Jak Charita ČR pomáhá v Jižním Súdánu?
Charita ČR má v Jižním Súdánu vlastní misi, kterou jsme spustili už v roce 2012. Tehdy jsme začali také spolupracovat s Charitou Švýcarsko. Pomáhala nám s projektem na zajištění nezávadné vody pro místní lidi. Od roku 2013 máme v Jižním Súdánu vlastního stálého pracovníka. Spolupracujeme i s místní Charitou Torit, spolu s kterou jsme zaštítili vzdělávací projekt. Snažíme se školit učitele a manažerské pracovníky ve školách.
Vzhledem ke dvěma občanským válkám byli obyvatelé nuceni neustále se přesídlovat, žít v nehostinných podmínkách, kde nebyl prostor vykonávat svou profesi a dále se realizovat. Nyní se soustředíme zejména na potravinovou bezpečnost skrze založení místní veterinární správy. Máme veterinární pomocníky, kteří pracují pod dohledem veterinárního lékaře a očkují a léčí domácí zvířata. Ta jsou zde jediným udržitelným zdrojem obživy.
Čistě materiální pomoc tedy neposkytujete?
Materiální pomoc byla pouze jednou. V Jižním Súdánu dobře fungují sdružení všech neziskových organizací, které se zabývají podvýživou, zdravotnictvím apod.. Jednou nabízely nutriční balíčky – arašídové pasty. Zapojili jsme se tak, že jsme je ve spolupráci s místní partnerskou organizací distribuovali do konkrétních zdravotnických středisek.
Lenka HuberováVystudovala Institut tropického a subtropického zemědělství na České zemědělské univerzitě. Od roku 2007 jezdí pracovně do rozvojových zemí. V současné době jako pracovnice Charity ČR v Jižním Súdánu se soustředí na humanitární projekty, konkrétně na zajištění potravinové bezpečnosti. |
Ještě během září se šířily zprávy o hrozícím hladomoru v Jižním Súdánu (více zde). Neziskové organizace varovaly, že pokud nepřijde finanční pomoc ze zahraničí, situace bude eskalovat. O měsíc později byl hladomor údajně odvrácen (více zde). Pomohly tedy výhradně zahraniční peníze?
Obecně tato zpráva o hladomoru byla dost „nepřesná“. Situace se zhoršila kvůli etnickým nepokojům loni v prosinci. V některých oblastech kvůli tomu výrazně stoupl počet lidí, protože se tam usadili uprchlíci z regionů, kde probíhal konflikt. Pak nastal problém, že konkrétní oblasti nebyly schopné uživit všechny. Problémy ve Východní Equatorii, kde působí Charita ČR, jsou však každoroční, zejména kvůli suchům, které způsobují špatnou sklizeň.
Zároveň je tam problém, o kterém se příliš nemluví. Když se totiž dostanete do kontaktu s různými nutričními odděleními z jihosúdánského ministerstva zdravotnictví, tak oni mají sklady, kde je dostatek arašídových nutričních past pro děti. A ty obrovské sklady jsou plné. Problém je v tom, že nemají vyškolené pracovníky a nemají peníze na platy zaměstnanců, kteří by věděli, jak je správně aplikovat podvyživeným. Člověk pak vidí, že zdroj potravin tam je, ale není kapacita je distribuovat.
Když by se nyní podařilo vyřešit etnické nepokoje a politickou nejistotu v Jižním Súdánu, změnily by se nějak výrazně poměry v zemi?
Jedna věc je, když posloucháte, jak se uzavírají různé mírové dohody. Ty se pak druhý den porušují. Podle mě by byla změna v Jižním Súdánu během na strašně dlouhou trať. Teď se hlavně mluví o etnických nepokojích na severu země, které vypukly na sklonku loňského roku. Zapomíná se však na konflikty, které jsou v Jižním Súdánu dlouhodobě. Příkladem jsou střety mezi pastevci z Jižního Súdánu a pastevci z Keni. Stále mezi nimi dochází ke krádeži dobytka a zabíjení. Jsou to menší incidenty, ale jsou tam odnepaměti a vždy tam budou.
Z jakého důvodu k těmto střetům dochází?
