Viditelně unavený Trudeau v březnu letošního roku v rozhovoru pro kanadský rozhlas přiznal to, co na něm bylo už několik měsíců patrné. „O tom, že to celé zabalím a skončím, přemýšlím každý den. Je to šílená práce plná osobních obětí,“ prohlásil. „Do politiky jsem nešel kvůli slávě, chtěl jsem pro svoji vlast něco udělat,“ dodal. Devět let v úřadu, do kterého vstupoval s pompou a puncem nejoblíbenějšího světového politika, ho stálo i manželství.
Málokterý politik končí na vrcholu a zažité klišé platí i pro lídra Liberální strany Trudeaua. Nejde jen o pád hvězdy, ale otřes pro celou Kanadu, která desítky let stojí na liberální multikulturních základech, píše list The New York Times. Nepokládal je nikdo jiný než Trudeaův otec Pierre, ne náhodou při příletu do Montrealu dosedáte na Trudeauovo letiště pojmenované právě po velikánovi kanadské politiky.
Justin Trudeau si pro vstup do vysoké politiky vybral příhodnou dobu, úřadu se ujal v roce 2015 v době relativního geopolitického klidu. Mladé voliče přilákal svěžím vzhledem a progresivní agendou, mimo jiné legalizací marihuany, tlakem na ochranu životního prostředí a narovnáním vztahů s původními domorodými obyvateli.
Ať Trudeau následuje Bidena a odstoupí, ozývá se zevnitř jeho strany |
Doba klidu je však dávno pryč. Když se ho na tiskové konferenci po představení členů jeho kabinetu ptali, proč je v něm přesně padesát procent žen, odpověděl stroze: „Protože je rok 2015.“ Na palčivé otázky současnosti však Trudeau odpověď nenašel. Po desítky let panoval v Kanadě názor, že čím vlastenečtější chce člověk být, tím vstřícněji by měl přistupovat k přistěhovalcům. Trudeau se tímto modelem řídil, nedomyslel však následky.
Vrcholem odevzdanosti ze strany premiéra bylo ignorování agrese proti židovské menšině po říjnových útocích Hamásu. Kanadské synagogy čelily útokům, stejně tak židovští obyvatelé. Trudeau reagoval vlažně. „Tohle musí přestat. Takoví přeci Kanaďané nejsou,“ prohlašoval na tiskových konferencích. S žádnými tvrdými opatřeními však nepřišel.
Trudeau v pasti liberálních hodnot
Kontrast s přístupem jeho otce nemůže být větší. Pierre Trudeau byl rovněž liberálním politikem, když však šlo do tuhého, nebál se přitvrdit. Během takzvané Říjnové krize v roce 1970 Fronta pro osvobození Quebecu unesla britského obchodního radu Jamese Crosse z jeho rezidence. O pět dní později zavraždili ozbrojenci také ministra práce v quebecké vládě Pierra Laporteho.
Trudeau na násilnosti reagoval vyhlášením stanného práva. Když se ho novináři tehdy ptali, jak daleko je ochoten zajít, odpověděl: „Jen se dívejte.“ Trudeau podle historiků chápal, že liberální hodnoty jsou jedna věc, musí však mít určité hranice.
Jeho syn se, naneštěstí pro Kanadu, v současném světě ztratil a voliči mu to dávají znát. „Jak se mi za ta léta zlepšil život?“ ptá se reportérů magazínu The Economist dvaatřicetiletý programátor Kareem Lewis. Reálná mzda se mu kvůli inflaci nezvýšila. Naopak výrazně vzrostly náklady na bydlení. Lewis v minulosti opakovaně volil liberály, ve volbách, které Kanadu čekají v řádném termínu příští rok v říjnu, však hodlá hlas odevzdat konzervativcům.
Ty v současnosti vede charismatický Pierre Poilievre, kterému média přezdívají „Trump s vlídnou tváří“. Stranu přebíral v září 2022, kdy měli podle průzkumů stejnou podporu u voličů jako liberálové. Dnes konzervativci vedou o sedmnáct procentních bodů, tak dobře na tom nebyli od roku 1988. Poilievre sbírá body na dvou tématech, které trápí většinu Kanaďanů.
Originální přístup k migraci
Prvním je, podobně jako v mnoha státech po celém světě, inflace. Poilievre chytře cílí na stále zoufalejší mladou generaci i dělnickou třídu. Body sbíral už během pandemie covidu, během ní guvernér Kanadské národní banky Tiff Macklem tvrdil, že vysoká inflace je přechodná, zatímco Poilievre varoval před dlouhodobým efektem. Budoucnost ukázala, že konzervativní lídr měl pravdu, a u voličů tím rapidně stoupl.
Druhým tématem je nepřekvapivě migrace. Jen za loňský rok obdrželo trvalý pobyt v Kanadě 471 tisíc přistěhovalců, zátěž na sociální systém je jednou věcí, nápor nových občanů se však propisuje i do akutního nedostatku dostupného bydlení. Poilievre není radikální, jeho manželka ostatně pochází z Venezuely, nechce si navíc znepřátelit početnou skupinu voličů.
V programu proto přišel se zajímavou myšlenkou, podle které by počet udělených povolení k trvalému pobytu odpovídal množství nově vzniklých ubytovacích kapacit. Jen pro ilustraci, loni v Kanadě vzniklo na 240 tisíc bytů, řez do imigrační politiky by to tedy byl markantní.
Kanada láká na práci i lepší život. Migranti jsou ale často oběťmi podvodů |
Poilievre si těmito opatřeními a vytrvalou kontaktní kampaní přihlásil o post premiéra. Liberálové však stále nemusí skládat zbraně, do voleb mají další rok na restrukturalizaci a změnu programu. Množí se však hlasy, že Trudeau by měl pro dobro strany opustit post premiéra i lídra liberálů. Strana už má za něj ideálního náhradníka, někdejšího šéfa Britské centrální banky Marka Carneyho. Poilievre však má podle kanadských médií vše ve svých rukách, jen nesmí chybovat.
Ve středu zasadila Trudeauovi další ránu Nová demokratická strana (NDP) vedená Jagmeetem Singhem. Liberálům vypověděla dohodu o spolupráci, která je držela u moci. „Ve videu zveřejněném na sociálních sítích Singh uvedl, že liberálové jsou „příliš slabí a sobečtí“, aby mohli bojovat za zájmy Kanaďanů. Krok NDP s velkou pravděpodobností vyvolá hlasování o důvěře vládě, očekávat lze rovněž předčasné volby, píše BBC.
19. září 2019 |
