Když v létě roku 2014 vrcholily tajné přípravy na první ruskou invazi na východní Ukrajinu, v sídle ministerstva obrany na břehu řeky Moskvy se sešla skupina nejvyšších ruských představitelů. Měli se tam poprvé setkat s Jevgenijem Prigožinem, píše s odkazem na anonymní zdroje list The Guardian.
Muže středního věku s vyholenou hlavou a hrubým hlasem dosud mnozí v místnosti znali pouze jako osobu odpovědnou za armádní stravovací zakázky. Na místě však zjistili, že Prigožin po nich chce tentokrát něco trochu jiného. Ministerstvo obrany žádal o pozemky, které by mohl využít pro výcvik svých dobrovolníků. Ti by sice neměli oficiální vazby na ruskou armádu, přesto by je Rusko mohlo využít ve válce.
Mnohým na ministerstvu se už tehdy Prigožinovy způsoby nelíbily, ale tento muž dával jasně najevo, že není jen tak někdo obyčejný. „Rozkazy přicházejí od táty,“ řekl tehdy úředníkům obrany a použil přitom přezdívku pro Vladimira Putina, která měla zdůraznit jeho blízkost k prezidentovi.
Zprávu o této schůzce, o které se zatím žádná média nezmínila, poskytl The Guardianu bývalý vysoce postavený úředník ruského ministerstva obrany, který byl o jednání přímo informován.
Založil jsem Vagnerovu skupinu, potvrdil „Putinův kuchař“ Prigožin |
„V té době jsem o tomto Prigožinově projektu neměl valné mínění,“ přiznává bývalý úředník. Ve skutečnosti rozhodnutí, která byla toho dne přijata, měla obrovský dopad jak na zahraniční politiku Ruska, tak i na vojenské aktivity země v následujících letech. Prigožinova armáda smluvních bojovníků se stala známou jako Vagnerova skupina a dočkala se nasazení do akcí na Ukrajině, v Sýrii a v mnoha afrických zemích.
Od loňského Putinova rozhodnutí zahájit plnohodnotnou invazi na Ukrajinu skupina zaměřila pozornost na ruského souseda. Řady vagnerovců se podle odhadů západních zpravodajských služeb pak rozrostly na přibližně 50 tisíc mužů včetně desítek tisíc bývalých vězňů naverbovaných po celém Rusku, často osobně samotným Prigožinem. A desítky tisíc jich už také padly.
Vždy docílí svého
Z rozhovorů se svědky vykrystalizoval obraz bezohledného intrikána, který mocným věrně sloužil a podřízené často tyranizoval. „Je to cílevědomý a talentovaný člověk, který se neštítí ničeho, aby dosáhl svého,“ popisuje Prigožina jeden z podnikatelů, který ho znal v 90. letech.
Máme se od Ukrajinců co učit, připustil Prigožin. Slíbil dobytí Bachmutu |
Pro Prigožina nebyly jediným motivačním faktorem ani peníze, ani moc, ačkoli obojího si na své cestě nashromáždil dostatek, tvrdí ti, kteří ho znají. Místo toho je podle nich motorem jeho jednání vzrušení z boje proti, jak sám tvrdí, zkorumpovaným elitám ve prospěch obyčejných lidí. A také touha zničit své soupeře. „Prigožina vzrušuje samotný proces, ne jeho konečný výsledek,“ říká o něm bývalý úředník ministerstva obrany.
Není divu, že s takovým přístupem si v průběhu let si Prigožin nadělal mnoho nepřátel. Ať už mezi svými obchodní partnery, které podvedl, tak i armádními generály, jež mnohdy otevřeně kritizoval. Vyšlápl si dokonce i na vrcholné armádní činitele. Ti se nyní oprávněně obávají, že tento muž má ambice uchopit ještě větší politickou moc. Prigožin se však nadále skrývá ve stínu přízně svého nejdůležitějšího podporovatele: muže, jemuž mazlivě říká taťka.
Jmenuji se Geňa
Jevgenij Prigožin se narodil v Leningradě (dnes Petrohrad) v roce 1961, tedy devět let po Putinovi. Jeho otec zemřel, když byl ještě dítě, matka pracovala v nemocnici, uvedl ve vlastním životopisu. Ještě jako hocha ho poslali na sportovní akademii, kde každodenní aktivity často zahrnovaly hodiny a hodiny běhu na lyžích. Jako profesionální sportovec se Prigožin ale neprosadil. Po dokončení školy se naopak dostal do party drobných kriminálníků. Svědčí o tom nejrůznější soudní dokumenty z počátku osmdesátých let, které měl možnost viděl deník Guardian a o nichž jako první informoval ruský investigativní portál Meduza.
