Sovětský vůdce Nikita Chruščov netušil, že starty do vesmíru mu mohou přinést i politické body. Proto i když věděl, že v noci ze 4. na 5. října 1957 budou jeho odborníci vypouštět první družici, nenechal se kvůli tomu vzbudit. Teprve ohromný ohlas na Sputnik 1 v zahraničí probudil jeho zájem.
Okamžitě pozval k sobě do Kremlu hlavního konstruktéra raket a umělých družic Sergeje Koroljova. Přiznal, že mu s těmi družicemi nevěřili. "Mysleli jsme si, že fantazírujete, že se chvástáte. Ale teď je to jiné. Blíží se čtyřicáté výročí velkého Října. Nemohl byste, Sergeji Pavloviči, něco vymyslet, čím bychom to oslavili?"
Člen nejvyššího komunistického vedení Anastas Mikojan navrhl vysílat z družice Internacionálu. To Chruščov zavrhl: "Kolovrátek tam nechci!" Koroljov navrhl: "A co kdybychom vypustili družici se zvířetem, s pokusným psem?" Chruščova tahle představa nadchla: "Ano, pes, živý tvor! Můžete požadovat, Sergeji Pavloviči, všechno, co potřebujete. Ovšem pošlete ho nahoru k výročí?"
Koroljov začal hrát vysokou hru s prvním mužem země. Vždycky mu slíbí nějakou lahůdku, již Chruščov propagandisticky využije, a za to má otevřený měšec na své projekty. Koroljov původně počítal s tím, že pes poletí ve Sputniku 3, takže řada věcí už byla hotova.
Který z toulavých psů?
Druhou družici připravovali nepřetržitě ve dne v noci, bez ohledu na soboty a neděle. Použijí systémy už vyzkoušené - rádiovou aparaturu ze Sputniku 1 a kabinku určenou k vynášení psů při výškových letech.
Odborníci z Ústavu leteckého lékařství vybrali čtyři psy. Nebyla to zvlášť vypěstovaná zvířata, nýbrž zatoulanci, které jim posílali z odchytové stanice. "Hodili se nám velmi dobře, protože byli velice přizpůsobiví, život se s nimi nemazlil," vzpomínal později profesor Oleg Gazenko, který se na těchto pokusech podílel. "Byli to moudří a chápaví psi, kteří si vážili dobrého zacházení a byli ochotni pracovat i za kousek chleba. Když si vezmete čistokrevné psy, zjistíte, že jsou rozmazlení."
Některá z těchto pokusných zvířat už dřív absolvovala výpravy na raketách do stakilometrových výšek - jedno během této přípravy zahynulo. Nakonec určili Kudrjavku (Kudrnáček), záložníkem bude Albina. A na Mušce zkoušeli přístroje, které má dostat psí průzkumník.
Do špice rakety usadili Kudrjavku už večer 31. září. Nicméně profesor Vladimír Jazdovskij, který biologickým experimentům velel, umluvil Koroljova, aby kabinu těsně před startem družice ještě odhermetizovali a dali jí napít. Vodu obsahoval připravený zásobník, tohle spíš bylo rozloučení s milým pejskem. Na návrat nebyla družice připravena.
Předčasná smrt ze stresu a tepla
Lékaři předpokládali, že Kudrjavka vydrží aspoň pět dnů, ale pokusné zvíře se ve stavu beztíže necítilo dobře. Prozradil to Dmitrij Malašenkov z Ústavu lékařsko-biologických problémů v Moskvě až po více než čtyřiceti letech. V kabině se zvýšilo množství oxidu uhličitého a vlhkost. Po pěti až sedmi hodinách už pes nevykazoval známky života - zemřel na stres a přehřátí.
Sovětské odborníky to nepřekvapilo. "Bylo prakticky nemožné vytvořit za tak krátkou dobu vhodný systém kontroly teploty," uvedl Malašenkov. Pes nicméně přestál start, přetížení během vypuštění a stav beztíže. Byl tu důkaz, že živý organismus může v těchto podmínkách existovat.
Chycení toulaví psi neměli jména, ta jim museli dávat jejich noví pánové. První zpráva z Moskvy hovořila o Kudrjavce, druhá o Lindě a třetí o Limončikovi (Citronek). Tisková agentura TASS nakonec psala o Lajce. Přitom "lajka" je název plemene loveckých psů, k němuž tento kosmický cestovatel rozhodně nepatřil. Zprávám z Moskvy občas chyběla logika.
Čtyři dny před 40. výročím bolševické revoluce takový úspěch! Chruščov zářil štěstím. Lajka se dostala na první stránky novin na celém světě. Komunistická propaganda slavila triumf.
