Vedení egyptské metropole uvádí, že hausbóty byly před desítkami let postaveny bez potřebného povolení. Některé z nich jsou údajně v zanedbaném stavu a žijí v nich chudí lidé. Jiná obytná plavidla majitelé naopak nákladně restaurovali a nyní působí honosným dojmem. Na jejich palubě tak můžeme nalézt kanceláře, tělocvičny nebo třeba restaurace. Některé si lze dokonce pronajmout skrze Airbnb.
V centru egyptského hlavního města a před ostrovem Zamalek se nyní nachází poslední tři desítky hausbótů poskytující lidem ojedinělý pohled. Nic podobného totiž v Egyptě ani jinde ve světě k vidění není. Nikdo přesně neví, kdy byla obytná obydlí postavena, odhaduje se ale, že to bylo v období osmanské říše za vlády dynastie Muhammada Alího či britského protektorátu.
Malé obytné čluny byly později přestavěny v prostorné moderní obydlí. Místní obyvatelé mají pro hausbóty označení: „Dahabiyah“, což znamená „zlatý“, a „Awama“, což znamená „plovoucí“. Traduje se, že v době chalífátu bylo povinností majitelů natírat hausbóty zlatou barvou. Někteří obyvatelé jsou však toho názoru, že zlatavý lesk lodím dodává odraz slunce na vodě.
V jednom z hausbótů žila se synem i egyptská spisovatelka Ahdáf Suvajfová, právě jejich obydlí však bylo rovněž určeno k demolici.
„Je to jiný životní styl, jste zcela obklopeni přírodou. Řeka teče jen metr pod vámi,“ říká Suvajfová. „Hausbóty byly vždy něčím neobvyklým. Generace Egypťanů a Arabů je považují za romantické,“ dodala.
Vedení města začalo s odtahováním hausbótů zpočátku týdne. Jednopatrové příbytky postupně připevňovalo ke člunům a tlačí je mimo město, jedna ze staveb se při tom zhroutila. Ministerstvo tvrdí, že umístění plavidel je v rozporu se zákonem, a hodlá v započaté činnosti pokračovat.
Centrum Káhiry se rozpadá, čeká ho velká obnova bez ohledu na rozpočet |
Mnoho obyvatel své plovoucí domy fyzicky vlastní, ale v poslední době je podle jejich slov zaskočily zvýšené poplatky za parkování lodí u nábřeží a za přístup na břeh. Vláda navíc lidem, kteří jejím zásahem přijdou o své domovy, nenabízí žádné kompenzace.
Hausbóty na Nilu mají dlouhou a pestrou tradici, ty nejstarší na řece byly už v dobách faraonů. V době osmanské říše si je bohatí egyptští pašové pořizovali jako druhá sídla, kam zvali za zábavou hosty a břišní tanečnice. Během druhé světové války v plavidlech bydlely britské jednotky, bývaly také místem tajných setkání a dostaly se i do několika filmů. V polovině 20. století jich na Nilu byly tři stovky, dnes jich zbývá asi posledních třicet. I ty chce vláda odstranit, protože na nábřeží hodlá vybudovat oddechovou zónu s bary a kavárnami.