Hřbitov vagnerovců se masivně rozrůstá, Prigožin ztratil desetitisíce mužů |
Jednoho březnového večera roku 1980, během ponurého konce Brežněvovy vlády nad Sovětským svazem, vyšel osmnáctiletý Prigožin se třemi kamarády téměř o půlnoci z jednoho z petrohradských podniků. Skupina spatřila ženu, která šla sama po temné ulici. Jeden z Prigožinových kamarádů odvedl její pozornost tím, že ji požádal o cigaretu. Když chtěla otevřít kabelku, Prigožin se vynořil za jejími zády, chytil ji za krk a tiskl, dokud neztratila vědomí. Zatímco jí jeho kumpán sundaval boty, Prigožin ji obratně obral o zlaté náušnice a strčil je do kapsy. Čtveřice pak odběhla a nechala ženu ležet na ulici.
Podle soudu šlo o jednu z mnoha loupeží, jichž se Prigožin se svými přáteli v Petrohradě během několika měsíců dopustil. Odsoudili ho nakonec ke třinácti letům vězení, zpoza mříží sledoval Brežněvovu smrt (1982) i perestrojku Michaila Gorbačova. Prigožina propustili až roce 1990 ve chvíli, kdy se Sovětský svaz nacházel v předsmrtné křeči. Vrátil se do Petrohradu.
Prach pod stoly
Město bylo na tehdy pokraji monumentální historické transformace. Na ty, kteří byli dostatečně chytří anebo násilní, aby se nabízených šancí chopili, čekaly doslova žně. Prigožin začínal skromně. Nejdříve prodával párky v rohlíku, hořčici míchal v kuchyni svého bytu. „Vydělávali jsme tehdy tisíc dolarů měsíčně, to byla hora rublových bankovek, moje máma to všechno sotva dokázala spočítat,“ vzpomínal například v roce 2011 v jednom ze svých vzácných rozhovorů.
Prigožin měl však vyšší cíle než plnit hořčicí rohlíky. Věděl, že nejdůležitější jsou kontakty a znal i způsob, jak je získat. „Vždycky vyhledával lidi na vyšších místech, se kterými by se mohl spřátelit. A byl v tom dobrý,“ říká podnikatel, který Prigožina znal v 90. letech.
Zanedlouho už Prigožin vlastnil podíl v řetězci supermarketů. V roce 1995 se rozhodl, že je čas otevřít si se svými obchodními partnery vlastní restauraci. Našel k tomu britského správce hotelu jménem Tony Gear. Prigožin si ho najal, aby vedl nejprve vinotéku, poté jeho novou restauraci jménem Stará celnice na petrohradském Vasiljevském ostrově.
Prigožin pustil na svobodu trestance válčící na Ukrajině. Mají čistý rejstřík |
Zpočátku se do podniku snažili nalákat zákazníky striptérkami, brzy se však po městě rozkřiklo, že tu mají i vynikající jídlo, a tak striptérky brzy skončily. Brit Gear se zaměřil na marketing restaurace coby toho nejlepšího místa k jídlu ve městě. Rády tam tak začaly chodit popové hvězdy a byznysmeni, stejně jako petrohradský starosta Anatolij Sobčak. Ten sem občas zavítal se svým tehdejším náměstkem – Vladimirem Putinem.
Gear, který vždy Prigožinovi vyjadřoval obdiv, svého tehdejšího šéfa později popsal jako velmi přísného muže, který dokonce každé ráno pomocí speciálního světelného projektoru hledal prach pod stoly, aby zkontroloval, zda uklízečky pracují správně.
„Metastáze“ přátelství
V těchto dobách se Prigožin pochopitelně nikomu nechlubil, že v 90. letech strávil deset let ve vězení, říkají ti, kteří ho znali. Aby se seznámil s novými kontakty z vysokých kruhů, nasadil svůj pověstný šarm. „Dokáže se přizpůsobit, aby se zavděčil každému, pokud od něj něco potřebuje. To je určitě jeden z jeho největších talentů,“ popsal Prigožina jeden z podnikatelů, který ho v té době znal. V rámci jednoho z nejneobvyklejších přátelství postsovětského Ruska tehdy Prigožin navázal přátelství i se slavným violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, který v 70. letech emigroval ze Sovětského svazu.
Když Rostropovič v roce 2001 hostil španělskou královnu ve svém petrohradském domě, neměl catering na starosti nikdo jiný než Prigožin. Rostropovič ho dokonce pozval i s manželkou na slavnostní koncert v londýnském Barbicanu, který byl součástí oslav jeho 75. narozenin v roce 2002. Vyplývá to ze záznamů Londýnského symfonického orchestru na seznamu pozvánek pro tuto událost.