Hlavně kvůli tomu, že některý z kmenů nemá dostatek obživy, dostatek dobytka k sňatkovým účelům, a tak se snaží dobytek jiného kmene ukrást. Pak funguje systém odplaty. Oni ukradli nám, my musíme ukrást jim. Oni zabili někoho z nás, my musíme zabít někoho od nich.
Při svém působení v Jižním Súdánu jste se každý den setkávala s místními lidmi, kteří mnohdy museli kvůli bojům opustit své domovy. Jak takové změny snášejí?
Mně z toho všeho nejvíce utkvělo, že i když uprchlíci a hlavně ženy absolvují týden cesty v nákladních automobilech, kde jich je strašně moc, přijdou o rodinu, o všechno, tak se pořád usmívají. Pořád mají nějakou naději. Nikdy nepodléhají strachu z toho, co bude. To je dáno africkou mentalitou. Žijí ze dne na den. Není to tak, že myslí do budoucna jako my.
Jak se stavíte k názoru části společnosti, která nevidí k financování Afriky skrze charitativní organizace důvod? Argumentují tím, že Afrika by si měla pomoct sama a že místní jen zneužívají dárce z ciziny ...
Za prvé musím upřesnit, že by se mělo rozlišovat, o jaké africké země jde. Ne všude je tomu stejně. Na místě se setkáváme s tím, že hodně komunit je zhýčkáno západními organizacemi. Západ si však za to může sám, že tamní lidi takto zkazil prostřednictvím velkých organizací, které například distribuují potraviny. Komunita si zvykne, že pro to v podstatě nemusí nic dělat.
Ženy z Jižního Súdánu nemají klid ani v náručí OSN, straší je znásilnění |
My se proto snažíme naše projekty směřovat tak, aby do nich byli zapojeni místní lidé i státní správa. Nebudeme tam věčně, nebudou tam věčně ani naše peníze. Snažíme se pomoct nastartovat projekty, které jim následně budou vydělávat peníze, budou udržitelné a budou fungovat i bez vnější pomoci. Nemá smysl vnucovat projekty, které komunita nepřijme. Proto vycházíme z požadavků místních autorit.
Jaké chyby například dělají zahraniční neziskové organizace při pomoci v Jižním Súdánu?
Když je člověk v Africe déle, tak se mu změní pohled na celou řadu věcí. Když se pak vyhlásí, že zemi sužuje hladomor a všem musíme pomoct, skutečně relevantní informace se k vám většinou nedostanou. Proto je potřeba vyjíždět do terénu, mluvit s místními obyvateli a autoritami a udělat si na věc vlastní názor a rozhodnout, co skutečně v dané situaci hladomoru přinese lidem největší užitek.
Hlavně je potřeba přemýšlet, jak s darovanou pomocí sama komunita naloží a na jak dlouho jsme schopni jim zajistit jídlo. Čemu se například snažíme vždy předejít je to, že některé neziskové organizace distribuují semena do jednotlivých vesnic. Vyházejí z na první pohled skvělé úvahy: „Teď je období hladu, budeme lidem distribuovat semena zeleniny, oni si je zasadí,vyroste jim zelenina, část sní, část prodají a zbytek semen si nechají“.
Když však přijdete do oblasti, kde lidé nemají dlouhodobě co jíst, jsou zde podmínky, kde nemohou skoro nic pěstovat, tak oni se svou místní mentalitou, což je pochopitelné, všechna semena rovnou sní. Za čtrnáct dní pak už třeba nemají vůbec nic. Nemají v sobě tu úvahu, aby si zásoby rozdělili na malé části, aby jim semena vystačila alespoň na dva měsíce.
Projevuje se tento nevhodný přístup ciziny i jinak?
Jde v podstatě o určité rozmazlování. Některé organizace se třeba snaží přimět maminky, aby pravidelně chodily s dětmi na přeočkování, nabídkou benefitů v podobě jídla za návštěvu lékaře. Co se však bude dít potom, až nebudou peníze na tento projekt a nebude jídlo za odměnu? Žena s dítětem jednoduše nepřijde. Nápad je to dobrý, ale v praxi spíše uškodí. Ženy si zvyknou, že jakákoliv změna je odměněna, a tak pokud nabídnete pomoc, ale nenabídnete jim nic navíc, projekt je v podstatě ztracen.
