Nedávno jste publikoval text na téma strategická autonomie. O strategické autonomii se dnes hodně mluví po celé Evropě, především ve Francii. A myslí se tím nezávislost na Spojených státech. Mario Draghi dokonce před pár dny hovořil o federalizaci Evropy. Podle vás je to cesta do pekel. Proč?
Hlavní otázka zní: co to vlastně strategická autonomie znamená? Hodně lidí ten termín používá ve smyslu: „Budeme si dělat, co chceme.“ To zní, jako kdyby to řekl nějaký puberťák. To není strategická autonomie, to je jen zbožné přání. Skutečná strategická autonomie znamená převzít odpovědnost za svá rozhodnutí a dělat to, co je v zájmu vašeho státu.
Něco takového by Spojené státy, a zvlášť tato administrativa, plně podpořily. Ale představě „strategické nezávislosti na Spojených státech“ skutečně nerozumím. Co to vlastně znamená? Že budete místo toho obchodovat s Čínou? Jmenujte mi jedinou zemi na světě, která skutečně profitovala a prosperovala díky vztahu s Čínou. Odpověď zní: žádná. Čína nemá partnery, má jen poddané. Jen byste vyměnili závislost na jednom partnerovi za závislost na zemi, která páchá genocidu, krade duševní vlastnictví a zlikvidovala své průmyslové partnery po celém světě. Strategická autonomie je tedy velmi vágní, uklidňující termín. Ale ve skutečnosti nedává smysl.
Dnes se můžete ptát, jak tato krize vznikla. Čí je to vina? Moje odpověď je: Dánska.
