Od doby, kdy militantní islamisté z Islámského státu zabrali sever a západ Iráku a vyhlásili zde chalífát, nazývají řidiči cestu z Jordánska do Iráku dálnicí skrz peklo. Projíždějí oblastí bezvládí, kde jedinou moc představují kontrolní stanoviště islamistů či místních ozbrojených milicí. Úplně nejhorší trasa vede podél syrských hranic do severoiráckého Mosulu. Tam totiž nepotkají kromě pašeráků a islamistů vůbec nikoho.
Irácký řidič Salláh Alí Ad-Dín z Falúdži řekl americkému listu The Washington Post, že situace na tamních silnicích nebyla nikdy horší. „Prakticky nemůžeme projet, na cestách jsou banditi a každý z nich chce část nákladu. Náš život visí na vlásku mezi Islámským státem a šíitskými milicemi,“ řekl. Navíc se řidiči obávají každodenních leteckých úderů USA a jejich spojenců.
Islámský státVĚZNICE BUCCA: Rodiště Islámského státu CHALÍFOVÉ: Poslední zemřel v exilu SATELITY: Snímky ukazují zkázu Kobani MOSUL: Uprchlík popsal měsíce pod IS FALLÚDŽA: Život pod vládou islamistů KOALICE: Kdo všechno bojuje proti islamistům KURDSKÉ BOJOVNICE: Islamisté se bojí zemřít naší rukou BYTOSTNÉ ODHODLÁNÍ: Operace proti islamistům má svůj název TURECKO: O zapojení do války může rozhodnout prastará hrobka VYRABUJ A PANUJ: Kde berou džihádisté peníze? DŽIHÁD NA SÍTI: Islamisté ukazují popravy i koťátka |
Ad-Dín má za sebou dvanáctidenní cestu, do Bagdádu vezl zeleninu vypěstovanou v úrodném údolí řeky Jordán. Řidič ze stejného konvoje Nidžm Mahmúd nazývá Islámský stát mafií. „Mohou vás klidně zastřelit na kraji silnice a nikdo nemůže nic dělat,“ říká. On sám však žádného kamioňáka, kterého by islamisté unesli či dokonce zabili, nezná.
Na jordánské straně hranic je policie všudypřítomná, po přejetí do Iráku je to podle řidičů „Divoký západ“. Irácká vláda kontroluje pouze úzký pás území u hranic s Jordánskem, kde její úředníci zkontrolují náklad a orazítkují cestovní pas. Poté však řidiči přejíždějí do oblasti pod plnou kontrolou Islámského státu.
Přibližně po 140 kilometrech, u města Rutba, džihádisté od každého řidiče vybírají poplatek 200 až 300 dolarů, tedy od 4 400 do 6 600 korun. Podle kamioňáků jim radikálové dokonce vystavují doklad, kde je razítko Islámského státu. Vybrané peníze jsou podle islamistů poplatek za vstup do chalífátu. Doklad pak řidiči mohou ukázat v případě, že je zastaví další militanti.
Když se však přiblíží ke kontrolnímu stanovišti irácké vlády, řidiči doklad vyhazují, nechtějí, aby na ně padlo podezření, že s islamisty spolupracují.
Prosperující obchod
V době vlády diktátora Saddáma Husajna do Iráku jezdilo denně až dva tisíce kamionů se zbožím z Jordánska. Počty dramaticky spadly s americkou invazí v roce 2003. Ze sousední země denně přijíždělo už pouze 400 kamionů. Další pokles následoval, když Islámský stát dobyl v červnu letošního roku Mosul a velkou část Anbárské provincie. „V některých dnech jezdí jen třicet kamionů,“ potvrdil americkému listu šéf jordánského sdružení vlastníků kamionů Muhammad Chajr Dávúd.
Jak konflikt postupoval, poptávka po jordánském zboží především v západním Iráku rostla. Do obsazených měst Falúdžy, Ramádí a Mosulu dál kamioňáci i přes nebezpečí jezdí, protože si tak zajistí dvojnásobné až trojnásobné výplaty. Kvůli větší bezpečnosti však nyní jezdí v konvojích.
„Jordánské zboží je teď pro západní Irák životně důležité,“ říká Dávúd. „Varujeme však řidiče, že cesty jsou velmi, velmi nebezpečné, ale oni nemohou říci ne penězům,“ upozorňuje.
Řidiči jezdící přes válečnou zónu totiž mohou až ztrojnásobit svůj běžný měsíční výdělek 280 dolarů (6 200 korun) za týden. Kamioňáci, kteří jezdí tuto trasu, mohu za jednu jízdu vydělat až dva tisíce dolarů (44 tisíc korun). Dříve cesta trvala jen několik dní, v současné době trvá týden či dva.
„Je to nebezpečné? Samozřejmě je to nebezpečné! Ale kde je strach, tam se vydělávají peníze,“ tvrdí jordánský řidič Abdul Karím as-Samat, který si nákladní vůz koupil teprve před půl rokem.
„Přivážím věci pro irácký lid. Nefandím ani Islámskému státu, ani centrální vládě či komukoliv jinému,“ říká další řidič Muhammad abú Bakar. Přiznává, že islamistům platí. „S těmito muži není možná žádná diskuze. Jedete po silnici, vypadá to dobře, pak se objeví jakoby odnikud. Zaplatíte. Nakonec se vždycky podřídíte tomu, kdo má zbraně,“ říká.