Írán si se Západem hraje jako kočka s myší. Tu s gustem oznámí, že vyvinul výkonnější centrifugy na obohacování uranu (9. dubna), tu jakoby mimoděk zveřejní, že úřady už vyčlenily pozemky na novou jadernou továrnu (včera).
Jeho představitele jako by těšil už sám prostý fakt, že těm zápaďákům zase "zdvihnou mandle". K veškerým prosbám, naléhání i výhrůžkám, aby se země zřekla nebezpečného jaderného programu, pak zůstávají hluší.
Západ si musí chtě nechtě přiznat, že na jádromilovné ajatolláhy nemá žádné páky. Jinými slovy - žádnou účinnou politiku, která by íránskou hrozbu dlouhodobě řešila. V tajné zprávě pro Bílý dům, jež včera pronikla do médií, to přiznal i ministr obrany Robert Gates.
Především v USA začínají být z této bezmoci silně nervózní. Čas totiž kvapí, obohaceného uranu v Íránu valem přibývá a smírné řešení je v nedohlednu.
Především v Pentagonu se proto ozývají hlasy, zda by nebylo efektivnější vyřešit problém jednou provždy silou - Američané totiž nechtějí za žádnou cenu připustit, že by tak krajně nevyzpytatelný režim, jako je ten íránský, disponoval nejničivějšími zbraněmi.
Silový postup, byť neobyčejně riskantní, včera nevyloučil ani šéf sboru náčelníků štábů americké armády Mike Mullen. "Zaútočit právě teď je ta poslední možnost," uvedl podle agentury AP na Columbijské univerzitě. "Nerozhoduji o tom já, ale prezident," dodal mnohoznačně.
Jsou to jen silná slova?
"V Pentagonu vždy počítáme s výjimečnými situacemi, takže možnost vojenského řešení určitě existuje," prohlásil dále.
Jistě, od takových řečí k akci je ještě na míle daleko. A koneckonců může jít jen o účelové výhrůžky určené uším íránských vůdců. Popřípadě Rusku a Číně, aby se koukaly rozhoupat a podpořily v Radě bezpečnosti tvrdé protiíránské sankce.
O jistém zlomu v uvažování americké administrativy se však hovořit dá. Tak silná slova totiž od nástupu Baracka Obamy nepadala.
Podle listu New York Times se analýza zpracovaná pro Obamova bezpečnostního poradce generála Jamese Jonese objevila v době zvýšeného úsilí uvnitř Pentagonu, Bílého domu i tajných služeb, aby prezidentovi byla předložena nová možnost volby. Tedy včetně vojenských alternativ pro případ, že by diplomacie a sankce selhaly.
Ostatně i sám ministr Gates ve své zprávě, jejíž existenci až do včerejška Bílý dům popíral, varoval před nebezpečím rychle se rozvíjejícího atomového programu v Íránu. Podle něho by cílený útok na tamní jaderná zařízení mohl snahy Teheránu o získání jaderné zbraně značně zdržet, citoval ho včerejší list New York Times.
Írán nikdy nepřiznal, že usiluje o atomové zbraně. Naopak, tvrdošíjně to popírá. Ukazuje se však, že jeho slovům tak úplně nevěří ani jaderná agentura OSN.
Řada expertů soudí, že pokud je západní podezření pravdivé, Teherán v jeho záměru nezviklají ani sebehorší sankce. Furiantský postoj Íránu už dávno není o racionální úvaze - podstatnou roli tu hrají emoce, hrdost a obava z případné ztráty tváře. Potřeba nesehnout se před "Velkým satanem" za žádnou cenu.
Koneckonců do stejné pozice se před lety dostal i Saddám Husajn. Co tedy dál? Podle Mullena nemají USA v otázce Íránu příliš široký manévrovací prostor. "Kdyby Írán získal jadernou zbraň, mělo by to velmi destabilizující následky," řekl. "Útok na něj by však měl stejný výsledek," dodal.
FAKTASankce se rodí těžce USA znásobily diplomatické úsilí, na jehož konci mají být nové mezinárodní sankce proti Íránu. K jejich prosazení potřebuje hlasy všech stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Francie a Británie jsou pro, s výhradami zřejmě i Rusko, Čína stále váhá. Podstatou má být zablokování přístupu Íránu k dodávkám petrochemických produktů - podle expertů zřejmě jediná sankce, jež by mohla Írán srazit na kolena a zastavit jeho vývoj jaderných zbraní. Írán má sice obří zásoby ropy, nemá však dostatečné kapacity na její zpracování a "čisté" produkty z ní musí dovážet. Čas však běží a tato sankce dosud ani není na stole při jednání v OSN. |
