náhledy
Stalinskými pracovními lágry na území dnešního Kazachstánu svého času prošly statisíce lidí včetně Čechů. Pozůstatky tamějšího gulagu zdokumentovala expedice projektu Gulag.cz. Tým kolem Štěpána Černouška její výsledky nyní představil v dokumentárním filmu Step a mráz a na webu expedicekazachstan.cz
Autor: expedicekazachstan.cz
Trosky pracovního tábora Žezdy se nacházejí asi pět set kilometrů jihozápadně od kazachstánské metropole Astana. Vězni zde těžili mangan, který se používal ve vojenském průmyslu například k zesílení pancéřování tanků.
Autor: expedicekazachstan.cz
První tábor Gulagu zde vznikl už v roce 1942. První vězni si zde postavili stany a začali kopat do země, aby odkopali tři metry horní vrstvy. Poté rudu dobývali povrchově. V 50. letech zde pobývalo asi 1 400 vězňů.
Autor: expedicekazachstan.cz
Z tábora se dochovalo především torzo kamenného baráku, ve kterém mohlo žít až 250 vězňů. Jeho pozůstatky byly nedávno srovnány se zemí. „Jsme rádi, že vizuální pozůstatky se nám podařilo zafixovat alespoň virtuálně. A právě v tom vidíme smysl naší práce, a i proto plánujeme další expedice a dokumentaci bývalých táborů Gulagu. Aby jejich paměť nadobro nezmizela,“ říkají autoři projektu.
Autor: expedicekazachstan.cz
Žezkazgan v kazaštině znamená „místo, kde se těží měď“. A přesně za tím účelem zde také v roce 1938 vyrostlo dnes osmdesátitisícové město. S těžbou zde začali právě vězňové v táborovém komplexu Stěplag zřízeném v roce 1948 pro „obzvlášť nebezpečné“ jedince odsouzené výhradně z politických důvodů.
Autor: expedicekazachstan.cz
Byli mezi nimi hlavně příslušníci protisovětského odboje ze západní Ukrajiny či Pobaltí. Podle dostupných archivních údajů zde bylo drženo i 18 občanů Československa. Režim ve Stěplagu byl mnohem přísnější se zákazem korespondence a těžší prací. Vězni měli místo jmen pouhá čísla na zádech.
Autor: expedicekazachstan.cz
V pěti odděleních zde v letech 1948 až 1956 pracovalo téměř 30 tisíc vězňů. Jak ukazuje srovnávací fotografie snímků CIA z roku 1961 s těmi dnešními, na okraji Žezkazganu se dochovalo stále mnoho pozůstatků ze třetího táborového oddělení Stěplagu (v centru snímku).
Autor: expedicekazachstan.cz
Rok po Stalinově smrti v Žezkazganu vypuklo mohutné povstání. Téměř šest tisíc vězňů ovládlo táborový komplex a čtyřicet dní zde provozovalo vlastní samosprávu. Povstání bylo nakonec tvrdě potlačeno za nasazení tanků, některé odhady hovoří až o tři sta mrtvých.
Autor: expedicekazachstan.cz
Stepní lágr Rudnik je z hlediska archeologie stalinismu perfektní ukázkou různých druhů vězeňských ubikací. Kamenné zemljanky byly zapuštěné do země, zemina nahrnutá až k úrovni stropu udržovala teplo. Vězni v nich spali, jedli, měli tam kbelíky na výkaly. V zemljankách byly i lazarety, ošetřovny a sklady.
Autor: expedicekazachstan.cz
Stavba zemljanek je levná a rychlá a není třeba je tolik vytápět jako běžné baráky. Stavěly se z toho, co bylo k dispozici na místě. Na severu Sibiře z prken a klád, ve stepi naopak prakticky nerostou stromy, a tak se stavělo z kamenů, kterých je zde dostatek.
Autor: expedicekazachstan.cz
Zemljanky se stavěly i z nepálených cihel s příměsí slámy. Tento druh vepřovic se v Kazachstánu nazývá saman. Z nich byly postaveny například zdi oddělující jednotlivá táborová oddělení. Na detailu zdí je vidět, z jak nekvalitního materiálu byly vyrobeny. Je vlastně zázrak, že se dochovaly až do dnešních dnů.
Autor: expedicekazachstan.cz
Kousek západně od Astany leží městečko Akmol, dříve Malinovka. Tady se nacházel jeden z největších čistě ženských táborů Gulagu v celém SSSR – Akmolinský tábor žen vlastizrádců (rusky Akmolinskij lager žen izmennikov rodiny), zkráceně ALŽIR.
Autor: expedicekazachstan.cz
V letech 1938 až 1939 bylo v SSSR zatčeno a posláno do táborů kolem 18 tisíc tzv. členů rodin vlastizrádců, kteří se neprovinili ničím jiným, než že se jejich manželé či otcové stali oběťmi brutálních čistek během Velkého teroru. V rámci této operace bylo manželkám „vlastizrádců“ odebráno přes 25 tisíc dětí.
Autor: expedicekazachstan.cz
Jednou z nejsilnějších památek bezohlednosti sovětského represivního systému je takzvaný Maminčin hřbitov ležící na okraji městečka Dolinka, kde je pochováno několik desítek dětí a jejich matek vězněných v ženských lágrech. „Když měla žena v době zatčení dítě, kterému ještě nebyly tři roky, do tří let s ní žilo v ‚dětském městečku‘ v rámci ženského tábora. Podmínky v dětských městečkách byly také strašlivé, nesnesitelné. Matky směly svoje děti kojit maximálně čtyřikrát za den,“ vysvětluje Ivan Kondrašov z místního muzea v Dolince.
Autor: expedicekazachstan.cz
Unikátním místem připomínky obětí represí v sovětském Kazachstánu je memoriální komplex u města Spassk. Od roku 1994 zde bylo postaveno již třicet památníků jednotlivých států či národů, které si společně připomínají památku válečných zajatců, obětí Gulagu a deportovaných národů.
Autor: expedicekazachstan.cz
Nachází se zde i český a slovenský památník. Podle všeho se jedná o jediné obdobné památníky obětem sovětských represí našich spoluobčanů na území bývalého Sovětského svazu.
Autor: expedicekazachstan.cz