V té době už byl Putin ruským prezidentem. V prvních letech své vlády se často a rád setkával se zahraničními hodnostáři ve svém rodném městě a někdy je bral na Prigožinovu Starou celnici anebo na Nový ostrov, loď, kterou podnikatel přebudoval v plovoucí restauraci. Při procházení fotografií z té doby je Prigožin na snímcích často vidět jako nenápadný a zachmuřený muž v pozadí. Tu číhá za stolem, když Putin večeří s Georgem Bushem, tu vyčuhuje za zády prince Charlese na recepci v petrohradské Ermitáži v roce 2003... Byl to onen začátek jeho vztahu s ruským prezidentem, který se nečekaným způsobem rozrostl a také „metastázoval“ v takřka nerozlučné přátelství.
Od rohlíků ke zbraním
Již zanedlouho začal Prigožin získávat zakázky na zajištění významných vládních akcí prostřednictvím svého holdingu Concord, který založil v 90. letech. Dalším krokem jeho podnikání byly obří státní zakázky na dodávky potravin. V roce 2012 Prigožin získal od státu objednávky v hodnotě více než 10,5 miliardy rublů (nyní 200 milionů Kč) na dodávky potravin do moskevských škol. Další příležitosti se objevily, když Rusko v březnu 2014 anektovalo Krym a krátce poté vojensky zasáhlo v Donbasu na východě Ukrajiny. Putin nadále popíral, že by se v obou případech do konfliktů zapojily jednotky ruské armády, přestože existuje mnoho důkazů o opaku.
Kreml začal přemýšlet, jak „tutlání“ svých vojenských aktivit o něco více zvěrohodnit. Přestože jsou soukromé vojenské společnosti v Rusku nelegální, objevilo se několik skupin, jejichž velení evidentně koordinovalo své akce s ministerstvem obrany, ale mohly působit na dálku. Prigožinova Vagnerova skupina se měla stát nejvýznamnější z nich.
„Myslím, že ji Prigožin nabídl Putinovi a on souhlasil,“ říká bývalý úředník ministerstva obrany. Spekulace, že vagnerovci byli od počátku projektem ruské vojenské rozvědky GRU, však odmítl. „Možná tam na počátku byli nějací lidé z GRU, kteří radili, ale nakonec to byl Prigožinův projekt,“ dodal.
Ministerstvo nakonec poskytlo Prigožinovi požadované pozemky v Molkinu na jihu Ruska. Zde spřízněné firmy vybudovaly pod rouškou dětského tábora základnu pro vagnerovské bojovníky. Agentura Reuters o údajných Prigožinových vazbách na areál v Molkinu informovala již v roce 2019.
Vždyť vede restauraci!
Zdá se, že tento plán Prigožinovi spravil chuť. „Byl jako stopovací pes, který stále hledá nové příležitosti,“ vzpomíná na něj bývalý vládní úředník. Prigožinův rychlý vzestup však začal některé potentáty na ministerstvu obrany dráždit. To se v průběhu let s dalším rozvojem jeho aktivit jen prohlubovalo. Klíčový moment pro Prigožina nastal koncem roku 2015, kdy se Putin rozhodl vojensky zasáhnout v Sýrii, aby podpořil režim Bašára Asada. Prigožin tehdy získal zakázky na potraviny a dodávky a spolu s nimi tam rovnou poslal i své vagnerovce.
V Sýrii se žoldnéřská skupina nejprve etablovala jako impozantní bojová síla a hrála významnou, i když Moskvou nepřiznanou roli. Vagnerovci působili v Sýrii beztrestně, přestože tehdy tam zazněla mnohá obvinění z válečných zločinů. Při jednom z incidentů zachytilo vagnerovce video, na němž ozbrojenci nejprve stínají hlavu a pak čtvrtí tělo neznámého muže. V Sýrii utrpěla Prigožinova skupina těžké ztráty, třebaže oficiálně o nich nikdo neinformoval. Formálně tam totiž vagnerovci nebyli.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvV té době se Prigožinovy aktivity rozšířily do nejméně deseti afrických zemí, kde nabízel své bezpečnostní služby a výcvik v oblasti zbraní. Zajišťoval tam také těžební práva a další obchodní příležitosti. Prigožin řídil tuto celosvětovou síť z kanceláře na Vasiljevském ostrově v Petrohradě, nedaleko své Staré celnice, kde před dvěma desetiletími začínal s Tonym Gearem podnikat v restauracích.
