Když Moskva v roce 2008 formálně uznala nezávislost separatistického regionu o velikosti Zlínského kraje, bylo v Jižní Osetii veselo. Ulicemi hlavního města Cchinvali projížděli mladíci v žigulících, mávali ruskými vlajkami a po kolemjdoucích stříkali šampaňské. Místní elity snily o tom, že přilákají tisíce turistů a stanou se novou Andorrou nebo Monakem.
To se však nestalo. Ekonomika Jižní Osetie je dnes naprosto závislá na finančních injekcích z Ruska, nezaměstnanost je vysoká a ceny rostou. Veškeré zboží je dováženo tříkilometrovým tunelem, který je ve výšce 2 000 metrů nad mořem vyhlouben do štítů Kavkazu.
Místní politickou scénu kontrolují lidé naprosto loajální Moskvě, kteří náhle zázračně zbohatli a po děravých cestách se projíždí v nablýskaných limuzínách. Na druhou stranu domy poškozené během války s Gruzií nebyly dosud opraveny.
"Když přišla třetí zima, bylo nám všechno jasné"
Dina Alborovová, která v Cchinvali vede malou neziskovou organizaci, už dávno nemá naděje, které do nabytí nezávislosti vkládala. "Během první zimy jsme si říkali: 'Vždyť právě skončila válka'. Během té druhé v nás zakořenila frustrace. A když přišla třetí zima, bylo nám všechno jasné," řekla Alborovová reportérům listu The New York Times.
Jižní OsetieJižní Osetie spolu s Abcházií vyhlásila jednostranně nezávislost na Gruzii už v 90. letech. Separatistické nálady pak vyvrcholily v létě 2008. Počátkem srpna se rozhořely boje mezi jihoosetskými ozbrojenci a gruzínskou armádou. Gruzie se pokusila v noci ze 7. na 8. srpna oblast ovládnout silou. Rusko, které nad oběma regiony drželo ochrannou ruku, ale útok zastavilo s tím, že chce chránit obyvatele s ruským občanstvím. Ruské tankové jednotky s podporou letectva pak pokračovaly v invazi hluboko na gruzínské území. Boje ukončilo až příměří podepsané 16. srpna. Na území Jižní Osetie je nyní asi 5 000 ruských vojáků a dalších až tisíc pohraničníků. Jižní Osetii jako nezávislý stát kromě Ruska uznává jen Venezuela, Nikaragua a tichomořské státečky Nauru a Tuvalu. |
Lidé v domech poškozených gruzínským ostřelováním se postupně začali zajímat, kam se poděla pomoc slibovaná Moskvou. Podle analytika Alexeje Malašenka dorazilo k potřebným pouze 30 procent peněz z Ruska. Zbytek si rozdělili místní úředníci, podle některých údajů rozkradli až 22 milionů dolarů.
Před válkou se místní obyvatelé živili především pěstováním jablek a pašováním vodky a drog do Ruska. Nyní si stěžují, že nové pořádky tuto idylu zničily. "Tato kultura ruské expanze znamená spoustu peněz, které jsou ovšem špatně rozdělovány," posteskla si jedna obyvatelka Cchinvali pod podmínkou anonymity a poznamenala, že nedávno ve městě zaplatila za šálek čaje v přepočtu 120 korun.
Za plotem
Politoložka Varvara Pachomenková upozorňuje, že si místní čím dál více stěžují na chování ruských vojáků rozmístěných kolem Cchinvali. "Lidi z Jižní Osetie trápí, že Rusko se o ně vlastně nezajímá a jejich názory ignoruje. Bojí se, že pokud se politická situace změní, Rusko může odvolat své uznání nezávislosti nebo je nějaký způsobem vrátit Gruzii," říká Pachomenková.
Někteří však stále sní o tom, že Jižní Osetie se jednou začlení do Ruské federace a doufají, že tak dosáhnou na vyšší mzdy a penze. O tom však Kreml zatím neuvažuje, zřejmě proto, aby nedestabilizoval další neklidné kavkazské regiony. I proto řada lidí z Jižní Osetie odchází hledat práci a štěstí do zahraničí.
Současný prezident separatistické republiky Leonid Tibilov, bývalý důstojník KGB, byl jedním z prvních, kdo ruskou anexi Krymu přivítal.
A ve stejné chvíli, kdy celý svět s napětím sledoval invazi ruských vojáků na poloostrov v Černém moři, neoznačení ozbrojenci pomalu dokončovali ploty, které Jižní Osetii definitivně oddělí od Gruzie.
