Nejhorší podmínky a nejmenší platy v Asii, líčí Čech bangladéšské textilky

Počet obětí tragédie v bangladéšské Dháce, kde se zřítila textilní továrna, přesáhl 800. Majitel své zaměstnance nahnal do práce, i když věděl, že budova není stabilní. "Podmínky dělníků v textilním průmyslu v Bangladéši patří k nejhorším z celé Asie," říká Petr Mareš z neziskové organizace Na zemi, která sleduje, jak vyrábí velké světové firmy v asijských státech.

Bangladéš je textilním průmyslem proslavený. Existují nějaké odhady, kolik na jeho území existuje textilních továren?
Některé zdroje uvádějí, že je to zhruba 4 500, další až 5 500. K přesným číslům se přesně nedostanete. Bangladéš každopádně v posledních letech zažívá obrovský boom a velké značky typu H&M tam mají velké plány, hodlají zde zvyšovat svou produkci až o 15 procent ročně.

Dětská práce v Bangladéši zakázána. Realita je jiná. Aby rodiny přežily, musí pracovat i ti nejmladší.

Lze říct, že všechny továrny jsou na stejné úrovni jako ta, která se před několika dny zřítila v Dháce?
V Bangladéši tvoří vývoz textilu kolem 80 procent exportu ze země. Dá se tedy počítat, že většina továren může být problematických. O všech bych si to ale tvrdit neodvážil. Nicméně obecně lze říct, že textilní průmysl v Bangladéši trpí všemi neduhy, které si můžete představit - tedy nedůstojností práce, neplacenými přesčasy, nebezpečným prostředím, nucenou prací a extrémně nízkými mzdami.

Existuje seznam všech oděvních firem, které Bangladéši vyrábějí?
Všechny značky vám úplně vyjmenovat nedokážu, určitě tam vyrábí Nike, Adidas, Benetton... Víceméně lze říct, že v Bangladéši vyrábějí všechny významné oděvní společnosti. Velké firmy vždy diverzifikují svou výrobu, část věcí si proto nechají vyrábět v Číně, část v Indii a část právě třeba v Bangladéši. Ta je nyní hodně významná, protože třeba v Číně v poslední době poměrně značně rostou náklady na práci. Naopak lidé v Bangladéši v kontextu Asie vydělávají úplně nejméně. Dost firem se sem proto přesunulo. Ale jedna země nikdy není schopna zajistit všechnu výrobu.

Tragédie v Dháce

Počet obětí ve zřícené budově na předměstí Dháky v Bangladéši dosáhl ve středu 8.května 803 osob. Mezi oběťmi je 790 mrtvých nalezených přímo v ruinách budovy a 13 lidí, kteří podlehli svým zraněním v nemocnici. V době neštěstí v budově pracovalo kolem 3 000 lidí.
Osmipodlažní budova s textilními dílnami se zřítila před dvěma týdny. V souvislosti s neštěstím bylo zatím zadrženo devět osob, včetně majitele budovy. Pokud je soud uzná vinnými z vražd či masového zabití, hrozí jim trest smrti.
Vyšlo najevo, že stavba nebyla navržena pro těžké průmyslové stroje ani pro tři další podlaží. Majitelé je k ní přidali dodatečně. V komplexu byly i obří generátory, které pracovníci zapnuli těsně před zřícením budovy.

Tušíte o některé z českých firem, které si zde nechávají něco šít?
Konkrétně ne. Ale lze předpokládat, že to tak je. Vycházím z průzkumu, který jsme dělali v případě českých outdoorových firem. Zjistili jsme v něm, že většina z těchto společností šije v Asii, byť detaily tají. Výrobní cena je prostě na tak nízké úrovni, že je to pro ně výhodné.

Je v případě textilních továren nějaký rozdíl v podmínkách mezi Čínou, Vietnamem, Bangladéší?
Vietnam je na tom hodně špatně, asi jako Bangladéš. V Číně se situace velmi pozvolna mění. Zvyšuje se dohled nad podmínkami pro dělníky, Číná navíc už není jen producentskou zemí, ale se zde zvyšuje podíl nakupujících. Souvisí to s rostoucí životní úrovní, kdy rostou i mzdy. A v továrnách se to odráží i na pracovních podmínkách. Navíc Čína je oproti jiným asijským státům víc pod dohledem  různých organizací, protože se tu vyrábějí i další produkty, elektronika a mobilní telefony. I tak tam ale panují velmi často zcela nevyhovující podmínky, takže nemůžu automaticky říct, že všechny čínské továrny jsou lepší než ty v Bangladéši. 

