V chladném podzimním dopoledni přivádí Takuto Okamoto svou první skupinu zahraničních návštěvníků. Míří na věru speciální místo – k havarované jaderné elektrárně Fukušima I.
Všichni cítí vzrušení, možná větší než u egyptských pyramid nebo při pohledu do bezedné propasti Niagarských vodopádů.
Není to zase tak dávno, co tu šlo opravdu o život.
Temnou stavbu, nebo spíše její torzo, svírají kolem dokola stavební jeřáby. Sluneční paprsky pozvolna prorážejí dopolední mlhu. Zajímavé je, že tam téměř nespatříte jinak všudypřítomné ptáky. Možná mají opeřenci dobrou paměť.
Zvědavců přibývá. Nejen mezi Japonci, ale také z ciziny. Všichni chtějí na vlastní oči spatřit pochmurné místo, kterému už nikdo nikdy neodpáře: právě tady se odehrála nebezpečná atomová havárie.
Dnes už je to historická událost, ale tenkrát – v roce 2011 – se třásl celý svět: po úderu tsunami poničily mohutné exploze tři reaktory a unikající radioaktivní látky zamořily vzduch, půdu i mořskou a podzemní vodu. Z měst a vesnic v okruhu dvaceti kilometrů se muselo vystěhovat 150 000 lidí.
Jednodenní výlet stojí přes 200 dolarů
Dnes se okolí elektrárny pozvolna vzpamatovává a čím dál víc cestovních kanceláří nabízí k této „pamětihodnosti“ jednodenní výlet z Tokia. Stojí něco málo přes 200 amerických dolarů.
Skupinky turistů jsou vybaveny dozimetry, aby si na kterémkoliv místě mohly změřit úroveň radioaktivity. Spíše to ještě zvyšuje atraktivitu okružní prohlídky a příjemně lechtá nervy, než že by hrozilo reálné nebezpečí, ale návštěvníci to vyžadují.
„Naše klienty neláká jen samotná elektrárna. Zajímá je také, jak se postupně obnovuje zdejší život,“ řekl průvodce Takuto Okamoto pro agenturu Reuters. Svou skupinu právě zavedl do Tomioky, městečka vzdáleného asi deset kilometrů od elektrárny.
Tady lidi ven nepustí, musejí zůstat za skly klimatizovaného autobusu. „Radiace přece jen všude ještě není úplně v normě,“ vysvětluje Okamoto.
„Už jsem byl i v Černobylu,“ svěřil se třiatřicetiletý Filipínec Loui Ching, počítačový expert. „Tady to nepůsobí zdaleka tak depresivně jako na Ukrajině. Nevím přesně, co mě na takovýchto místech vzrušuje, možná právě to, jak znovu povstávají z popela,“ dodal.
To jde i ve Fukušimě ztuha. Ani vědci stále ještě netuší, jak se zamoření může projevit v budoucnu. Komplexní očista včetně odstranění roztaveného uranového paliva může trvat ještě čtyřicet let a vyžádat si miliardy dolarů. S tím však místní počítají.
Turisté se dostanou také do liduprázdných ulic města Namie, které leží jen čtyři kilometry od jaderného komplexu. Domy jsou tam stále ve stejném stavu, jako když je jejich obyvatelé v krajním spěchu opustili. „Netušila jsem, jak to ve skutečnosti vypadá. Teď, když jsem si to prohlédla na vlastní oči, zlomilo mi to srdce,“ říká Miki Hisanová z Ósaky.
Stále města duchů
Do Namie, „města duchů“, jak ho přezdívá průvodce, se zatím vrátilo 700 z někdejších 21 000 obyvatel. Jinde je poměr podobný.
Mnozí už návrat definitivně zavrhli. „Byli jsme se tam s manželkou jen podívat na naši někdejší restauraci, než ji zbourají,“ řekl pro AFP osmdesátiletý Micuru Watanabe. „Žít tam, to už pro nás není. Nemáme sílu začínat znovu od začátku.“
Na zdi jejich někdejší jídelny stále visí kalendář z roku 2011, na kuchyňské tabuli se dá přečíst křídou napsaná nabídka menu z osudného evakuačního dne. Také zaprášené stoly zůstaly už skoro osm let netknuté.
Okamotova skupina později zavítala i na nedaleké pobřeží, kde ničivá vlna tsunami zabila stovky lidí. Právě na zdejších opuštěných rýžových polích plánuje prefektura Fukušima vybudovat pamětní park a rozsáhlé archivní centrum.
„Je důležité sem přivést zahraniční turisty, aby viděli současný obraz Fukušimy. Tak můžeme alespoň trochu napravit poškozenou pověst tohoto regionu,“ soudí průvodce Takuto Okamuto.
Také japonské cestovky doufají, že turisté jsou pro pozvolna se vzpamatovávající oblast tou nejlepší reklamou. Přinejmenším přinesou tolik potřebné finance, které pomohou místním živnostníkům.
„Pokud si lidé mohou uvědomit škody, které tady způsobila tsunami a následná havárie v elektrárně, pochopí, že je třeba za každou cenu zabránit tomu, aby se taková hrůza mohla zopakovat. Třeba u nich doma,“ dodává Okamoto, který navštěvoval univerzitu v sousední prefektuře.
Ne všichni navrátilci sice cizí návštěvníky vítají s otevřenou náručí, většině však přinášejí naději. Cítí, že světu není jejich osud lhostejný.
Od tragédie uplynulo letos 7 let:
3. května 2018 |
