V samotné vodě vodě číhají méně viditelné druhy nebezpečí - toxické množství olova a rtuti. Neustálé zhoršování stavu této ceněné turistické destinace, kam ročně zavítá 400 000 návštěvníků, způsobilo nárůst zdravotních problémů u 1,3 milionu obyvatel, kteří žijí v okolí znečištěných břehů jezera Titicaca.
Z dvou desítek okolních měst do jezera vytéká nezpracovaný odpad a nelegální zlaté doly ležící vysoko v Andách ročně vypustí do řeky ústící v jezeře až 15 tun rtuti.
„Kdyby mohly žáby mluvit, řekly by: ‚Tohle nás zabíjí‘,“ říká místní ekologická aktivistka Maruja Inquillaová, která před časem přišla do domu místního guvernéra s plastovými sáčky naplněnými stovkami uhynulých žab na protest proti ničení jezera.
V lednu 2016 podepsaly vlády Peru a Bolívie, na jejichž hranicích vodní plocha leží, dohodu o řešení problému znečišťování jezera. V ní slíbily, že na zlepšení stavu vynaloží půl miliardy dolarů. Ovšem detaily toho, jak chtějí postupovat, byly jen mlhavé.
O rok později slíbil nový peruánský prezident Pedro Pablo Kuczynski vybudovat kolem jezera deset čističek za zhruba 437 milionů dolarů, „aby nejkrásnější jezero na světě bylo také nejčistším“.
Ovšem stejně jako v případě loňské dohody jsou i nyní podrobnosti kolem financování čističek nejasné a zdá se, že i tento slib zůstane nenaplněný - stejně jako všechny sliby politiků za poslední dvě desetiletí.
