Medvíďata Šardu a Nardu objevili loni vesničané v nadmořské výšce 4270 metrů osamocené a neschopné otevřít oči, popsal Muhammad Ašraf z kašmírského úřadu, který má na starosti volně žijící zvířata.
„Naši strážci a dobrovolníci zhruba dva měsíce prohledávali oblast, ale na naší straně neobjevili po medvědici žádné stopy,“ dodal s tím, že matku medvíďat mohla na indické straně zabít nášlapná mina či granát a její potomci pak přelezli na pákistánskou stranu.
Ošetřovatelé mláďata první dva měsíce krmili mlékem z lahve, posléze ovocem a zeleninou, následně je naučili žrát další druhy potravy včetně pšenice a kukuřice. Nyní jsou medvíďata zaneprázdněna šplháním po morušovnících, ořešácích a přístřešku pro líheň pstruha duhového v areálu, kde žijí. Ten stojí za vesnicí Dovaríán, která se nachází zhruba 106 kilometrů severovýchodně od Muzaffarábádu, metropole pákistánské části Kašmíru.
Kašmír je ohniskem sporu od chvíle, co Indie a Pákistán získaly v roce 1947 nezávislost na Británii. Obě země svedly kvůli regionu dvě války, obě kontrolují část Kašmíru a obě si ho nárokují celý.
Od roku 2004 ho dělí přes 3,5 metru vysoký plot, který vztyčila Indie se slovy, že chce zabránit ozbrojencům k překračování hranice. Kvůli oplocení je však takřka nemožný volný pohyb v přirozeném prostředí pro místní divokou zvěř.
Indie vzala muslimskému Kašmíru autonomii a rozdělila ho. Prý kvůli rozvoji |
„Medvíďata jsou jen jeden příklad,“ říká Sardár Džavaíd Ajúb, šéf kašmírského úřadu, který má na starosti volně žijící zvířata. „Narodila se za hranicí a když byla blízko plotu zabita jejich matka, přešla (hranici) přes nějakou noru nebo erodovaný kus země (pod plotem),“ míní Ajúb.
Muhammad Ašraf zároveň vzpomíná, jak před několika lety kolegové zahlédli v jedné místní rokli mrtvého medvěda, kterému jednu nohu zjevně utrhla nášlapná mina a zvíře poté spadlo do rokle a uhynulo. „To se děje... s mnoha divokými zvířaty, ale jen málokdy se o tom dozvíme,“ uzavírá Ašraf.
