Satelit vynesla na oběžnou dráhu raketa H-IIA startující z vesmírného střediska Tanegašima, kterou vyrobil podnik Mitsubishi Heavy Industries. A Japonsko spolu s ním vypustilo i signál Pekingu, že to s kontrolou souostroví Senkaku myslí vážně.
Agentura Reuters rovněž připomněla, že během vlády premiéra Šinzóa Abeho operují japonské síly v dosud nebývalém rozsahu mimo mateřské japonské území - právě i s úmyslem vyvážit vojenské aktivity Číny.
Start rakety byl zároveň oživením vesmírného programu, který loni zastavila nečekaná havárie - první japonský vojenský komunikační satelit měl startovat z Francouzské Guyany, ale „nepřežil“ leteckou dopravu z Japonska. Obal satelitu ucpal ventily, sloužící k průběžnému vyrovnávání tlaku v nákladovém prostoru během sestupu letadla. Odnesly to citlivé antény.
Podobné satelity hodlá Japonsko vypustit ještě dva. Dohromady mají zečtyřnásobit kapacitu datového spojení, sjednotit nynější přetížené vojenské komunikační sítě a pokrýt jimi rozsáhlejší území.
Bude Trump japonskou kartou proti Číně?
O souostroví Senkaku, nyní kontrolované Japonskem, se Tokio a Peking přou. Zároveň si obě země nárokují právo využívat regionální podmořská plynová ložiska - oba rivalové tvrdí, že se nacházejí v jejich výlučné ekonomické zóně.
Japonsku, které je hlavním asijským spojencem USA, přitom může hrát do karet, že na čínské velmocenské ambice pohlíží výrazně kriticky administrativa nového amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Čína se dosud v otázce sporných ostrovů - nejen Senkaku, ale i těch v Jihočínském moři - chovala poměrně tvrdě. V prosinci se objevila zpráva, že na umělých ostrovech, které v Jihočínském moři vybudovala, rozmístila zbraně (více zde).
A není příliš složité uhodnout, jaká reakce loni přišla z Pekingu poté, co mezinárodní soud čínské nároky v regionu zamítl (více zde) s poukazem na to, že se Číňané tlačí do míst, kde historicky nemají co dělat.
Peking zároveň testuje i reakce Japonců: za uplynulých devět měsíců startovali ostrovní stíhači celkem 644krát k čínským letadlům, směřujícím k japonskému vzdušnému prostoru. Což je proti roku 2015 téměř dvojnásobek, tvrdí Japonsko.
V prosinci první čínská letadlová loď Liaoning s doprovodnými plavidly proplula mezi japonskými ostrovy Mikado a Okinawa na, jak Peking uvedl, „rutinní cvičení“ v Pacifiku.
Japonsko patří mezi regionální vojenské velmoci a je ze všech států, které se obávají růstu moci Číny, vojensky nejschopnější. Už nemá pacifistickou ústavu a díky své ekonomické síle vybudovalo síly, které se podle historika Johna T. Kuehna mohou „utkat s kýmkoliv“ (více o růstu japonské vojenské síly zde).
