První dojmy po přečtení?
Mám-li být upřímný, pak dost rozporuplné. Popravdě mám i problém toto dílo jakkoli žánrově zařadit. Některé části se zdají být osobní zpovědí či laickou psychologickou studií, ale lze v něm najít i prvky dramatu a beletrie. Možná si princ Harry opravdu myslí, že „odemčením“ některé ze svých 13. komnat (stejně jako každý z nás jich může mít několik) se zbaví vnitřního napětí, které zřejmě cítí. A že stejnou službu prokáže i druhým, o nichž mluví, i když evidentně bez jejich souhlasu. Snad si myslí, že buduje nějaké mosty, ovšem spíš je boří. Jsou tam pasáže, kde se nejen nezdvořile, ale otevřeně nepřátelsky pouští do svého otce nebo bratra, jako by cítil nutnost si s nimi něco vyřídit. Současně je však z autorova stylu a kontextu cítit velký stesk po tom, co ztratil – po domově, po vlasti a po rodině.
Windsorové mají větší či menší rozmíšky mezi bratry téměř tradičně v každé generaci.