„Média hodně řeší migraci do evropských zemí. Značný pohyb však můžeme pozorovat i v samotné Africe,“ řekl listu The Guardian Marc Gbaffou z organizace Africa Diaspora Forum.
Loni podle statistik Mezinárodní organizace pro migraci přišlo do Evropy nejvíce lidí ze Sýrie a Afghánistánu, hned za nimi figurují Nigerijci a Eritrejci (viz box). Přestože Itálie loni hlásila rekordní počet migrantů (181 436 lidí), podle odborníků rozhodně nelze mluvit o africkém exodu.
Odkud přišlo do Evropy nejvíc lidíčísla za rok 2016 Sýrie 79 238 |
Přesná čísla nejsou k dispozici, odborníci však odhadují, že z vlasti odešlo asi sedmnáct milionů Afričanů. Vyhnaly je konflikty v Libyi, Somálsku, Burundi, Nigeru, Středoafrické republice či Jižním Súdánu. V posledních letech tak počet afrických běženců vzrostl o pětinu. Do Evropy zamířila pouhá tři procenta z nich. Někteří odcestovali do ropných monarchií na Arabském poloostrově, většina však hledá štěstí v jiných koutech černého kontinentu.
Pro mnohé z nich už desítky let představuje zemi zaslíbenou Jihoafrická republika, nejbohatší africký stát. Odhady hovoří o 1,5 milionu až 3,2 milionu migrantů žijících v JAR. Většina přichází ze sousedních zemí, jako jsou Mosambik či Zimbabwe, někteří však dorazili až z Maroka či Eritreje.
Hadi, žalář, pogromy
Somálec, který má dostatek peněz a všechna potřebná víza, dojede z Keni do JAR autobusem za týden. Cesta ho vyjde v přepočtu asi na padesát tisíc korun. Takový luxus si však může dopřát jen málokdo. Většina migrantů musí spoléhat na převaděče a zkorumpované úředníky. Stovky kilometrů se plahočí pěšky nebo se plaví podél pobřeží na chatrných bárkách.
Někteří skončí za mřížemi: věznice v Keni a Zimbabwe jsou plné Somálců chycených bez náležitých dokumentů. Další na cestě čeká smrt. „Někteří se utopí v řece, uštkne je had, zabije je nějaké zvíře, nebo podlehnou žízni a hladu. Mladší to mají snazší, na cestu se však někdy vydávají i děti nebo staří lidé,“ řekl novinářům etiopský emigrant, který do Johannesburgu dorazil loni.
Afričané začali do Jihoafrické republiky proudit ve velkém po roce 1994, kdy v zemi skončil apartheid. Dnes v JAR čeká na vyřízení žádosti o azyl více než milion lidí, což je nejvíc na světě. V Johannesburgu jsou některé čtvrti obývané jen imigranty z východní Afriky, kteří si zde vybudovali kostely, mešity či restaurace.
Migrační krize je zde podobně jako v Evropě citlivé téma a v zemi čas od času propuknou vlny xenofobního násilí. Naposledy v dubnu 2015 v Durbanu, kde útočníci vypalovali obchody přistěhovalců. Během pogromů zahynulo sedm imigrantů. Zášť vůči cizincům živí nejen chronická nezaměstnanost a nedostatek bytů, ale také rétorika některých politiků.
Příliv lidí proudících po bezmála 6 500 kilometrů dlouhé migrační trase táhnoucí se od Afrického rohu po hranice JAR zřejmě jen tak neustane.
„Stále budou přicházet. Někteří jsou bohatí a chtějí tady ještě zbohatnout. Ostatní jsou chudí a míří sem, aby změnili své životy. A mnoho z nich si prostě myslí, že v cizině budou svobodní. A to jim stačí,“ uzavírá Gbaffou.