Lze upřesnit, jaký podíl na tričku, které se podává za třeba 250 korun, tvoří náklady na mzdu dělníka?
Práce dělníka je na ceně výrobku zcela zanedbatelná. Nedá se to přesně stanovit, protože záleží na značce. Třeba firma Diesel prodává za větší částky, takže podíl na náklady za práci dělníka je v tomto případě nižší, než u trička za 150 korun. Obecně se uvádí, že práce dělníků tvoří od 0,5 procent do 4 procent.

Jak se šije v Asii

Neziskovka Na zemi sleduje chování zahraničních firem v Asii. Na webu svetvnakupnimkosiku.cz popisuje, jak se vyrábí v Asii textil nebo dětské hračky. 

Před pár dny jsme vydali text o podmínkách v továrnách v Bangladéši a v diskuzi se objevila řada názorů, že místní mohou být rádi za práci...
To je častý argument a v určitém kontextu je to pravda. Ale musíte na to nahlížet i z pohledu toho, jak ta práce vypadá. Ti lidé pracují 12 až 16 hodin denně a přitom často nemají ani jeden den volna. Za tvrdou práci navíc dostanou jen minimální mzdu, která často nepokrývá ani základní potřeby. Všechny velké firmy přitom mají ve svých kodexech uvedeno, a mnohé se tak i prezentují veřejnosti, že budou dbát na důstojnost lidí, kteří pro ně něco vyrábějí. Tvrdí, že si to u dodavatelů ohlídají, ale není to prostě pravda.

Nikdo z nás netvrdí, že by lidé v Bangladéši nebo ve Vietnamu měli vydělávat jako Evropani, to ostatně ani nejde porovnávat. Jen je třeba, aby dostávali takovou mzdu a pracovali v takových podmínkách, které jim zajistí důstojný život, což je nezpochybnitelné lidské právo.

Upozorňuje se také na dětskou práci. Je to velký problém?
O tom se mluvilo hodně před několika lety a postupně se to zlepšuje. Potíž je s tím, že v jednotlivých zemích se tato věc řeší z pohledu práva rozdílně, někde třeba mohou děti pracovat od šestnácti. A je samozřejmě pravděpodobné, že se to porušuje a někde pracují i mladší. Není to ale už takový problém jako v minulosti.

Může obyvatel Evropy na té situaci něco změnit? Třeba, že bude víc kontrolovat, jaké zboží kupuje?
Určitý potenciál na změnu tu je, samozřejmě je to ale běh na dlouhou dobu. Spotřebitelé hrají velkou roli, v západní Evropě má dlouhou dobu občanská angažovanost a tamní kampaně jsou úspěšnější. Nicméně rozhodující je, jak se k problematice postaví nadnárodní firmy. Spotřebitel sice může na výrobce tlačit, ale to rozhodnutí je skutečně jen na nich. Velcí hráči na trhu vlastně určují naprosto všechno - nákupní podmínky, ceny... Jsou v současnosti silnější než jednotlivé státy. Občas třeba hrozí tím, že z nějaké země odejdou a tamní politici raději nad některými věcmi přivřou oči, aby tomu zabránili. Vlastně to je tak, že i kdyby chtěli sami majitelé továren něco zlepšit, tak pokud na tom nebudou chtít korporace spolupracovat a hlavně zaplatit víc za dodávané zboží, tak nic nezmohou.

Mimochodem - vy osobně máte na sobě také tričko. Tušíte, kde a kým bylo?
Mám na sobě firemní tričko, které bylo vyrobeno férově. Je tedy šité za podmínek, které jsou vyhovující. Je se ještě vrátím ale k tomu, na co jste se ptal předtím, tedy jestli člověk může něco změnit, tlačit na výrobce. My nechceme vzbuzovat pocit viny v českém spotřebiteli a je proto potřeba říci, že český spotřebitel nemá moc na výběr. Není prostě vždy reálné, že když se rozhodnete mít kalhoty ušité férově, tak je v našich podmínkách seženete. Bohužel to tak není, byť se to postupně zlepšuje.