Přestože Prigožin neměl žádnou oficiální funkci, byl nyní častým účastníkem schůzek na vysoké úrovni týkajících se ruských obranných zakázek. Dokonce seděl na bilaterálním setkání Putina a madagaskarského prezidenta Heryho Rajaonarimampianiny v Kremlu, která se odehrála v dubnu roku 2018.
Pouhé dva měsíce po tomto setkání se Putin vysmál tvrzení, že by se Prigožin jakkoli podílel na stínových zahraničněpolitických manévrech ve prospěch Kremlu. „Vede restauraci, to je jeho práce,“ řekl tehdy Putin novinářům rakouské televize. Putinovo osudové rozhodnutí zahájit v únoru loňského roku úplný útok na Ukrajinu tak nakonec odstranilo potřebu hledat, jak se snažit popírat vše, co se Prigožina ve skutečnosti týká.
Vězně vítáme, elity nikoli
Jevgenij Prigožin v září roku 2022 triumfálně oznámil, že Vagnerovu skupinu založil již v roce 2014. Přiznání přišlo krátce poté, co virální video, zřejmě uniklé z Prigožinova týmu, ukázalo, jak uvnitř věznice rekrutuje vězně pro boje na Ukrajině. Prigožin se před nimi nijak netajil, že tam pravděpodobně zemřou. Zároveň jim však slíbil, že pokud přežijí šest měsíců, pustí je na svobodu a navíc dostanou štědře zaplaceno.
„Koneckonců je jedním z nás,“ vzpomínal v rozhovoru trestanec v jedné z věznic, které Prigožin navštívil. „Byl to také vězeň. Myslím, že se spousta lidí přihlásila, protože Prigožinovi důvěřovali. Nevěřili úřadům, ale věřili Prigožinovi, že je dostane na svobodu,“ dodal vězeň.
Na tom, že Prigožin, který strávil roky ve vězení, a nyní dláždí cestu k propuštění a rehabilitaci tisíců vězňů, je cosi symbolického. Podle politologa Ivana Krasteva je to součást pokusu nově definovat ruský národ v nové válečné atmosféře. „Vězně národ vítá, zatímco všechny protiválečné kosmopolitní elity, včetně některých Putinových oligarchů, nikoli,“ řekl Krastev.
Pět set obranných linií, každý dům v Bachmutu dobýváme týdny, zoufá si Prigožin |
V posledních týdnech Jevgenij Prigožin často vydává prohlášení, v nichž útočí na údajné zrádce z elit. Ti podle něj tráví dovolené v zahraničí a tajně sní o tom, že Rusko prohraje válku. „V Putinově aparátu je mnoho lidí, kteří chtějí padnout na kolena před strýčkem Samem,“ tvrdil Prigožin minulý týden.
„Tento muž se tak v podstatě stal vůdcem antielitářského putinismu,“ doplňuje Krastev. Zůstává podle něj věrný „carovi“, zatímco útočí na všechny kolem sebe. Mnozí z těch, kteří Prigožina znají, říkají, že se po léta považoval za obránce malého člověka, který se staví proti elitám. To je však nesourodá charakteristika vzhledem k bohatství, které na své cestě vzhůru získal pro sebe a svou rodinu. „Prezentuje se jako obhájce mas, nižších vrstev. To je jeho úloha,“ řekl veterán vagnerovců Marat Gabidullin.
Prigožinova stále bezostyšnější kritika elit nyní některé vede k úvahám, kde až může být strop jeho ambicí.
„Lidé z FSB zuří kvůli tomu, že v něm vidí hrozbu pro ústavní pořádek,“ uvedl zdroj z ruské politické elity. „Má velkou vojenskou skupinu, kterou stát nekontroluje, po válce tito lidé budou chtít své prebendy, včetně těch politických,“ dodává.
Jiní se ptají, zda Prigožin nezašel až příliš daleko. Jeho neskrývaný vztek na ministerstvo obrany, které se mu snažilo údajně ukrást vítězství Rusů Soledaru, chvílemi vyzníval spíše jako slabost než síla. Koneckonců, zasvěcenci říkají, že vagnerovci spoléhají na logistickou a zpravodajskou podporu ministerstva obrany, aby mohli pokračovat v bojích. A Prigožin pak nadále spoléhá na Putinovu trvalou přízeň, aby vůbec mohl dál být aktivní.
Podnikatel, který Prigožina znal v devadesátých letech, si je v pohledu na svého dávného spolupracovníka dnes jistý jednou věcí: Prigožin žádné hranice nemá. „Chápe, že ho mnozí v systému nenávidí... takže ví, že kdyby přestal, mohl by to pro něj být konec. Nemá na výběr. Nemůže couvnout,“ uzavírá zdroj.