Charita ČRCharita Česká republika (do roku 2006 Česká katolická charita, pozn. red.) je nezisková humanitární organizace zřizovaná římskokatolickou církví na území České republiky. Jde o největšího nestátního poskytovatele zdravotnických a sociálních služeb v ČR. Hlavní náplní její činnosti je pomoc potřebným v ČR, mimo to organizuje humanitární pomoc a dobročinné programy pro zahraničí. Je členem Caritas Internationalis – celosvětového sdružení katolických charit. Pro zaslání příspěvků na pomoc v Jižním Súdánu můžete zaslat váš finanční dar na dárcovský účet číslo 5258772/0800 nebo na sbírkové konto 55660022/0800. Variabilní symbol uveďte 181. Charita ČR peníze použije zejména na vzdělávání a podporu zdravotnictví v Jižním Súdánu. |
Jakým způsobem je financována Charita ČR?
Pokud jde o naše zahraniční aktivity, tak máme otevřeno sbírkové konto, kam mohou jednotlivci i firmy posílat finance, přičemž si mohou zvolit i konkrétní zemi, kde působíme. Nyní jde hlavně o sbírky na pomoc v Jižním Súdánu a země postižené konflikty jako Ukrajina, Sýrie či Irák. Buď předem víme, na co konkrétně peníze využijeme, nebo se po určitém intervalu stav prostředků vyhodnotí a podle výše peněz se pak hradí konkrétní aktivity v dané zemi.
Z velké části však naše zahraniční projekty financujeme z prostředků České rozvojové agentury, českého Ministerstva zahraničních věcí, případně evropských zdrojů. Získávání těchto financí je založeno na úspěšném podání žádosti. Jednotlivé organizace předkládají své návrhy, které následně prochází zhodnocením a schvalovacími procesy. Na konci získáme finanční prostředky my nebo jiná organizace. Vždy existuje podmínka spolufinancování části projektu z naší strany. Zda projekt u dané instituce uspěje, či ne, předem netušíme a jde o velkou neznámou
Z čeho je financovaný chod Charity ČR? Myslím tím platy zaměstnanců a provoz kanceláří.
V každém projektu, který máme, je takzvaná operační složka. Do ní spadají platy zaměstnanců, chod kanceláří. Ještě bych určitě zmínila, protože mnoho lidí to neví, že konkrétně ze sbírek můžeme na tzv. režijní náklady využít maximálně pět procent z vybraných prostředků. Snažíme se, aby toto procento bylo i nižší.
Můžete říct, kolik procent v průměru tvoří celá operační složka projektu?
To je strašně rozdílné, projekt od projektu. Není to paušální sazba. Počítají se do ní i náklady na provoz kanceláří přímo v cílové zemi. Některé partnerské organizace jsou celkem zhýčkané. Je rozdíl v tom, když spolupracují s Charitou, která jim může nabídnout jen limitované podmínky, nebo dostanou projekt od velké organizace, která nabízí mnohem větší platové podmínky. To jsou pak částky i dvojnásobné oproti průměrnému českému platu. Místní partneři si pak myslí, že si v Evropě žijeme v nadstandardních podmínkách. Skutečnou realitu si nedovedou vůbec představit.
Tím se dostáváme k další věci. Místní si pak, když vidí bělocha, neuvědomují, že každý stát má své problémy. Je trápí podvýživa dětí, HIV. My však zase řešíme, jak se postarat o staré lidi či jak sehnat náhradní péči pro děti z dětských domovů.
Jaký vztah mají podle vás Češi k charitě?
Máme k dispozici výzkum, podle kterého Češi docela přispívají. Lidi obecně rádi přispívají na něco konkrétního. Pro lidi je to však obtížné, co se týká Afriky. Je to velký kontinent a jednotlivé státy jsou strašně rozdílné. Kdybychom udělali obecně velkou sbírku na celou Afriku, tak to lidem nic neřekne.
Podívejte se, jak vypadala situace v Jižní Súdánu na počátku letošního roku:
23. ledna 2014 |