Puigdemont se však díky této snaze ocitl uprostřed hodně obtížného dilematu. Může se v Katalánsku stát nehynoucí legendou, nebo také skončit za mřížemi. Sám však už nejspíš nevidí cestu zpět.
Když se loni stal prezidentem Generalitat Katalánska, což je běžně interpretováno jako funkce ministerského předsedy, znal ho málokdo i v samotném Španělsku.
Proč také? Byl umírněný, nijak názorově nevyčníval, byť se snahou o odtržení od Madridu dlouhé roky sympatizoval. Podle některých španělských novinářů se však vášnivým a nekompromisním stoupencem katalánské nezávislosti stal až v poslední době.
Ostatně i do čela Katalánska byl vybrán víceméně jako nepříliš vyhraněný kompromisní kandidát.
To však bylo „tenkrát“.
Katalanista: Madridu ujely nervy, stoupenců nezávislosti teď přibude |
Nyní jméno čtyřiapadesátiletého Carlesa Puigdemonta provolávají davy na mítincích. Zato v Madridu mu nemohou přijít na jméno. Ve španělských očích je totiž hlavním „povstalcem“ a zrádcem. Někteří jeho stoupenci k tomu s malou nadsázkou uvádějí, že se „dobrovolně posadil do elektrického křesla“.
„Nechci skončit za mřížemi, ale nemohu udělat nic, co by mě vedlo k odvolání referenda o nezávislosti Katalánska,“ uvedl před pár dny.
Sláva, nebo vězení?
Hrozba vězení nad ním opravdu visí. Španělský generální prokurátor José Manuel Maza se nechal slyšet, že Puigdemont by mohl být soudně stíhán kvůli nerespektování zákonů, zpronevěře veřejných prostředků (jež padly na organizování z pohledu Madridu nelegálního referenda) a také za zneužití úřední pravomoci.
To všechno se však teprve uvidí. Ostatně i jeho předchůdce v úřadě, Artur Mas, byl vyloučen z veřejného života kvůli tomu, že v roce 2014 zorganizoval nezávazné hlasování o nezávislosti.
Začínal jako novinář
Carles Puigdemont, který se svým účesem ve stylu raných Beatles stále působí velice mladě, pochází z městečka Amer, které leží severovýchodně od Barcelony. Později se stal starostou blízkého stotisícového města Girona.
Má sedm sourozenců. Studoval katalánskou filologii na univerzitě v Gironě, ale školu nedokončil. Kariéru odstartoval jako novinář regionálního katalánského deníku El Punt, kde to dotáhl až na pozici výkonného šéfredaktora.
Novinářské dráhy se vzdal, až když v roce 2006 přijal kandidaturu do regionálního parlamentu za stranu Convergencia i Unió (CiU), jíž byl členem již od roku 1983. Později se spolupodílel na založení ofenzivnější platformy: Katalánské evropské demokratické strany.
Katalánské referendumREFERENDUM: Madrid tvrdě zasáhl při hlasování VÝSLEDKY: Devadesát procent pro nezávislost TISK: Evropu zděsila krvavá neděle DOZVUKY: Separatisté chtějí generální stávku |
Carles Puigdemont nyní stanul na samotném vrcholu své politické kariéry. Hraje však vabank.
„Pokud si region zvolí nezávislost, do osmačtyřiceti hodin od zveřejnění výsledků ji vyhlásím,“ slíbil veřejně. Jeho hlavní oponent, španělský konzervativní premiér Mariano Rajoy má však zcela opačné plány – je rozhodnut odchodu Katalánska za každou cenu zabránit. Že to myslí vážně, ukázal i mnohdy násilný průběh nedělního referenda.
Oba na sebe ještě nutně narazí. A ten „finálový“ zápas se nejspíš neodehraje v rukavičkách. Puigdemont totiž ustoupit nechce, vlastně ani moc nemá kam. „Jeho hlavními prioritami jsou nezávislost, nezávislost a zase nezávislost,“ řekl o něm José Antich, ředitel katalánského webu El Nacional.
V Katalánsku demonstrují tisíce lidí kvůli násilí během referenda:
