Jméno, které si papež volí, je totiž vnímáno jako jakýsi jeho program v kostce.
Tím, ke kterému ze svých předchůdců se nový papež svým jménem přihlásí, říká také, co chce dělat a nač chce klást důraz.
Hra symbolů však není nijak jednoduchá. A tak objeví-li se nyní na papežském stolci další, v pořadí již třetí Jan Pavel, nebude to znamenat jen přihlášení se k odkazu právě zesnulého papeže.
Jméno jako program
Jméno Jan Pavel se mezi papežskými jmény objevilo poprvé v roce 1978. Volba složeného jména tehdy ztělesňovala i kompromisní kurz, střední cestu mezi odkazem papežů Jana XXIII. (1958-1963) a Pavla VI. (1963-1978).
Zatímco Jan XXIII., iniciátor II. vatikánského koncilu, se stal ztělesněním církevní reformy, Pavel VI., který se svým jménem přihlásil k jednomu ze zakladatelů církve, byl daleko konzervativnější.
Krátce vládnoucí Jan Pavel I. i jeho nástupce svým jménem vlastně říkali, že míní navazovat na tradici a reagovat na to nové, co přichází.
Jan XXIII. skoncoval se staletou tradicí přejímání papežského jména po předchůdcích. Právě jeho volba byla poprvé i programem - programem nápravy. Jan si totiž nezvolil jen jméno podle apoštola.
Jméno Jan XXIII. už před ním nosil středověký papež, který se podílel na svolání kostnického koncilu a nakonec byl prohlášen za antipapeže. Velmi oblíbené jméno apoštola Jana (“miláčka Páně“) pak na celá staletí zmizelo ze seznamu papežských jmen.
Dnes by však ještě výraznějším vyhlášením programu byla volba některého ze starších papežských jmen. Třeba jména Pius. Toto jméno si během posledního čtvrttisíciletí osvojilo hned sedm papežů, kteří stáli v čele církve dohromady celých 138 let.
I díky tomu se jméno Pius stalo symbolem kontinuity a konzervatismu. Zatížily ho však i události 2. světové války, po níž byl tehdejší papež Pius XII. ostře kritizován za svůj postoj vůči fašismu a nacismu.
Volba jména Lev by měla výrazně sociální význam - to vše díky Lvu XIII., jehož encyklikou Rerum novarum z roku 1891 církev poprvé zásadně reagovala na ostré sociální problémy moderní doby. Lví jméno měl však i starověký papež, který zachránil Řím před Hunem Attilou.
Volba? Vše kromě Petra
Příští papež, pokud nebude chtít navázat na svého předchůdce, může zvolit i jiná jména - třeba Řehoř, Benedikt, Klement či Inocenc. každé z nich se v seznamu papežů vyskytuje třináctkrát až šestnáctkrát. Každé z nich, i když sahá svým původem do starověku, může mít svůj současný význam.
Ale ať už se bude příští papež jmenovat jakkoli, jisté je jedno. Určitě to nebude Petr. Tak se jmenoval pouze jediný, první papež - ten, který třikrát zapřel Krista a pak s ním v pověstech obešel snad celý svět. I když se papežové označují za „náměstky Kristovy“, tak blízko jako svatý Petr k tomuto zdroji křesťanství přece jen nemají.
Svatopetrské náměstí ve Vatikánu. (1. dubna 2005)
