různé "disidentské" proudy v církvi, třeba marxismem ovlivněná teologie osvobození, jež se prosazovala v Latinské Americe.
Jeho ultrakonzervativní názory často provokovaly liberálnější představitele katolické komunity. Ve srovnání s Janem Pavlem II. je prý také méně nakloněn mezináboženskému dialogu.
Nechce například evangelickým církvím přiznat rovnoprávný statut s katolíky a loni se tvrdě postavil proti uvažovanému členství muslimského Turecka v Evropské unii.
Ostatně i nyní před volbou nového Svatého otce bylo jeho kázání obhajobou tradiční katolické doktríny proti moderním myšlenkovým proudům. V této souvislosti vyjmenoval marxismus, liberalismus, radikální individualismus, ateismus a mysticismus.
"Dospělá víra není ta, která se nechává smýkat módními proudy," uvedl.
Nový papež se narodil 16. dubna 1927 v obci Marktl am Inn v rodině venkovského policisty a ještě téhož dne byl na velikonoční sobotu pokřtěn.
Sám o této chvíli řekl: "Že jsem byl pokřtěn jako první člověk z nové vody (vody posvěcené při velikonočních obřadech), se zdálo být aktem prozřetelnosti. Vždycky jsem byl naplněn vděčností, že jsem svůj život tímto způsobem ponořil do velikonočního tajemství... Čím více o tom uvažuji, tím více se mi to zdá být podobné přirozenosti lidského života: stále čekáme na Velikonoce; stále ještě nestojíme v plném světle, ale kráčíme k němu plni důvěry."
Pokud jde o to putování, dostalo se ho jeho rodině kvůli otcovu povolání dost, byla to rodina, která stále putovala.
V roce 1929 se Ratzingerovi přestěhovali do Tittmoningu, malého města na řece Salzachu u rakouských hranic. Kvůli otcově kritice nacistů se rodina musela přestěhovat do Auschau am Inn na úpatí Alp. Když otec odešel do důchodu, žila rodina v Hufschlagu u města Traunstein, kde Josef trávil léta dospívání. Na místním gymnáziu studoval klasické jazyky, latinu a řečtinu.
V roce vypuknutí druhé světové války, 1939, vstoupil do takzvaného malého semináře v Traunsteinu, což kdysi bývala v církvi jakási školní zařízení internátního typu, z kterých pak někteří mladíci odcházeli do "velkých" seminářů, aby se stali duchovními.
V roce 1943 musel - stejně jako jeho sourozenci - nastoupit k protiletecké službě, ale přesto mohl třikrát týdně navštěvovat gymnázium v Mnichově.
V září 1944 dosáhl věku vhodného pro armádu. Z protiletecké služby byl propuštěn, vrátil se domů, ale byl odveden k neblaze proslulé Rakouské legii ("byli to fanatičtí ideologové, kteří nás bez přestání tyranizovali" řekl později Ratzinger). Na podzim ještě Josef absolvoval základní výcvik u pěchoty.
Když se v roce 1945 na přelomu dubna a května přiblížily spojenecké jednotky, Ratzinger z armády dezertoval a vrátil se domů. Po příchodu Američanů do obce však byl Ratzinger rozeznán jako německý voják a internován v zajateckém táboře. Domů se vrátil až 19. června 1945. Spolu se svým bratrem Georgem vstoupil do semináře.
Ratzingerovi tento týden zkomplikoval život londýnský nedělník Sunday Times, který informoval o kardinálově "krátkém členství" v organizaci Hitlerovy mládeže. Nešlo však o žádnou novou informaci, protože sám Ratzinger se ve svých pamětech zmínil o tom, že se v roce 1941 musel ve čtrnácti letech proti své vůli zapsat do Hitlerjugend.
Silně ho ovlivnily levicové bouře na Západě
Jak již bylo napsáno, nový papež je dnes považován za konzervativce. Nebylo tomu tak vždy.
V době druhého vatikánského koncilu v letech 1962 až 1965, který měl snahu přizpůsobit církev moderním časům, se o něm dalo říci, že je spíše reformista.
"Změny spojují věrnost církevní tradici s přitakáním kritické vědě, a tím víře otevírají novou cestu k dnešku," prohlásil Ratzinger ve svém vystoupení na koncilu.
Pak v roce 1968 přišly studentské levicové bouře v ulicích západních velkoměst a vrátily jeho názory zpět směrem ke konzervativismu. Zastihly ho jako profesora na universitě v Tübingenu, kde byl nejradikálnějšími studenty skandalizován a napadán. Často pak opakoval, že se Evropa musí vrátit ke svým křesťanským kořenům. Nyní, na Petrově stolci, se o to bude moci zasloužit mírou vrchovatou.
 Benedikt XVI. se usmívá po návratu z balkonu, z něhož se lidem na náměstí sv. Petra ve Vatikánu představil coby nový papež (19. dubna 2005) |
 Mladý Joseph Ratzinger na nedatovaném snímku, zřejmě z 40. let 20. století |
 Joseph Ratzinger (vlevo), budoucí papež Benedikt XVI., s rodinou na snímku z roku 1938 - (zprava) otec Josef, sestra Maria, matka Maria a bratr Georg |
 Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., s bratrem Georgem a kamarádem Rupertem Bergerem v Mnichově v den, kdy byli vysvěceni na kněze. (29. června 1951) |
 Jospeh Ratzinger (vlevo), budoucí papež Benedikt XVI., s rodinou v roce 1959 - (zprava) bratr Georg, sestra Maria, otec Joseph a matka Maria |
 Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., v době, kdy působil jako profesor na univerzitě v Řezně. (14. září 1965) |
 Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., pózuje v březnu 1977 coby novopečený mnichovský arcibiskup. Už v červnu se dočkal kardinálského klobouku. |
 Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., se zdraví při setkání kardinálů v Římě se svým předchůdcem na stolci Janem Pavlem II., Polákem Karolem Wojtylou (5. listopadu 1979) |
 Kardinál Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., v roce 1990 při mši v západoněmeckém Speyeru v rámci oslav 2000 let od založení města |
 Kardinál Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., při setkání se svým předchůdcem na stolci Janem Pavlem II., Polákem Karolem Wojtylou (22. prosince 2003) |
 Kardinál Joseph Ratzinger při mši Pro Eligendo Papa v bazilice sv. Petra ve Vatikánu den předtím, než ho konkláve zvolilo papežem Benediktem XVI. (18. dubna 2005) |
 Rodný dům německého kardinála Josepha Ratzingera, který se stal papežem Benediktem XVI., v bavorském Marktlu |
